Page 53
WWW.CASOPISGOLF.CZ
51
Nejdřív malé opakování z dějepisu a ze-
měpisu. Ostrov Kypr je od roku 1974 roz-
dělen na dvě části. V jižní, která je větší
a celkově vyspělejší, se nyní nachází Ky-
perská republika, od roku 2004 člen Ev-
ropské unie. Žijí zde Řekové, vyznavači
převážně pravoslavného náboženství.
V severní části byla roku 1983 vyhlášena
Severokyperská turecká republika, kterou
zatím uznal jeden jediný stát, Turecko.
Obývají ji Turci, převážně vyznávající
islám, ale dost vlažně. Nezanedbatelnou
část populace tvoří dále cizinci, zejména
Angličané.
Na hranici mezi oběmi státy se nachází
největší kyperské město Nikosia, rovněž
rozdělené na dvě části. Jedna z nich tvoří
hlavní město Kyperské republiky, ta druhá
pak hlavní město Severokyperské turecké
republiky (SKTR). Státy EU nemají přímé
letecké spojení se severní (tureckou) částí
Kypru. Lze letět do Istanbulu a odtud přímo
do Severokyperské turecké republiky nebo
do Larnaky v jižní části a následně projet
přes hranice do severní části.
My jsme letěli do Larnaky a objednali
jsme si transport jedné společnosti
ze Severokyperské turecké republiky. Při-
jeli pro nás na letiště a odvezli na hranice
a také nám pomohli vyplnit malý formu-
lář, což musí udělat každý, kdo přejíždí
z jihu na sever a opačně.
Celá procedura na hranicích trvala něja-
kých patnáct minut. Pak jsme byli dopra-
veni do Ozankoy. Jde o městečko nacháze-
jící se v těsné blízkosti druhého největšího
města Severokyperské turecké republiky,
Kyrenie (turecky Girne). Zde jsme se uby-
tovali v penzionku patřícímu anglickému
manželskému páru v důchodu. Půjčili jsme
si auto (od stejné společnosti, která nás
dovezla z Larnaky) a jezdili každý den na
jediné golfové hřiště ve zmiňované repub-
lice, vzdálené přibližně dvacet kilometrů
od našeho penzionu. Na ostrově se jezdí
vlevo, takže jsme měli postaráno o trošku
adrenalinu navíc.
Hřiště je krásné a náročné. Postavili ho
před čtyřmi lety. První devítka se nachází
v rovině, na druhé vás čekají velká pře-
výšení. První den jsme si vzali jen vozíky,
další dny už jsme jezdili v buggy. Pěšky
je to opravdu jen pro zdatné jedince.
Scenérie úžasná. Na jedné straně moře,
na druhé skalnaté hory s relativně buj-
nou vegetací. Teplota mezi 25 a 30 °C.
Od dubna do listopadu zde neprší, takže
okolí je obecně dost vyprahlé.
Osmnáctka má své vlastní odsolovací zaří-
zení, na zalévání se tedy používá mořská
voda, zalévá se o sto šest. Na hřišti jsme
potkávali především cizince, povětšinou
Angličany a Švédy. I když jde o jediné
hřiště v Severokyperské turecké republice,
nebylo zcela zaplněno. V Beleku je nesrov-
natelně větší tlačenice. Možná je to i tím,
že není určené začátečníkům.
První den jsem přišel o deset míčků. Zlo-
bil mně hlavně drajvr. Alenka se svými
rovnými ránami ztratila za šest dní pouze
dva míčky. Chce se to prostě udržet na
ferveji. Jinak je osmnáctka opravdu moc
hezká a zajímavá, jedna z nejlepších, kde
jsme dosud hráli.
Některé jamky představují absolutní výzvu,
hlavě pro pány. Tak například třípar dlouhý
195 metrů přes dvě rokle je zřejmě nejtěžší
jamkou, kterou jsem kdy hrál. Následný
dogleg z nejvyššího místa hřiště je rovněž
něco úžasného. Je možné hrát přímo na
grín asi 300 metrů, nebo nejdřív zhruba
dvousetmetrovou ránu dolů, která se ale