Page 22
20
|
GOLF
Pak pořadatelé ubrali oběma kapitánům
práci – ti měli vybrat ze svých týmů
každý čtyři dvojice do plánovaných dal-
ších čtyř utkání, ale vedení soutěže roz-
hodlo, že se odehraje všech šest four-
somů! To bylo geniální a zrychlilo to
průběh bitvy. Nazvali to session 2.
Foursomy se během dne dohrály, Ame-
ričani měli mírně navrch, vyhráli je
3,5:2,5 a celkově už to bylo 6:4 v jejich
prospěch. Ale to ještě nic neznamenalo.
Ještě to odpoledne byly rozehrány dva
poslední foursomy a čtyři fourbaly (to už
byla session 3) a leaderboard zmodral –
když padla tma, vedli jsme senzačně
ve všech šesti zápasech! To by zname-
nalo totální obrat, sledoval jsem zase
všechno dokolečka na internetu a bavil
se tím vším dlouho do noci.
Nedělní ráno. Modro na leaderboardu
pokračovalo, žádný obrat nenastal.
Monty varoval své hochy: „Američani
rychle vylezou z děr, my musíme být
ještě rychlejší!“ Byli.
Mohl jsem pít na radost, ale tu mi kazil
můj oblíbenec Tiger Woods, prohrával
spolu se Strickerem s dvojicí Donald –
Westwood pořád výrazněji, až byli na-
konec „vypráskáni“ po třinácti jamkách
výsledkem 6 a 5. Neporazitelná dvo-
jice, která spolu vyhrála šest zápasů
v řadě, utrpěla debakl. To povzbudilo
i ostatní – vítězný řev diváků po tři-
náctce bylo slyšet po celé Anglii. Naši
hráli jako v transu, Evropa vyhrála těch
šest utkání 5,5:0,5! Jen bratři Molinari-
ové remizovali, ale měli velice silné sou-
peře – Cinka s Kucharem.
To byl zásadní obrat. Skóre 9,5:6,5 pro
nás. Jen jedinkrát, před 11 lety, doká-
zali Američané tak velký odstup dohnat
a otočit ve vítězství.
Dohrávalo se v pondělí. To byl konečný
den bez ohledu na to, kolik zápasů se
dohraje: bylo rozhodnuto, že celý Ryder
Cup skončí nejpozději v 18.43 místního
času (ofi ciálně odsouhlasený okamžik
soumraku), a kdyby nebyly některé
souboje dokončeny, budou počítány
za remízu bez ohledu na stav panující
v daném okamžiku.
Naštěstí to nebylo potřeba. Dvanáct
singlů (session 4) se odehrálo bez dal-
ších problémů. A zase bylo na co kou-
kat. Na place bylo čtyřiadvacet skvělých
hráčů a jejich motivace byla ohromující,
emoce větší než při milionových vý-
hrách na PGA.
Oba kapitáni věděli, jak důležité budou
brzké zprávy pro ty, kdo začnou později,
a nasadili hned na začátek silné koně.
Westwood padl na Strickera, napřed vedl,
ale pak udělal nějaké chybičky, Stricker si
lízl krve a už svou šanci nepustil.
I v dalších duelech se počáteční vedení
Evropanů rozpouštělo, a výsledková
listina najednou červenala víc, než by
bylo zdrávo. Rory McIlroy se štěstím
zachránil půlbod se Stewartem Cinkem,
a to byl, jak se později ukázalo, důle-
žitý moment. Novopečený vítěz Fedex
Cupu Jim Furyk podlehl v nelítostném
souboji o jamku Luku Donaldovi, ale
naději vrátil Američanům bouchač
Dustin Johnson, který po čtrnácti ja-
mkách nelítostně vyprovodil ze hřiště
Martina Kaymera.
Rydercupový fanatik Ian Poulter slíbil
Montgomeriemu hned ráno, že přinese
bod, a slib splnil – rázně vymazal naděje
Matta Kuchara, bylo to 5 a 4. Nováček
Overton si poradil s nadějí Evropanů
Rossem Fisherem – Overton vyhrál 3 a 2,
přestože ze začátku vedl Fisher.
Čím dál jsem přicházel té jamkovce na
chuť. To když veterán Jiménez nastou-
pil proti nejdelšímu ranařovi – Bubbovi
Watsonovi. Američan byl na každém
odpalu o kus delší než náš oblíbený mi-
lovník doutníků, ale i jamkovka se roz-
hoduje v krátké hře kolem grínu, takže
Jiménez nakonec mohl slavit singlové
vítězství – po třech nezdarech v minu-
lých dějstvích Ryder Cupu. Vůně jeho
vítězného doutníku pronikala přes ob-
razovku až do mého pokoje, pamatoval
jsem si ji ještě z Čeladné.
Francesco Molinari a Peter Hanson se
stali snadnou kořistí amerických stars
Woodse a Mickelsona, oba duely kon-
čily několik jamek před osmnáctkou.
Mickelson si tím ale jen o malinko vy-
lepšil svou tristní bilanci – údajně je
americkým reprezentantem s největ-
ším počtem proher vůbec – prohrál
na Ryder Cupu už sedmnáctkrát, má
deset vítězství a šest remíz. Padraigu
Harringtonovi odešla forma (předtím
byl dvakrát úspěšný ve čtyřhrách), Zach
Johnson ho porazil 3 a 2.
Rozhodnutí leželo na dvou posledních
dvojicích. Evropa potřebovala 1,5 bodu,
aby získala slavnou trofej pro sebe, ji-
nak by zůstal Američanům. Nůž na krku
měli Molinari s McDowellem. Edoardo
Molinari dělal proti mladé americké
hvězdě Rickiemu Fowlerovi co mohl,
vedl se slibným náskokem, ale Fowler
se nevídaně zvedl, když zahrál čtyři
berdíky po sobě – místo jasného Edoar-
dova vítězství tu byla remíza!
Teď to leželo na Graemu McDowellovi,
proti kterému stál Hunter Mahan. Vy-
rovnaná partie, až po 16. jamku nebylo
nic jasné. Na ní trefi l McDowell sen-
začně dlouhý pat, birdie, vedení o dvě
jamky! Mahan se zhroutil, ne doslova,
ale herně, na další jamce pokazil dvě
rány, a Ryder Cup se octl v evropských
rukou! Starý kontinent vyhrál opravdu
tím nejmenším rozdílem, který mu
mohl zajistit pohár (14,5:13,5), při
celkové remíze by zůstal v rukou
obhájců – Američanů.
Dramatičtější už to být nemohlo. Celý
zpocený jsem si šel dát sprchu a pak si
dlouze telefonicky sděloval dojmy s ně-
kolika stejně postiženými diváky.
A ještě k počítači, našel jsem si spoustu
reakcí. Snad nejvíc zářil Monty, evropský
kapitán mnohonásobně zastínil americ-
kého lodivoda Coreyho Pavina, o němž
v průběhu Cupu zdaleka nebylo tolik
slyšet. „Toto je největší okamžik celé mé
golfové kariéry,“ nechal se slyšet.
Na druhé straně – v posledním duelu
poražený Hunter Mahan ze sebe na tis-
kovce nemohl dostat ani slovo a jen
si pořád utíral slzy. „Jsem jen hrdý, že
jsem mohl být členem takového týmu,“
dostal ze sebe. Ale Mickelson, Stricker,
Cink a spol ho nenechali domluvit a za-
čali ho bránit. Dojemné chvilky, po běž-
ných turnajích se toho tolik nevidí.
Za dva roky, kdy se za velkou louží v Me-
dinahu odehraje další ročník Ryder Cupu,
budou už Mahanovy slzy dávno oschlé
a Američané jistě nasadí všechny síly, aby
jim Evropa nepřijela slavný pohár jenom
ukázat. Zase bude na co koukat…
Připouštím, jamkovka a Ryder Cup, dobrý,
píšu si do kalendáře to vzdálené datum.
Škoda, že to není každý rok…
RYDER CUP
|
Očima diváka
Čím dál jsem přicházel té jamkovce na chuť. To když
veterán Jiménez nastoupil proti nejdelšímu ranařovi –
Bubbovi Watsonovi. Američan byl na každém odpalu
o kus delší než náš oblíbený milovník doutníků, ale
i jamkovka se rozhoduje v krátké hře.