Strana 17
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
Nejhorší golfista
všech dob
vjeho životě nastal na podzim roku 1974,
kdy si prý jednoho dne na své zbrusu nové
barevné televizi pustil doma přenos zja
‑
kéhosi golfového turnaje. Byl očarován.
Hra jej naprosto nadchla, okamžitě si ob
‑
jednal golfové hole ze zásilkového kata‑
logu. Když dorazily, vmístní knihovně si
vypůjčil instruktážní příručky ahned vyra
‑
zil odpalovat míčky na pláž.
„Vpříštím roce jsem ale musel hodně pra
‑
covat aneměl jsem čas na pořádný tré‑
nink,“ vzpomínal později – už jako svého
druhu celebrita – Flitcroft. Ktréninku se
mu podařilo dostat až vlétě 1976, ovšem
nepředstavujte si pod ním nějaké velké
hraní. Vživotě neabsolvoval ani jedno celé
kolo, golf vjeho případě obnášel vzásadě
hlavně patování do hrnečků doma na
koberci vobýváku, případně jedna dvě
jamky na hřištích, kam se tajně proplížil.
Když se ovšem nový golfový nadšenec
dočetl oslavném turnaji The Open, měl
jasno – tohle je příležitost pro mě!
Jakmile zjistil, že každý amatér musí mít
přidělen oficiální handicap, usoudil, že
bude nejlepší vydávat se prostě za profe
‑
sionála. Zní to zdnešního pohledu neu‑
věřitelně, ale Flitcroftovi to skutečně pro‑
šlo: jednoduše dorazil vuvedený den na
turnajový zápis, představil se jako golfový
profík abyl zařazen do kvalifikačního kola.
„Amatéři to měli složitější, ale stímhle
statusem jsem nic jiného nepotřeboval.
Zapsali mě, abylo to,“ vyprávěl pak.
Samotný turnaj se toho roku hrál vRoyal
Birkdale, nedaleko Flitcroftova bydliště,
aano, právě tam se The Open shodou
okolností koná také letos, takže je možné,
že nějaká ta zmínka o„památném“ vý
‑
ročí možná vpřenosech padne. On sám
byl nicméně zařazen do šestatřicetijam
‑
kového kvalifikačního kola na jiném hřišti
ve Formby. Značné potíže měl hned stím
vůbec trefit na místo autem, takže má
‑
lem zmeškal svůj tee time. Vynechal tedy
jakékoli rozcvičování, natož driving range,
aspěchal přímo na první týčko.
Jak mu to šlo? Inu, moc ne, ačkoli sohle
‑
dem na to, že vlastně nikdy opravdový
golf nehrál, aspřihlédnutím knesporné
obtížnosti hřiště vkvalifikačním nastavení
by se jeho konečný výsledek 121 ran po
osmnácti jamkách dal považovat ještě za
úspěch. Na druhou stranu, jeho kamarád
Trevor Kirkwood oněm kdysi prohlásil, že
sám Flitcroft byl naprosto skálopevně pře
‑
svědčen, že může The Open Championship
klidně vyhrát. Nestalo se, agolfové trápení
podivínského Angličana samozřejmě neušlo
pozornosti jeho spoluhráčům ve flightu.
„Maurice se vytasil sholemi značky Ha
‑
rold Bird, což byla levná katalogová zá‑
ležitost. Pochlubil se, že mu je zaplatila
matka, měl jich tam ovšem patnáct,
takže jeho kedík musel jednu odnést
do pro‑shopu, aby se vešli do limitu čtr
‑
nácti,“ vzpomínal Jim Howard, mimo‑
chodem první PGA profesionál černé
pleti. Skolegou Davem Robertsem ale
nad tím na úvodním odpališti moc nedu
‑
mali, stejně jako nad poněkud podivným
Flitcroftovým oblečením avýstředním
kloboukem. „Akdyž svou první ránu po
‑
slal ani ne dvacet metrů od týčka, mysleli
jsme si, že je prostě trochu nervózní,“ líčil
Howard.
Jakmile ovšem jejich spoluhráč druhou na
‑
pálil přímo do rafu adalší dvě spotřebo‑
val na to, aby se zněj dostal, to všechno
ještě předtím, než vůbec dorazili na fer
‑
vej kmíčkům obou opravdových profesi‑
onálů, rázem jim bylo jasné, že tady něco
nehraje, aposlali promptně pro rozhod
‑
čího, aby podivného nováčka prověřil.
Zástupce R&Avobleku skutečně dorazil,
jenže podle pravidel už vokamžiku, kdy
hráč zahájil kolo, nemohl nic dělat.
Ve Flitcroftově podání tedy následovala
série výsledků tři až čtyři nad par, pravda,
narušená alespoň jedním osamoceným
parem. Na druhé devítce už se po hřišti
rozkřiklo, že je tady kvidění něco mimo
‑
řádného, askupinu obklopily zhruba dvě
až tři stovky diváků, kteří si tuhle kurio
‑
zitu nechtěli nechat ujít. „Oficiální výsle‑
dek zněl 121, ale popravdě, těch ran bylo
skoro jistě mnohem víc,“ smál se Howard
avysvětloval, že například na pětiparové
osmičce skončil on iRoberts druhou ra
‑
nou na greenu, zatímco Flitcroftův míček
ležel kdesi daleko stranou vpísečných du
‑
nách mimo fervej – aco se dělo tam, ani
jeden znich neviděl.
VAngličanově skórkartě se také objevila
na jedné zjamek dvanáctka sotazníkem,
protože flajt za ním jej prý viděl pálit míček
nejméně právě tolikrát, oskutečném skóre
tak budou už navždy panovat pochybnosti.
Sám Flitcroft byl ale vkaždém případě
zklamaný. „Netěšilo mě to, ten výsledek
zdaleka nevyjadřoval mé schopnosti,“ po
‑
steskl si novinářům po skončení kola ado‑
dal, že několikrát nutně potřeboval použít
svoji nejoblíbenější hůl čtyřku dřevo – jenže
si ji bohužel před hrou zapomněl vautě.
Když si rozčarovaný samozvaný profesio
‑
nál spočítal, že by na postup musel zvlád‑
nout příštích osmnáct jamek za 23 ran,
rozhodl se zturnaje odstoupit aodfrčel
autem domů. Neslavný rekord 221 úderů
na 36 jamek tak velkoryse přenechal
svému předchůdci Walteru Daneckimu,
který podobnou blamáž předvedl na Open
vroce 1965. Pokud jde oFlitcrofta, ten
se na rozdíl od něj stal senzací abritské