GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Strana 30

28
|
GOLF
ROZHOVOR | Šideri Váňová
tam být snimi, ale prostě jsem si nevy‑
brala ten nejlepší čas.
Včem byl problém?
Bohužel jsem kartu získala tak trochu
vtom nejhorším čase, kdy turnajů bylo
nejméně, byly podstatně slabší do
‑
tace. Spousta turnajů tehdy skončila,
takže jsem vlastně nikdy neměla mož
‑
nost odehrát tolik turnajů, kolik mohou
holky dnes. Byla to nešťastná kombinace
mnoha věcí, ale nechci tady teď brečet
na rozlitým mlékem. Musím to brát tak,
jak to tehdy vdaný moment bylo. Sama
jsem stím nemohla nic udělat.
Malinko změním téma… Sgolfem
jste začala vKarlových Varech, ale
usadila jste se vPraze akonkrétně
působíte vHostivaři. Čím si vás
získala?
Když jsem přišla do Prahy, byla jsem hned
oslovená, abych šla trénovat. Když jsem
přecházela kprofesionálům, šla jsem
vrámci školy rovnou na Teaching. Říkala
jsem si, že je vlastně výhodné, když budu
trénovat, mít možnost vydělat si nějakou
kačku akdybych skariérou hráčky skon
‑
čila, budu mít už nějakou jistotu. Ana‑
bídku jsem dostala právě zHostivaře, že
by omě stáli. Iproto, že všeobecně chy
‑
bějí vgolfu ženské trenérky. Kývla jsem
na to. Bydlela jsem tehdy ještě ve Vyso
‑
čanech, ale časem jsem si našla bydlení
nedaleko od hřiště. Všechno se tak nějak
spojilo, začala jsem tady trénovat aHos
‑
tivař se pro mě stal srdeční záležitostí.
Avlastně idomovem. Mám to tady ráda
pro přátelské vztahy, je tady výborné zá
‑
zemí, prostředí. Tohle místo má duši. Pro
mě bylo aje vživotě hodně důležité se
cítit dobře acítit spojení sdaným mís
‑
tem. Ato tady je.
Zažila jste iproměnu Hostivaře
zdevíti jamek na osmnáct. Jak moc
se areál během let proměnil?
Moc, opravdu moc. Měla jsem ráda
už původní devítku. Pak se změnila na
dvanáct jamek apak přišla osmnáctka.
Během let se areál přejmenoval na Ga
‑
lerie Golf Hostivař, protože vnovém
konceptu se vedle golfu přidalo navíc
iumění. Teď jsou zajímavé exponáty
kvidění po celém hřišti. Začaly se dě
‑
lat ispeciální prohlídky vystavených děl.
Každé první pondělí vměsíci je pro ve
‑
řejnost otevřené hřiště, nehraje se golf
alidé si mohou díla prohlédnout. Ať už
řízeně, na buginách nebo si areál projít
sami. Za mě je to naprosto unikátní pro
‑
jekt, který spojuje golf aumění dohro‑
mady. Plus přibylo rezidenční bydlení.
Což areál také hodně pozvedlo. Přibyli
noví lidé ataké je tu dnes mnohem více
dětí. Takže ano, areál se za tu dobu, co
tu jsem, změnil opravdu hodně.
Galerie abydlení na golfu to je
jedna věc, co má Hostivař oproti
ostatním resortům ještě navíc?
Za mě určitě tréninkové zázemí atré
‑
ninkové podmínky. Navíc se tady
ocvičné plochy fantasticky starají.
Vždycky říkám, že Hostivař je taková
botanická zahrada apečuje oní ob
‑
rovské množství lidí. Spektrum toho,
co dokáže areál nabídnout, je opravdu
hodně široké. Včetně toho, že je prak
‑
ticky vcentru Prahy.
Pojďme si spolu projít místní
18jamkové hřiště. Co vHostivaři na
hráče čeká?
Určitě se neřadí knejdelším hřištím.
Není to Oaks nebo Albatross, která mají
přes šest tisíc metrů. Hostivař je samo
‑
zřejmě městské hřiště, takže tady museli
pracovat somezeným prostorem, který
měli kdispozici. Je to víc technické hři
‑
ště. Pro mnoho lidí může být řada jamek
nepříjemně úzkých, takže hra vyžaduje
rozvahu apřesnost. Když sama přijedu
třeba na Oaks, tak ijá po drajvu na čtyř
‑
paru musím hrát nějakou delší holí, což
se vHostivaři většinou nestane. Je to
kratší hřiště, ale oto víc technické.
Která zjamek je zvašeho pohledu
nejtěžší?
Třeba hned ta první. Když si stoupnete
na odpaliště jedničky, tak hodně působí
na vaši psychiku, protože po levé straně
je jezero, otrochu dál stromy, vpravo
je skoro podél celé jamky aut ataké je
‑
zírko, takže máte před sebou zavřený
průchod. Ten se otevře, pokud se vám
podaří přesný drajv. Není to úplně ví
‑
tací jamka. To rozhodně ne. Další těžkou
jamkou je pětipar číslo čtrnáct, který se
hraje do kopce aje na místní poměry
relativně dlouhý. Apřidala bych ještě
závěr. Když hrajete dvanáct jamek, tak
jsou to jamky číslo 10, 11 a12. Jsou ta
‑
kové hodně zavřené, ale zároveň moc
hezké. Když je léto, zapadá už slunce,
tak tyhle jamky úplně zbožňuju. Nabízejí
krásné pohledy amáte dojem, že vstu
‑
pujete do golfového nebe.
Máte vHostivaři ijamku, se kterou
máte tak trochu nevyřízený účet?
Takovou potížistku?
Takovou jamkou je dvojka. Je to jamka,
kde vím, že dopálím drajvrem až na
green, ale zároveň je velice úzká, doslova
je to jen takový úzký průlez. Pokaždé mě
svádí ktomu, abych vzala drajvr. Mám ho
už vruce, ale pak si většinou řeknu, ne,
budu hrát normálně. Přihraju si před sebe
devítkou ana green jdu až druhou ra
‑
nou. Ale pokaždé tady stojím apřemýš‑
lím, co nakonec zahrát.
Trénujete vHostivaři. Kdo jsou vaši
klienti?
Od klasických amatérských hráčů až po
děti. Je to docela vtipné, ale když jsem
strénováním golfu začínala, říkala jsem
si, že děti nikdy trénovat nebudu. Teď se
to ve mně ale otáčí. Aktuálně mám nej
‑
víc dětí ve věku od osmi, dejme tomu, do
čtrnácti let. Do budoucna bych se chtěla
dětem amládeži věnovat ještě víc, pro
‑
tože jsou budoucnost našeho golfu. Na
dětech se staví iúspěch klubu.
Co byste chtěla jako trenérka
dosáhnout?
Nevím, jak to říct… Mám takový svůj cíl,
nebo spíš vizi, trénovat děti, najít mezi
nimi velký talent aten pak třeba dovést
až na nějakou vysokou úroveň. Amojí
další vizí je mít svou vlastní akademii.
Vždycky říkám, že Hostivař je taková botanická
zahrada a pečuje o ní obrovské množství lidí.
Spektrum toho, co dokáže areál nabídnout, je
opravdu hodně široké. Včetně toho, že je prakticky
v centru Prahy.
GOLF