GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Strana 97

DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Dolní Dobrouč
WWW.CASOPISGOLF.CZ
95
dobíjí energii apřipomíná, že některé
věci se nedají uspěchat.
Někdy mám pocit, že hřiště vDobrouči
snámi dýchá. Jako by mělo vlastní tep,
vlastní paměť. Když po něm ráno jedu
nebo jdu pěšky, cítím radost, ale ipo
‑
koru. Nic ztoho tu nevzniklo rychle. Táta
vždycky říká, že spřírodou se nesmí bo
‑
jovat. Musí se jí naslouchat arespektovat.
Amamka ktomu dodává, že co se dělá
scitem, svoji cestu si najde.
Na začátku tu byly jen louky asvahy, po
‑
zemky, které dlouho odpočívaly. Žádná
chemie, žádné násilí. Jen krajina, která
čekala, jestli ji vezmeme vážně. Amy
jsme to zkusili. Nechat ji být tím, čím je,
ajen jí pomoci ukázat, co je vní nej
‑
lepší. Hřiště tak rostlo pomalu, spolu
snámi. Každý rok trochu jinak, každý rok
oněco silnější. Stejně jako rodina.
Když stojím na odpališti první jamky,
mám pocit, že se krajina otevírá. Ne
proto, aby ohromila, ale aby přivítala.
Široká fervej, lesy po stranách, výhledy
do kopců… To všechno tu není náhodou.
Táta chodí po hřišti astále sleduje každý
detail. První sek trávy si vždy hlídá sám.
Ne proto, že by musel, ale proto, že mu
na tomto místě záleží.
Amaminka? Ta vidí věci, které jiní pře
‑
hlédnou– kde to voní po dešti, kde se
drží ranní mlha, kde včas natrhat bezové
květy na domácí limonádu, kde nasbírat ty
správné houby do naší kyselačky nebo pod
maso, kde posedět apočkat si na srnky,
zajíčky nebo nakrmit hladové ryby vna
‑
šem nebeském rybníku na osmé jamce.
Naše hřiště nikdy nebude „hotové“.
Aani nemá být. Je to živý organismus.
Stromy rostou, voda se vrací zpátky do
země, tráva se učí odolnosti. Někdy pří
‑
roda vede nás, jindy my jemně usměrňu‑
jeme ji. Bez tlaku. Bez spěchu. Vrytmu
ročních období.
Jsou tu místa, kde se zastavím pokaždé.
Ulesa, kde voní mateřídouška. Vúdolí,
kde se ticho rozléhá mezi kopci. Při kou
‑
zelném západu slunce nad sedmnáctkou
mě netrápí ani nepovedená rána. Protože
ten okamžik má větší hodnotu než skóre.
Stále se nedokážu rozhodnout, která
jamka je pro mě ta nejkrásnější. Každá má
svůj příběh. Stejně jako každý rok, který
jsme tu prožili. Akdyž se ohlédnu zpátky,
největší radost nemám zčísel ani zhod
‑
nocení. Ale ztoho, že se lidé vracejí.
Že říkají, že tu našli klid acítí, že tohle
místo vzniklo zlásky kpřírodě, krodině
akdomovu.
Díky poloze Dobrouče, kam je stejně da
‑
leko zPrahy Brna iOstravy, se naše hřiště
stává místem setkávání přátel, tak zvaně
na půl cesty. Aprávě proto jsme se roz
‑
hodli azahájili výstavbu útulných pokojů
přímo uklubovny, aby se tato setkávání
mohla protáhnout ina víc dnů. Naše
plány do budoucna počítají isodpočin
‑
kem ve vířivkách, což nepřekvapí toho,
kdo zná naši rodinu atím ifirmu USSPA.
Možná právě proto Dobrouč není jen gol
‑
fové hřiště. Je to kus našeho života, otisk
snů, které si pomalu naplňujeme adá
‑
váme jim reálnou podobu. Akdyž tu sto‑
jím, vím, že to všechno dává smysl.
Ateď už vás jen zveme knám, do Dob
‑
rouč, na hřiště vsrdci přírody.
Dobrouč není hřiště, které by se snažilo ohromit
jedním velkým gestem. Je to mozaika drobných
okamžiků– výhledů, tichých zákoutí, proměn světla
během dne. Každá jamka má svůj vlastní rytmus
análadu, stejně jako sama příroda. Člověk tu nehraje
jen golf. Spíš se na chvíli stává součástí krajiny.
Každá jamka má svůj příběh, za jednu z nejkrásnějších a současně
nejzajímavějších výzev lze bez pochyby označit čtyřparovou osmičku.
GOLF