Page 76
74
|
GOLF
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ
|
Linksy
Text:
Ota Doležal
Slovo links provází golf hned od prvopo-
čátku, kdy jediné veřejně přístupné plochy
mimo soukromé pozemky ležely při pobřeží
moře. Pravda, tento pás omývaný vlnami
slané vody a provětrávaný poryvy větru vy-
užívali lidé k procházkám v době volna již
odnepaměti. Pak ale byl „vynalezen“ golf
a jeho přívrženci vtrhli na toto území. Tak
tomu bylo v golfovém pravěku.
Protože se ale po těchto do dáli se táhnou-
cích větrných planinách procházeli i negol-
fi sté, bylo nařízeno, že hráči golfu musí nosit
červené kabátce, aby každý na první pohled
viděl, že ho dotyčný může zasáhnout míč-
kem, tehdy ještě dřevěným.
Písečné planiny s dunami a ostrůvky trávy,
na kterých se tu a tam pásla stádečka
chundelatých ovcí, jsou pramátí golfových
hřišť. Jakmile se sjednotilo pravidlo o po-
čtu jamek, vznikly i názvy „out“ a „in“ pro
první a druhou devítku jamek. Prostě nej-
prve se hrálo tam a pak zase zpátky. Do
stran to nešlo.
Ale to bylo v době, kdy u nás neměl o golfu
nikdo ani ponětí a vládla nám Marie Terezie.
Golf k nám dorazil zhruba o 150 let poz-
ději. A hlavně v době, kdy fandové této hry
v zemích bez mořského pobřeží přivedli
golf mezi vzrostlou zeleň. Ovšem v úctě
k prvním hřištím postavili hráčům do cesty
písečné překážky – „sand bunkers“. Hřištím
se začalo říkat „park course“ a hráči prochá-
zeli někdy kolem, jindy skrz stromy a keře.
Golf si razil cestu do světa.
U nás to šlo stejnou cestou. Nejprve se bu-
dovala hřiště „mezi stromy“ a jak se golf roz-
šiřoval, došlo i na pláně bez stromů a keřů.
Takže i u nás máme několik „links“ hřišť.
Všechna tato hřiště, ať na pobřeží nebo
ve vnitrozemí, mají jedno společné. Daleké
obzory a obvykle všudypřítomný vítr. Ně-
kdy silný, jindy jen takový vánek. Hráč musí
hlídat směr větru před ránou a podobně
jako nejlepší profesionálové, které viděl
v televizi, utrhne pár travních stébel a listů
a hodí je do vzduchu ve snaze zjistit, kte-
rým směrem je závan větru odnese a co to
následně udělá s odpáleným míčkem.
Nejznámější z českých linksů najdete
v Benátkách nad Jizerou nebo Mstěticích,
když vyjmenujeme některé s osmnácti
jamkami. Tato hřiště jsou jakoby bez ho-
rizontu a vítr se zde prohání, kdy a jak ho
napadne. Výsledky hry pak bývají mnohdy
ze dne na den naprosto rozdílné. Ale i to
je golf. Mnozí z hráčů s tím mají problémy
podobně jako americký tým, když musí
hrát na vybraném linksu při Ryder Cupu.
V boji o uctívaný pohár je ale právem do-
mácího týmu vybrat hřiště.
Osobně nedělám rozdíl mezi parkovým
a linksovým hřištěm, protože se mi líbí
každé z nich. I když jsem zažil situaci, kdy
se po vysokém odpalu míček takřka vrátil
k odpalujícímu hráči. Tak silný byl vítr.
Nakonec ještě moje osobní poznámka. Když
slyším slovo links, okamžitě mi vedle pobřež-
ního golfového hřiště vytane na mysli i ně-
mecké slovo rechts. Takže „links rechts, links
rechts“ – a už mašírujeme. Ale vzápětí mi po
tomto „levá pravá“ zajiskří v mozku tzv. „ar-
mádní“ golf. Right left, right left – význam je
stejný a mnozí to znají z vlastní zkušenosti.
Prostě jednou pálí doprava, druhou ránu
doleva, a znovu a znovu, až se dostanou ke
grínu. Golfová angličtina pro to má dobrý
výraz – „army golf“.
Závěrem je třeba říct, že kdo má golf rád,
vydá se i na linksové hřiště. A podle povětr-
nosti zvolí typ ran a využije větru ke svému
prospěchu. Navíc větrná hřiště jsou většinou
sušší, a proto i ferveje tvrdší. Takže míček se
zastaví o kus dál než obvykle. Každopádně
je to výzva. I bez červeného kabátku.
Links – hřiště s nevyzpytatelným soupeřem
Golfová hřiště jsou různá, kopcovitá, rovinatá, travinatá i lesnatá. Hráči některá z nich
milují, jiná nenávidí. Na hřištích se vzrostlou zelení se dá hrát vcelku v poklidu, soupeřem
je obvykle jen hřiště. Ale na rovinách bez stromů, kde se člověk neschová před sluncem,
může občas i nepříjemně foukat. Pak je to další soupeř pro každého hráče, navíc mnohdy
nevyzpytatelný.
Jednu z domácích linksových osmnáctek najdete i v Benátkách nad Jizerou.