Page 62
CESTY ZA GOLFEM
|
Florida
60
|
GOLF
odpalištěm odpočívá krokodýl. On ho oči-
vidně přehlédl, tak ho zřetelným „tss, tss“
na nečekaného „ diváka“ upozorňuji.
Podíval se na mě zle, že ho ruším před
odpalem. Tak mu říkám, ať se otočí. Má-
lem pak poskočil údivem. Krokodýl však
klidně ležel, mžoural očima a dělal, že
nás nevidí. Všechno jsme zdokumento-
vali a dál se soustředili už jenom na hru.
Na dalších jamkách jsme krokodýly spatřili
ještě několikrát, ale už jsme si na ně zvykli
a nevěnovali jim tolik pozornosti.
Hřiště bylo moc pěkné, hra napínavá, tří-
pary přes vodu zážitek. Pokud ferveje ne-
obklopovala voda, tak hru znepříjemňovalo
alespoň neprostupné roští. Stejně bych
tam ale pro míček raděj nešel. Však už víte
proč… Dnes vím, že kdybych se lépe připra-
vil, nemusel bych hned při první hře ztratit
šest míčků. Ale vždyť se nic neděje, hrané
se tu dají koupit často i dva za dolar. Výsle-
dek nic moc, 116 ran na můj hendikep…
příště vybereme něco lehčího!
DEN 3.
Také přímo ve městečku Mt. Dora najdete
stejnojmenný klub. Hřiště se vyvíjí již od
roku 1946, takže už má něco za sebou.
Za fíčko jsme zaplatili 22 dolarů za osobu
včetně vozíku, o víkendu je cena o šest
dolarů vyšší. Hřiště je proti včerejšímu
o dost jednodušší, ferveje jsou většinou
rovné a jdou cik cak proti sobě.
Neznamená to ale, že je snadné. Dráhy
výrazně zužují statné stoleté stromy
s bohatými korunami. Když nehraješ
rovně, máš smůlu a můžeš jen čekat, jestli
tvůj míček skončí na té správné ferveji. Ty
jsou místy trochu sušší, ale není divu, když
tu panuje takové sucho, přitom kromě
grínů tu nezavlažují!
Polovina jamek směrem ke klubovně je
vyloženě na rovině, ty vzdálenější ve-
dou překvapivě z prudkého kopce dolů
a zase nahoru, až se člověk diví, kde se
na Floridě vzalo takové převýšení. Tady
se teprve ocení jízda s károu. Hra byla ale
moc příjemná a lidé jsou tu takoví domácí.
Jen trochu pozor na míčky létající z okol-
ních fervejí, naše nebyly výjimkou, ale na
to jsme přece z domova zvyklí. Jinak to
byl pohodový den. 107 ran taky není nic
moc, ale už to přece jen bylo lepší.
DEN 4.
Odpočinek, popíjení drinků u bazénu. Je
sice trochu tepleji, ale bazén nebyl vy-
hřívaný, a protože nikdo z nás není lední
medvěd... Kromě jiného vybíráme hřiště
na další den. To je ale náhoda, volba padla
na „černého medvěda“. Odpoledne se
opět pokoušíme nakoupit bundy, marně,
mají plavky, a ty nebudou potřeba, trika
a kraťasy máme.
DEN 5.
Hned po snídani vyjíždíme asi 15 mil od
Mt. Dory na sever. Hřiště je zapuš těno do
krajiny tak, že ho v podstatě nevidíte, ani
když jste přímo u něj. Nemít navigaci, tak
bychom asi chvíli hledali. Tee time jsme
si objednali telefonicky, protože webové
stránky byly právě v opravě. Fee vyšlo na
32 dolarů, tak jako jinde skóre kartu vy-
dává startér na jedničce.
Neobvyklé bylo značení kamenů, a tak
ženy hrály ze „zelených“(par 69,7), muži
z „bílých“(70,9). Na této osmnáctce lze
zažít vše, co je pro hru v Americe typické.
Některé jamky jsou čistě v přírodě, jiné jsou
obklopené rezidenčními domy, tudíž se
ferveje často až nepříjemně zužují. Já si ra-
ději bral kratší hůl s obavou, abych nezahrál
svůj „oblíbený“ šlajs a někoho netrefi l.
Napočítáme tu i dost bankrů, sám jsem
jich navštívil poměrně hodně. Není divu
na čtrnáctce jich je třináct (!), na pat-
náctce jen o čtyři méně. Jednoznačně
nejtěžší je závěrečná jamka, kde jdete
okolo vody a před grínem přes vodu ve-
likosti slušného jezera. Svou hru nebudu
hodnotit, aby to nevypadalo, že mi to
buď vůbec nešlo, nebo že je hřiště moc
těžké.
Na 18 jamkách Black Bear zažijete vše, co je pro hru v Americe typické.
Hřiště Arrow Head Golf Club je na pohled hezké,
ale tady asi nijak mimořádné, třebaže v posledních
letech vyhrává cenu za nejlepší veřejné hřiště.