Page 25
ROZHOVOR | Lukáš Tintěra
WWW.CASOPISGOLF.CZ
23
O GOLFOVÝCH ZAČÁTCÍCH
PŘES FORRESTA AŽ NA EPGA
Narodil jste se v Žilině do sportovní
rodiny, ale už po třech letech jste se
stěhovali do Karlových Varů. Nád-
herná příroda, klid, hebké greeny…
Vaše cesta ke golfu však rozhodně
nebyla tak prozaická, jako spíš osu-
dová, pokud se nemýlím.
Máte pravdu, cesta k tomuto nádher-
nému sportu byla bezpochyby osudová.
Karlovarsko je sice golfový region, ale
v 90. letech, kdy jsem se ke golfu do-
stal, tomu tak nebylo. S odstupem času
mohu říct, že můj příběh o tom, jak jsem
se dostal ke golfu, působí jak parafráze
na fi lmovou klasiku Forresta Gumpa. Kdy
kluk, co má na nohách stroječek, nemůže
skoro chodit, jezdí na invalidním vozíčku
a jednoho dne mu řeknou: „Hraj, Lukáši,
hraj.“ A on se rozhodne, že z invalid-
ního vozíčku seskočí, bude tedy hrát golf
a bude ho hrát nejlíp, jak umí.
Vaším prvním trenérem byl Ka-
rel Skopový. Jak na tuto dobu
vzpomínáte?
Byl to klubový trenér, takže jsem cho-
dil na dětské tréninky s ostatními. Řekl
bych, že se snažil vytvořit konkurenční
prostředí, z něhož by vyšli vítězové, ale
bohužel měl i své poražené, kteří na golf
často zanevřeli.
Sportovní geny se začaly projevovat
velmi záhy. Brzy jste začal sbírat úspě-
chy a v 15 letech poprvé nakoukl do
reprezentace. Co vám toto období
dalo? Který z úspěchů si ceníte nejvíc?
Mně to vždy dávalo zkušenosti a obo-
hacení o nové informace ohledně golfu.
Vyrůstal jsem v období po revoluci, kdy
většina lidí tvrdila, že ví, jak na to, ale prak-
tické zkušenosti měl málokdo. V cizině
jsem se učil, jak se chovat jako golfi sta. Na-
příklad ve Skotsku jsem dostával facky za
to, že jsem si nesundal čepici, když jsem
vstoupil do místnosti. Jsou to drobnosti, ale
pro váš vývoj jsou hodně důležité.
Co se týče úspěchů, tak za období re-
prezentace si nejvíce cením titulů mistra
republiky a umístění na mistrovství světa
a světové univerziádě.
Vzpomínáte ještě na svůj první za-
hraniční turnaj? Jaké bylo srovnání
se zahraniční konkurencí? Jak ob-
tížná byla hra na odlišných hřištích?
První turnaj jsem odehrál právě ve Skotsku,
kam mě vyslal dnes už legendární Hanuš
Goldscheider. Konkurence na turnaji byla
veliká, ale atmosféra přátelská. Byl jsem
nejmladší, a tak jsem neměl co ztratit.
Linksové hřiště se mi nelíbilo, byl to ne-
zvyk. Pořadatelem byl Doug Sanders, vítěz
20 titulů na PGA Tour, výborný hráč pů-
sobící v éře Jacka Nicklause, který neváhal
a předával mi své zkušenosti.
Najdeme některé ze zahraničních
hráčů, s nimiž jste se utkával coby
talentovaný amatér, dnes na EPGA
Tour, případně v popředí výsledko-
vých listin nejvyšší evropské série?
Kolem vás se v průběhu let střídají hvězdy
i hvězdičky, které někdy září rychle a jasně,
jiné velmi brzy pohasnou. Ale z těch dnes
známých, na něž jsem na turnajích narazil,
bych mohl jmenovat Rory McIlroye, Rickie
Fowlera nebo Joosta Luitena.
Kdo vás v průběhu amatérské kari-
éry nejvíce ovlivnil?
Za ty roky, co jsem byl amatér, jsem zažil
hodně trenérů a koncepcí i z jiných zemí,
ale nejvíc mě ovlivnil stejně můj otec. Vštípil
mi to, co je pro sport nejdůležitější, a sice že
golf musíte mít rádi. Za každé situace, pro-
tože nikdo není na vrcholu stále a úspěchy
se střídají s neúspěchy. A golf je tak krásný
sport, že na něj nesmíte zanevřít.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že
byste to chtěl s golfem zkusit jako
profesionál? Jak dlouho jste se k to-
muto kroku odhodlával?
Poprvé? Tak to už si skoro nepamatuju.
Asi to bylo někdy, kdy jsem byl ještě
hodně malý a říkal jsem si, že budu hrát
jako Tiger Woods . Ale rozhodnutí stát
se profesionálním hráčem uzrálo po
dokončení bakalářského studia. Tehdy
jsem si uvědomil, že bych si vyčítal do
konce života, pokud bych to alespoň
nezkusil.
Co všechno změna z amatéra v pro-
fesionála obnáší? Jak těžké byly pro-
fesionální začátky?
Začátky byly naivní a těžké. Turnaj od tur-
naje jsem zjišťoval, že to nebude tak lehké,
jak jsem si to představoval jako amatér.
Byl jsem jeden z nejlepších amatérů v re-
publice, zažil jsem spoustu úspěchů, a na-
jednou jsem začínal úplně od začátku.
V tu chvíli si začínáte uvědomovat, že jde
o vaše živobytí, a pokud neprojdete cu-
tem, tak nebudete mít dostatek fi nančních
prostředků na další turnaj. Byly to těžké
časy, ale přinesly mi spoustu zkušeností.
Ve své premiérové sezoně mezi pro-
fesionály jste působil na domácí
PGA Tour i na třetiligové EPD Tour
(dnešní Pro Golf Tour). Otevřela vám
konfrontace se zahraničními hráči
v něčem oči?
Samozřejmě. Větší konkurence vám ukáže,
jak to chodí ve světě golfu. Je těžší se pro-
sadit, ale nesmíte ztrácet naději a pořád na
sobě musíte dřít.
V roce 2011 jste se jako první Čech
probojoval do fi nální fáze Q-School?
Je asi zbytečné se ptát, jak náročné
je celým tím maratonem projít. Co
chybělo k úspěchu? Je kvalifi kační
škola něčím specifi cká?
Je to psychicky velice náročný shon tur-
najů. Je to síto, skrz které se dostanou ně-
kteří hráči k cíli, ale většina odpadne. Chy-
bělo hodně, a přitom málo. Herně jsem se
cítil skvěle, jenom lituju určitých rozhod-
nutí, která jsem v průběhu turnaje udělal.
Stála mě jak psychickou pohodu, tak pří-
padný postup.
Od té doby vás pravidelně vídáme
na české PGA Tour, Pro Golf Tour
i na evropské „druhé lize“ Challenge
V cizině jsem se učil, jak se chovat jako golfista.
Například ve Skotsku jsem dostával facky za to, že
jsem si nesundal čepici, když jsem vstoupil do
místnosti. Jsou to drobnosti, ale pro váš vývoj jsou
hodně důležité.