Page 78
76
|
GOLF
Osmadvacet fotografi í, vznikajících v letech
1983 až 2012, nabídne mimo jiné pohled na
hru světel, záblesky aut, momentky, nehybné
tváře fi gurín – to vše jako surrealistické pojetí
vidění světa, zvýrazněné tónovanou černobí-
lou fotografi í. Petr Zhoř je pověstný svým po-
zorovacím talentem, a tak se vás při pohledu
na jeho fotografi e možná zmocní pocit, že
vidí i to, co se odehrává hluboko pod povr-
chem ve vašem nitru…
Když se ho zeptáte, jak se to stalo, že za-
čal s fotkou a že se tímto druhem umění
už skoro 50 let taky živí, odpoví násle-
dovně: „Není to nic originálního, fotogra-
fi cký proces mi učaroval. Když jsem poprvé
viděl v temné komoře, pod dohledem své
matky, vznik fotografi e na bílém papíře,
připadalo mi to jako zázrak, který jsem
chtěl prožívat znova a znova. Že je po-
třeba fotografi i vlastně vytvořit ve fotoapa-
rátu, mi od začátku připadalo naprosto sa-
mozřejmé, a tak jsem se do toho pustil...“
Zdálo by se tedy, že cesta malého Péti
k velkému panu fotografovi Petrovi byla
celkem přímočará. Opak je ale pravdou.
Jak sám autor přiznává, cesta to byla
velmi složitá. Svědčí o tom mimo jiné
i výčet všech možných povolání, jimiž
v životě prošel.
Nutno říct, že jeho pracovní CV je opravdu
velmi pestré – pracoval například jako kon-
trolor v továrně, dělník ve skladu, recepční
nebo vrátný, dokonce vyráběl bublifuk
a kontroloval kvalitu jeho pěny. Další profesí
se k fotografi i už přece jen přiblížil trochu
víc – pracoval také jako asistent kamery
v brněnské televizi.
U kamery jste zůstat nechtěl?
Televizní práce je týmová záležitost ur-
čitého počtu lidí, brzy jsem pochopil, že
když jeden člen týmu neodvádí sto pro-
cent, tak se ti ostatní mohou strhat, a vý-
sledek nebude stoprocentní. Nevyhovovalo
mi být tak dalece závislý na někom jiném.
Ale je to pochopitelně otázka založení kaž-
dého člověka, já to mám prostě jinak.
Od roku 1975 do roku 1980 jste byl
fotografem na volné noze. Proč
nebo čím tohle období skončilo?
V té době jsem se živil reklamní fotografi í.
Obnášelo to chodit na umělecké schvalovací
komise ČFVU pro razítko. Jako neregistro-
vaní jsme byli mezi těmi ofi ciálními trpěni,
ale koncem roku 1979 se vrchnost rozhodla,
že nás zatrhne, což učinila vládním rozhod-
nutím. Protože se mi za těch pět let nepo-
dařilo dostat do Fondu výtvarných umění
ani do svazu, tak jsem měl utrum. Nepo-
mohlo ani to, že v té době jsem už studoval
FAMU, a to právě z důvodu profesionalizace,
což pro mne byla jediná cesta. Musel jsem
tedy ještě pár let počkat. Za tu dobu se
zpřetrhaly všechny vazby a moje občanské
postoje taky začaly být na obtíž. Proto jsem
se vrátil do oboru až koncem roku 1988,
kdy už byla situace příznivější.
Věnujete se různým fotografi ckým
žánrům, což je vidět zčásti i na
výstavě na Slapech, ale pokud vím,
tak vás živí převážně fotografi e
architektury.
Architekturu a hlavně interiéry fotogra-
fuju víc než dvě desítky let. Je to obor,
který mi dává obživu. Navíc mne docela
baví, což je ideální kombinace.
Dnešní doba digitálních foťáků
v telefonech, dostupných aparátů
a nekonečné paměti na tisíce fotek
nahrává tomu, že si kdekdo připadá
jako fotograf… Jaký je váš vztah
k digitální fotografi i?
Velmi kladný. Po počátečním zdráhání
jsem si ji oblíbil a používám ji velmi zhusta,
v posledních letech dokonce pro svoji vol-
nou tvorbu jako jeden z výrazových pro-
středků. Kvalitní digitální kamery zcela
vytlačily dřívější velké analogové přístroje.
Vlastně nám šetří tělo a záda zhuntovaná
z dřívějších let. Že si spousta lidí myslí, že
jsou fotografové, je jistě věc nepříjemná,
ale tužku si může koupit taky každý…
Co máte na životě nejraději?
Když plyne a přináší radosti a sny, bolest
přijde stejně vždycky sama.
Kromě světel, neživých věcí a scené-
rií fotíte taky portréty. Jaké lidi por-
trétujete? Fotí se vám snáze portréty
lidí, které znáte? Potřebujete mít
k focenému objektu užší vztah?
K portrétovanému chci mít nějaký
vztah. Jestli jej znám dlouho, krátce,
Surrealismus
v tónech
Na letošní jaro si ve slapské galerii svatého Jana
připravili fotografi ckou lahůdku. Ve výstavním cyklu
tady pokračují už třetím rokem a stalo se nepsanou
tradicí, že jaro patří fotografi ím. Letos to bude průřez
netradiční tvorbou fotografa Petra Zhoře.
Připravila: Pavla Charvátová
N
a leto
š
připravil
tady po
k
tradicí,
ž
netradi
č
Připravila
:
Pa
v
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Slapy
Petr Zhoř na Slapech