Page 19
TÉMA MĚSÍCE | Hendikep
„pouze snižování“ kromě 6. kategorie
i pro 5. či dokonce 4. kategorii (tj. až do
hendikepu 18,5).
Bude zajímavé sledovat, jakým směrem
se jednotlivé svazy vydají. U nás to bude
na rozhodnutí regionálních delegátů STK.
Osobně bych raději měl jednoduchý, ale po-
chopitelný a v zásadě funkční systém než
přehršel různých „vychytávek“, které abso-
lutní přesnost stejně nepřinesou (protože ta
z podstaty věci není možná), jen všechno
zesložití. I v tomto ohledu bych tedy spíš
uvítal minimum změn podobného typu.
Samotný hendikep souvisí s normo-
váním hřišť…
Samozřejmě! Kdybychom jej nepoužívali,
tak nemusíme mít ani normy hřišť. Hen-
dikepy jsou totiž relativní záležitost a jako
takové potřebují nějaký vztažný bod, eta-
lon. A tím je právě norma hřiště. Pro srov-
nání – profesionály, kteří hrají výhradně
na brutto rány, žádná norma nezajímá. Je
prostě potřeba zahrát absolutně nejlépe.
Vyjádření +/- vůči paru je pak sice také
určitou normou, ve skutečnosti jde ale
hlavně o jednoduché praktické porovnání
průběžných výsledků.
Všechna hřiště se normují podle jednotné
metodiky (metodiku USGA momentálně
používá prakticky celý svět) a právě díky
tomu jsou hendikepy přenosné. Norma
vychází ze známých a změřitelných věcí
a prakticky neexistuje faktor, který by ne-
byl nějakým způsobem započítán. Je ale
otázka, nakolik jsou dodržovány podmínky,
za jakých bylo hřiště normováno. Pokud
jsou třeba greeny znormovány na rychlost
9, ale běžně pak běhají 7 (nebo i naopak!),
tak je to špatně. Podobné je to s výškou
rafu nebo osazením kamenů odpališť.
I tak ale řada hráčů vnímá některá
hřiště jako lehčí a jiná jako těžší…
V rámci normy se primárně uplatňuje
délka hřiště. Ta je něčím neoddiskutova-
telným, co hráč prostě musí překonat.
Zejména v kombinaci s technologickým
pokrokem posledních let to ovšem vede
k tomu, že dlouhá, ale překážkově jed-
nodušší hřiště mohou být vnímána jako
„lehká“ (co se uhrání hendikepu týče), vět-
šinou na úrok kratších, ale technicky ob-
tížnějších hřišť. (Jinou věcí je to, že i přes
zjevný technologický pokrok se relativní
hendikepové rozčlenění prakticky nijak
nezměnilo.) U těch ale není problém ve
„špatné“ normě jako spíše v tom, že hráči
nejsou schopni či ochotni jim přizpůsobit
svou hru. De facto nemají před hřištěm
ten správný respekt.
Určitě není potřebné, a už rozhodně ne
účelné všude sahat po drajvru („ať se
doga nažere“) nebo se snažit o neprav-
děpodobné heroické rány. Zejména hráč
s vyšším hendikepem by si měl předem
rozmyslet, jak k té které jamce přistoupí.
Pokud na dlouhém paru 4 neaspiruji na to
být druhou na greenu, pak možná nemá
smysl se za každou cenu tlačit co nejblíže
a přitom riskovat, když dvěma jistými ra-
nami (třeba dvakrát hybrid) můžu být na
100 metrech s celkem standardní ranou
do greenu a dobrou šancí na bogey.
Hráči by určitě měli hrát svoji hru, ne to,
co někde viděli, ale co neodpovídá místu,
času, podmínkám a jejich výkonnosti. Zde
se bohužel projevuje určitý negativní vliv
stablefordu. Na rozdíl od hry na rány (což
dříve byla převažující forma hry) je totiž
možné jamku škrtnout, takže namísto po-
korného přístupu hráči mnohdy zvolí pří-
stup „zkusím, zkusím, zvednu“. To už ale
přestává být golf.
Není to tak dávno, kdy horní hra-
nice HCP byla 36, nyní začíná už na
současných 54. Předpokládám, že
hlavní motivací bylo více zpřístupnit
golf a pomoci zvýšit počet golfi stů
a golfi stek v ČR.
Ono není ani tak dávno, co horní hranice
byla 24. Ale to je všeobecný trend, nejen
u nás. Snahou je zapojit co možná nejvíc
hráčů. Ale i začátečníci mají touhu hrát
o vítězství nebo díky vývoji hendikepu
sledovat, jak na tom jsou. Nemluvě o dě-
tech. Ostatně hráči s takto vysokými hen-
dikepy tvoří skoro všude na kontinentu
netriviální část členské základny. V sou-
hrnu má například u nás hendikep 18
a lepší jen pouhých 20 procent registro-
vaných hráčů. Takže vysoké hendikepy si
prostě vynutila aktuální praxe.
Jak již bylo zmíněno, různé systémy odrá-
žejí různou golfovou tradici. Takže třeba
Británie je na tom jinak, když maximální
CONGU hendikep pro muže stále zůstává
28. Naopak v USA má vůbec nějaký hen-
dikep asi jen pětina hráčů – drtivá většina
golfi stů totiž bere golf více jako zábavu,
popřípadě společenskou příležitost než
soutěživý sport, nadto snad turnajový. Ti,
kdo hendikep mají, jsou pak za jeho vedení
sami odpovědni (dají se započítávat nejrůz-
nější typy kol). Prostě jiný kraj – jiný mrav.
Jinou věcí je správné přidělování výcho-
zích hendikepů – pokud hráč s hendike-
pem 54 uhraje 60 stablefordových bodů,
není to jeho chyba ani podvod, nýbrž
nedůslednost, alibismus a pochybení STK
klubu, respektive profesionála, u kterého
hráč skládal zkoušku. 54 totiž není nepře-
kročitelná fi xní výchozí hodnota. Pokud
hráč již na počátku hraje lépe (a takoví
se najdou), měl by dostat adekvátně nižší
hendikep, jinak bude mít nespravedli-
vou výhodu. A hendikepy přeci mají jako
hlavní cíl právě férovost a spravedlnost.
Za rozhovor děkuje Jaroslav Cícha
Foto: archiv
V zajetí hendikepu
WWW.CASOPISGOLF.CZ
17
17
VŠECHNO O HENDIKEPU | ROZHOVOR – DALIBOR PROCHÁZKA | HENDIKEPOVÉ SYSTÉMY | HISTORIE | ANKETA