Page 86
84
|
GOLF
JAK FUNGUJE MYŠLENÍ
Člověk není stroj a s myšlením je občas potíž, stejně jako
s jako s našimi smysly. Funkce mozku se vyvíjely miliony let,
a protože evoluce je velmi pomalý proces a nestačí vývoji
lidstva v posledních tisíciletích, jsme „naprogramováni“ na
život v úplně jiném prostředí, než v jakém žijeme.
V naší mysli přežívají velmi silné pudy a podvědomé reakce na
životní situace, jakým museli čelit naši prapředkové v divočině.
Pravda, v dávné minulosti byly patrně nezbytné pro přežití a jistě
jsou pro nás důležité i dnes, při současném způsobu života nás
nicméně v mnohém omezují.
Mysl je mnohem dokonalejší nástroj, než si zatím dokážeme před-
stavit, ale zároveň je nesmírně složitá a často funguje úplně mimo
naši kontrolu. Naučit se aspoň některé její funkce ovládat vůlí není
snadné. Dokud se to však nenaučíme, bude ovládat ona nás.
PRASTARÉ FUNKCE MOZKU OVLIVŇUJÍ NAŠE JEDNÁNÍ
Reakce na různé životní situace, způsob našeho rozhodování
a následné jednání jsou silně ovlivňovány podvědomím, které je
na vůli závislé jen částečně, nebo spíše vůbec.
Jeden příklad za všechny. V dávných dobách byli tvorové na mnohem
nižším vývojovém stupni nuceni se nesčetněkrát bleskově rozhod-
nout, zda nebezpečnou situaci řešit bojem, útěkem nebo strnutím.
Aby krizovým situacím předcházeli, byli vybaveni pudem sebezá-
chovy. Divoká zvířata v přírodě dodnes velmi obezřetně sledují vše
kolem sebe a při čemkoli podezřelém ihned prchají do bezpečí. Pud
sebezáchovy jim velí raději stokrát prchat včas a třeba zbytečně, než
aby udělali byť jedinou nenapravitelnou chybu a přišli o život.
Protože velká část těchto funkcí v našem mozku funguje dodnes,
nemůže nás překvapit, že většina lidí i v dnešní době přijímá vše
nové a neznámé s nedůvěrou a mnohdy i se strachem.
Ovládněme vlastní myšlení!
Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. A s naším myšlením je to podobné – buď nám může být nesmírně silným pomocníkem,
nebo nebezpečným a záludným soupeřem. Co takhle pokusit se své myšlení ovládnout?
Text: Jaroslav Drbohlav
DOŽÍVÁME SE VYŠŠÍHO VĚKU
Když jistý Jan Ámos odcházel z vlasti, prý ho na hranicích oslovili
„velebný kmete“. Jak pozoruhodné! Vždyť v té době mu bylo pa-
desát let! A zkuste dnes některého padesátníka, třeba na golfu,
oslovit velebný kmete… Buď se tomu upřímně zasměje, nebo
o vás možná přerazí patr – to podle toho, jakou bude mít po-
vahu a momentální náladu.
I výraz kmet poněkud vyšel z módy, dnes je v kurzu spíš výraz
senior. Jenže jak plyne čas, i naše slovní zásoba se vyvíjí a vý-
znam slov se postupně mění. Například se od sebe výrazně vý-
znamově oddělují právě slova „senior“ a „stařec“.
JAKO SENIORA NÁS VNÍMAJÍ ASI OD 60 LET
Věková hranice šedesáti let pro vnímání člověka jako seniora je
historicky vázána k odchodu do starobního důchodu. V současné
době je toto vnímání posilováno zvyklostmi v cestovním ruchu,
kde se nabídka cestovních kanceláří jen hemží různými slevovými
akcemi pro seniory, propagované jako „sixty plus“, tedy pro kli-
enty nad 60 let věku.
Je tomu tak proto, že senior může jet na zájezd kdykoli od ledna
do prosince, takže je fakticky mnohem zajímavějším klientem
než člověk v produktivním věku, který může jet jen o dovolené,
navíc musí brát ohled na děti školního věku.
JE DNEŠNÍ ŠEDESÁTNÍK STARÝ?
Průměrný věk dožití rychle stoupá a ve světě není žádnou
výjimkou, když sedmdesáti- či osmdesátiletí chlapíci pravi-
delně hrají golf, cestují a vedou aktivní život. Je jen na kaž-
dém z nás, jak s těmito informacemi naložíme! Ale je zřejmé,
že když si dokážou plnohodnotný život protáhnout třeba
o 20 let tisíce jiných lidí, můžu já udělat to samé. Jen musím
chtít a něco pro to dělat!
Jedna skvělá zpráva na závěr! My, golfoví senioři, máme velkou
výhodu. Pravidelné hraní golfu, spojené s pobytem v přírodě a na
čerstvém vzduchu, pozitivně přispívá k udržování fyzické kon-
dice, upevnění zdraví a prodloužení života. A to všechno dohro-
mady se zpětně projeví na udržení naší golfové výkonnosti do
vysokého věku! Golf je prostě úžasná kratochvíle!
Tak na viděnou na greenech, přátelé!
Když se řekne senior
Co se vám vybaví, když zaslechnete slovo „senior“? Pokud se vám tento výraz pojí s představou šedovlasého starce
s hůlkou a brýlemi, který rezignovaně sedí v parku na lavičce a krmí vrabce, pak je vaše představa o obsahu tohoto
slova poněkud zastaralá.
Text: Jaroslav Drbohlav