Page 21
WWW.CASOPISGOLF.CZ
19
Ale jak se Ryder Cup blížil, sledoval
jsem zprávy čím dál pozorněji. Začaly
mne zajímat nominace – kapitáni sa-
mozřejmě vybrali i takové borce, které
já bych nechal doma, a doma nechali
takové, jež bych doma nenechal. Tlak
médií působil, můj původní názor –
moc to nesledovat – roztával. Začal
jsem být angažovanější, než jsem chtěl.
Pak už se se zprávami z obou táborů
i z dějiště roztrhl pytel, internetem
i časopisovými stránkami vířily historky
z minulých ročníků, dávní hrdinové
ožili, ti noví se sjížděli na „místo činu“,
celosvětové golfové napětí dosahovalo
nebývalých výšin a pohltilo i mne.
Rozhodl jsem se, že se tam vypravím.
Po svém. Můj lístek byl o mnoho lev-
nější než běžné vstupenky: vzal jsem
tři dny svého času, vypudil rodinu,
pustil televizi a počítač, obložil se jí dlem
a pitím, rozhodnut nevytáhnout paty
z domu. Změna názoru byla dokonána.
Stal jsem se divákem, který nepotře-
boval deštník ani botky do bláta, ale
chtěl být úplně u všeho.
Miliardář Sir Terry Mathews odvedl se
svým týmem dokonalou práci – připravil
Celtic Manor Resort včetně hřiště Twenty
Ten na nápor desítek tisíc diváků, hráči
byli jako v bavlnce – jen poručit větru
dešti nikdo nedokázal. Předpověď nic
moc. Třeba nevyjde…
Vyšla. Pátek, první den. Čtyři první
fourbaly vyrazily k souboji jak měly,
ale stále houstnoucí déšť nedal orga-
nizátorům jinou šanci než hru přerušit.
Impulsem byla Cinkova rána do roz-
sáhlé náhodné vody uprostřed ferveje
trojky. Těch prvních pár jamek už ale
hned ukázalo, že Američané nepřivezli
pohár, aby ho bez boje odevzdali
domácím Evropanům.
Lee Westwood chtěl mermomocí celé
utkání zahajovat, kapitán Montgomerie
mu vyhověl a složil velmi silnou dvojici,
když k němu přidal Martina Kaymera. To
by byl těžký oříšek pro jakýkoli americký
tým – padlo to na Mickelsona a Johnsona.
Americké zbraně – to byl Woods s obvyk-
lým parťákem Strickerem a dva rydercu-
poví nováčci – Overton s Watsonem.
Bohužel se pořád nehrálo, sledoval
jsem posuny možného začátku, až
jsem nevydržel a odjel si sám ťuk-
nout, u nás nepršelo. Předpověď stí-
hala předpověď (přestane pršet v jede-
náct, ve dvanáct, v jednu…), vody bylo
stále víc, diváci proměnili velké plochy
krásné travičky v těsném okolí fervejí
v hnusné bažiny. Ani angličtí fanoušci
nejsou zcela nepromokaví, i když jsou
na leccos zvyklí – spousty diváků opus-
tily hřiště předčasně. Vstupné se nevra-
celo, a že nebylo zrovna levné…
Přišel jsem domů, pustil bednu a zjistil, že
jsem o nic nepřišel, dál se hrálo až za osm
hodin a nic se nedohrálo do konce. Úkli-
dové čety zametaly vodu z grínů smetáky
a vůbec se snažily, ale tolik vody nepojme
žádné hřiště. Náhodné vody na fervejích
se nedalo zbavit, hra z bankrů připomí-
nala hru z neztuhlého betonu.
Hrálo se pak asi dvě hodiny, do tmy.
Ten večer vedli „naši“ ve třech ze čtyř
zápasů. Dobrý. Počítač přetékal infor-
macemi, znova jsem si pouštěl zajímavé
momenty.
Sobota byla naštěstí bez deště. Začal
dlouhý golfový den. „Amíci“ se do toho
obuli, Cink patoval jako divý, Overton
proměňoval neuvěřitelné věci, čest „na-
šich“ zachraňovali Kaymer s Westwoo-
dem, ale na konci první sekce to bylo
zcela nečekaně 2,5:1,5 pro Ameriku.
Ryder Cup jako největší událost golfového roku? Dlouho
jsem odmítal. Jamkovka? Nuda! Mne víc baví sledovat
sto hráčů, ze kterých během čtyř dnů vykrystalizuje
souboj těch dvou, tří nebo čtyř, kteří zrovna mají top
formu, že ano. Souboj kontinentů, v žádném jiném sportu
nevídaná záležitost – není to trochu přehnané?
Text: Ivo Doušek
Jak se Ryder Cup blížil, sledoval jsem zprávy čím
dál pozorněji. Tlak médií působil, můj původní
názor – moc to nesledovat – roztával. Začal jsem
být angažovanější, než jsem chtěl.
Koláž: Radim Lupínek