Page 64
WWW.CASOPISGOLF.CZ
61
Na to, jaký je Valderrama klenot, je její
klubovna vysloveně jednoduchá. Žádná
show, žádné nekonečné chodby, obrovské
sály. Všechno ukazuje na vysloveně pri-
vátní klub, zařízený pro členy, nikoliv pro
vnější efekt. A členové, jak to vypadá, jsou
dost skromní hoši, nebo se drží tradic.
Včetně majitele, seňora Patiňa, o kterém
to platí určitě. Ani ta slavná zeď s velkým
obrazem a nápisem Valderrama, kde se
prý všichni fotí, vás neohromí, napoprvé
jsme si jí ani nevšimli.
Ale je tady velikánská sbírka všech gol-
fových artefaktů, které zapálený prezi-
dent Patiňo přivezl z celého světa. A také
knihovna snad se vším, co kdy o golfu
vyšlo. Stačí vkročit do podloubí, nakouk-
nout do několika místností. Vznáší se tu
aura, duch místa, šeptající na vás ze všech
koutů i z prázdných chodeb. Nejvíc to pů-
sobí na ty, kteří o Valderramě něco vědí,
váží si jejího postavení na golfovém nebi
a dokáží si vychutnat ty prchavé oka-
mžiky, jež zde strávili. Jak to působí na
členy – to se neodvažuju posoudit.
Spike bar – 19. jamka – je hustě obložen
zarámovanými fotografi emi z nejslavnějších
dní hřiště. Mladý Langer, mladý
Woods – nejvíc fotek je přirozeně
z Ryder Cupu 1997. Stoly zdobí zají-
mavé prostírání – mapka hřiště velikosti
A3 na krásném vroubkovaném papíru, sice
trochu schematická, ale přesto natolik
dobrá, až jsme po hře litovali, že jsme ji
neměli s sebou. Na kartě je sice stejná,
ale mrňavá.
Valderramu občas někdo porovnává
s Augustou National. Ale jde asi jen
o slávu, význam – ve věcech designu mají
máloco společného. Augusta je o mnoho
doleva znamená trefi t prudký svah, kde
se míčky zastaví až hluboko dole mezi
stromy a křovím, hrát to zpátky je prak-
ticky nemožné.
13 – 341 m, PAR4, HCP 16: rána do úz-
kého hrdla, korkovníky tísní celou dráhu
z obou stran, před grínem je extrémně
zúžená, zato u něj není ani zrnko písku.
Všimli si toho i tvůrci a pojmenovali ji „sin
bunker“ (bez bankru)!
14 – 315 m, PAR 4, HCP 12: u grínu se
fervej zlomí do prudkého svahu, vyloženě
pro horolezce. K vlajce je nejlíp dostřelit
z dálky, jamkoviště není nijak malé, každou
nepřesnost zaplatíte pískem v jednom ze
sedmi bankrů, které
začínají už ve svahu
a neprodyšně ob-
klopují grín.
15 – 183 m,
PAR3,
HCP 15:
ta nám dala!
Úděsná jamka,
ale jen v našem
podání. Fouká
tady, dlouhá rána
z výšky přes křoví
a louku na dlou-
hatánský grín
mezi tři obří
bankry. Tady se
dá zahrát i čtyř-
pat… náš nejlepší výsledek činil 6 ran!
16 – 354 m, PAR 4, HCP 6: Poklidná,
mírný pravý dogleg, široká fervej mezi
dvěma korkonvíkovými alejemi či lesíky,
moc pěkná.
17 – 455 m, PAR 5, HCP 10: Tahle
jamka píše dějiny! Tiger dvakrát ve vodě,
ale McDowell a v letech před ním Čejka
a Jiménez tady hráli albatros! Před grínem
jezero vyvolávající největší rozruch. Ně-
kteří profíci se vyjádřili, že je nehratelná,
vymyká se z normálu, ale podle statis-
tik větších turnajů je čtvrtá nejlehčí! Čle-
nové jsou na tuhle jamku pyšní a mají z ní
radost.
Začíná naprosto nenápadně, ranou přes
horizont. Fervej vedoucí k vodě je široká,
jezero velké a čisté, vidíte ty spousty míčků,
co leží na dně. Rovnou za ním grín skloněný
proti ráně, jeho okraj je několik metrů nad
vodou, k ní vede svah natolik strmý a ostří-
haný, že když se vypatujete ven (díky sklonu
grínu to jde jako na másle), míček nemilo-
srdně seběhne do vody.
18 – 397 m, PAR 4, HCP 4: tady pohasla
už leckterá naděje, podle statistiky nejtěžší
test! Přitom působí docela nenápadně.
Levý dogleg mezi všudypřítomnými kor-
kovníky, vlevo cloní odpal velký strom.
Hráči by ho chtěli pokácet, ale pan Patiňo
je k těmto hlasům hluchý. Strom tam
prý stojí už od chvíle, kdy byl Adam ještě
kluk… No a pak pár mírných vln a poslední
rozloučení s gríny zcela obklopenými
pískem – tenhle je další výstavní kousek,
ale úzký vchod zepředu zůstal.
Z historie Valderramy
Hřiště vyšlo z dílny Roberta Trenta Jonese staršího a otevřeno bylo roku 1974. Původně
se mu říkalo Sotogrande New. V roce 1981, v souvislosti se změnou majitelů, však bylo
přejmenováno na Los Aves. Někdy v tu dobu si tady koupil dům seňor Jaime Ortiz Pa-
tiňo, jenž posléze s několika dalšími koupil i hřiště, stal se prezidentem klubu a pár let
v sobě nosil myšlenku udělat z běžné osmnáctky hřiště výjimečné.
Přikoupil pozemky a zavolal zpátky R. T. Jonese. Ten se s radostí vrátil, prochodili spolu
nejeden týden, přemýšleli, malovali. Patiňo přejmenoval hřiště na Valderramu podle
původního jména pozemku, na němž leží. A výsledek? Od roku 1989 si Valderrama
drží pozici nejlepšího resortu kontinentální Evropy, už šestnáctkrát zde hostili Volvo
Masters ze série European Tour. Závěrečný podnik série se sice předloni přesunul
do Dubaje, ale Valderrama hned dostala jiný turnaj – Andalucia Valderrama Masters.
Hřiště se nejvíc zviditelnilo v roce 1997, kdy zde proběhl Ryder Cup. 25 000 diváků
denně! Čtyři slavné dny, o kterých Patiňo snil a pracoval pro ně dlouhá léta. V letech
1999 a 2000 zde proběhly také dva turnaje americké PGA (WGC), jeden rok uspěl
Tiger Woods, druhý Mike Weir.
Dnes už je seňor Patiňo starý pán, stále je vlastníkem Valderramy, i když se proslýchá,
že ji chce koupit Greg Norman. Současným prezidentem je Felipe Patiňo, syn majitele.
ticky
nemožné.
sed
z
a
č
a
n
klo
1
5
PA
ta
Ú
a
p
t
z
Grín pověstné sedmnáctky