Page 8
6
|
GOLF
Na jedné straně tři tituly z letošních majorů a vítězný Ryder Cup.
Na straně druhé fi nančně i bodově lepší turnaje a vyšší kvalita
hráčského pole. To je však jen velmi povrchní srovnání dvou nej-
lepších golfových soutěží na světě.
Americká profesionální série vznikla v roce 1968, kdy se odtrhla
od PGA of America a stala se samostatnou organizací. V tomto
ohledu je tak o čtyři roky starší než European PGA Tour. I když
na obou kontinentech existovaly turnaje mezi profesionály již
mnoho let před těmito daty.
Zatímco evropská série se ubírá globálním směrem – tedy roz-
šiřuje svou působnost i na jiné kontinenty – americká PGA Tour
se zaměřuje především na „domácí“ turnaje. Ačkoliv v letošním
roce se poprvé konal turnaj US PGA Tour mimo Spojené státy –
byl to CIMB Asia Pacifi c Classic Malaysia. Na rozdíl od toho – první
turnaj evropské PGA Tour, který se konal mimo „starý kontinent“,
se odehrál již v roce 1982 – Tunisian Open. V současné době se
European PGA Tour hraje v Africe, Asii a samozřejmě v Evropě.
Na obě konkurenční série však lze pohlížet i z jiného úhlu – z hlediska
čísel. Obecně se má za to, že americká PGA Tour je mnohem
kvalitnější a startují na ní lepší hráči. Evropané by pak mohli nesou-
hlasit a uvést jeden fakt – letos se tři ze čtyř major titulů dostaly do
rukou hráčů patřících do European PGA Tour (US Open – Graeme
McDowell, The Open – Luis Oosthuizen, PGA Championship – Martin
Kaymer). A pochopitelně by k tomuto „faktu“ mohli dodat i vítězství
Evropy v prestižním Ryder Cupu. Ale podíváme-li se na určující čísla,
tak situace přeci jenom hovoří ve prospěch americké série.
Celkový objem peněz, které se rozdělovaly na US PGA Tour v loň-
ském roce, dosáhl 270 milionů dolarů. Evropská PGA Tour na tom je
o poznání hůře, protože její „peněženka“ byla o 100 milionů chudší.
Dalším faktorem určení „kvality“ je počet bodů do světového žeb-
říčku, o které se na turnajích hraje. Ty jsou přidělovány podle posta-
vení hráčů na World Golf Ranking ve startovní listině daného turnaje.
Vloni šly proti sobě turnaje na evropské a americké sérii přesně dva-
atřicetkrát, z toho ve třiadvaceti případech připadl vyšší počet bodů
do světového žebříčku na americké straně. Jen pro dokreslení: na
US PGA Tour se hrálo celkově o 17 000 bodů, zatímco evropská
PGA Tour jich rozdala 12 000. Navíc, pokud bychom z obou turna-
jových sérií vyškrtli majory a WGC turnaje – tak v pomyslném žeb-
říčku TOP 15 klání, jich celkem dvanáct bylo ze série US PGA Tour.
Všechno to dokazuje, že americká profesionální soutěž má oproti
„mladšímu bratrovi“ stále navrch. V žádném případě to z ní však
nečiní místo, kam se hrnou bez výhrady všichni. Ostatně muž číslo
jedna světových tabulek v tuto chvíli, Lee Westwood, odmítl hrát
US PGA Tour v roce 2011. Stejně tak učinili i Rory McIlroy a Martin
Kaymer. Takže jedinými, kteří odcházejí za moře, jsou dva držitelé
majorů – Graeme McDowell a Louis Oosthuizen. Ne, že by se snad
předpokládal masivní přesun hráčů z US PGA Tour do Evropy, ale
i z těchto indicií je patrné, že „mladší bratr“ z Evropy roste a sílí.
Na konci sezony se vždy těším na okamžik, kdy se otevřou dveře
pražského kina Blaník a… nastane rekapitulace celého roku v na-
šem golfu. Mám radost z toho, že český golf žije. Díky němu uvi-
dím mnoho přátel a starých známých, které bohužel ke své škodě
přes rok nepotkávám. Prostě je to náš večer golfu.
Letos, stejně jako již mnohokrát, jsem se tedy vydal na Václavské
náměstí s nadějí, že to opět bude stát za to. A stálo. Kinosál byl
narvaný k prasknutí nejen v přízemí. Po úvodních slovech hlediště
potemnělo a jako každoročně se promítalo o veškerém golfovém
dění z našich hřišť.
Když se pak rozsvěcí světla, říkám si, že je škoda, že tyto pomí-
jivé dějiny nejsou třeba někde na internetu uloženy, aby se na ně
mohl člověk podívat ještě několikrát sám a v klidu. A zároveň by
se podívali i ti, kteří to mají do Blaníku z různých důvodů daleko.
Z následných ceremoniálů s vyhlašováním všech možných oce-
nění vždy vyčnívá uvádění osobností do Síně slávy českého golfu.
Je to jakýsi zlatý hřeb celého programu a dotyční si zaslouží
velké ovace celého auditoria. A tady se dostávám k tomu, s čím
jsem vyhrožoval v nadpisu. Gala negala. Nemyslím si totiž, že si
český golf zaslouží být negala. Je to přece sváteční večer.
Obvykle mne při něm napadne, zda by takto ctili tento krásný sport,
jak o něm rádi říkáme, v jeho rodišti. A nebo je pravdivé anglické pří-
sloví, že „Sako se naučíš nosit ve druhé generaci, frak ve čtvrté“?
Nejen na pódiu, ale i v předsálí, potkáte golfi sty (a to zdůrazňuji)
různě oblečené. Mimo dam. U nich je paní móda velice různorodá,
vrstevnatá, barvitá a ... Prostě dámy jsou vždy dámami. Ale pánové?
Od svetrů po saka pamatující jejich štíhlejší postavu. Někteří vypa-
dají, že si půjčili oblečení od mladšího bratra a ještě se v něm do-
kázali před vstupem do Blaníku vyválet. Jak trefně kdysi podotkla
jedna dáma – „jsou v tom jak litr v půllitru.“ Maně si vzpomínám, že
kdysi dávno se málem chodilo do Národního divadla v montérkách.
Slavnostnost tohoto večera by měla být dána všemi najevo nejen
výjimečností tohoto sportu danou staletími, ale také naším vztahem
k němu, jeho tradicím a kouzlu. A také úctou ke všem okolo.
Voláme po etiketě na hřištích, navlíkáme na sebe to nejlepší,
co máme, ale jakmile jde o náš večer, je to pro mnohé jaksi
nepodstatné. Není to k naší škodě?
Vít Koďousek
Byl XV. Večer českého golfu gala?
Mladší bratr roste a sílí
Ota Doležal
Z prvního odpaliště