Page 71
WWW.CASOPISGOLF.CZ
69
DRIVING
|
Zamyšlení, reflexe
Montgomerie
vložil do
přípravy
evropského
týmu každý
gram své
hmotnosti.
A to není málo.
Zvláště
v rozhodující
poslední den
bylo zcela
patrné, že
evropský tým
probudil kouzlo
týmového
ducha.
byla Mozartova Malá noční
hudba, na té druhé od Blue
Effect byly písně Sluneční
hrob a Got my mojo working.
Zpíval je Vladimír Mišík, jehož
jsem ten večer znovu pro sebe
objevil.
Kapela Blue Effect byla na
2. beatovém festivalu, jenž se
uskutečnil v prosinci 1968, vy-
hlášena objevem roku a sklad-
ba Sunny Grave (vydaná o něko-
lik měsíců později na singlu
a zpívaná v počeštěné verzi ja-
ko Slunečný hrob) skladbou se-
zony. A právě na druhé straně
toho singlu byla píseň Got my
mojo working, kterou složil
Preston Foster a proslavil
Muddy Waters.
Ovšem my na konci let 60. mi-
nulého století jsme neměli ani
páru o tom, co je to vlastně
„MOJO“. Až daleko později
jsem se dozvěděl, že je to
kouzelný amulet vycházející
z tradic afrického „voodoo“ –
a v přeneseném významu je
to kouzlo, po němž touží kaž-
dý z nás, umožňující, aby se
věci vydaly tím směrem, ja-
kým toužíme, abychom do-
sáhli lásky, úspěchu nebo
vítězství.
Přesně si vzpomínám na oka-
mžik, když jsem v roce 1990
poprvé slyšel říkat jednoho
golfistu v USA to slovo. Hrál
mizerně alespoň polovinu
hřiště a pak, z ničeho nic, se
mu podařilo zahrát několik
zázračných úderů, dostal se-
bedůvěru a na jeho tváři za-
zářil úsměv. „Finally I got my
mojo working!“ řekl tehdy.
A od té chvíle jsem věděl,
co je to MOJO.
Znovuobjevená historie okolo
„Got my mojo working“ se ode-
hrála v závěru roku 2010, kdy
jsem se vrátil po letech z Por-
tugalska do Prahy a shodou
okolností jsem také dokončoval
sérii článků o významu emoční
inteligence a emocí pro úspěch
člověka a pro dobrý sportovní
výkon.
Zjevně jsem se ani v těch chví-
lích v Malostranské besedě
nemohl odpoutat od tohoto
tématu – a tak mne s neobyčej-
nou naléhavostí napadlo, že
ono magické MOJO je nedílnou
součástí toho problému, že to
vlastně není žádné „voodoo“,
ale jsou to pochopené, ovlád-
nuté a správně využité emoce,
které se mohou stát tím záhad-
ným a zázračným impulsem,
zdrojem energie, schopným
způsobit obrat a usměrnit nás
k úspěchu.
A shodou okolností to byly také
dny, kdy jsem se zamýšlel nad
výsledky největší golfové udá-
losti na této planetě – Ryder
Cupu. Tato soutěž mezi Spoje-
nými státy a Evropou v roce
2010 skončila těsným vítěz-
stvím evropského týmu. Musím
se však v tomto okamžiku vrátit
o jedno rydercupové kolo zpět,
do roku 2008, kdy výběr USA
slavně zvítězil.
V roce 2008 se Ryder Cup usku-
tečnil na hřišti Valhalla v ame-
rickém státě Kentucky a tým
USA pod vedením kapitána Pau-
la Azingera porazil Evropu 16 ½
ku 11 ½ bodu. Čísla však nejsou
schopna vyjádřit podstatu teh-
dejšího vítězství USA, které při-
šlo poprvé po dlouhých devíti
letech. Kapitán Azinger, hráči
jeho týmu a spontánní diváci
v Kentucky tehdy dokázali pro-
budit MOJO. A jaké MOJO to
bylo! Napsal jsem tehdy pro
časopis Golf fejeton s titulkem
Vzkříšení Ryder Cupu, ve kte-
rém vzdal hold bezprostřed-
nosti a spontánní energii
amerického týmu.
A přišel Ryder Cup 2010. Již do-
sti dlouho před samotným klá-
ním na hřišti Celtic Manor ve
Walesu začínalo být jasné, že
MOJO, vzkříšené americkým tý-
mem ve Valhalle, se začíná ne-
nápadně ale vytrvale vytrácet
a přesouvá se na stranu evrop-
ského týmu.
Kapitán evropského týmu Colin
Montgomerie nepatří k těm
úplně nejoblíbenějším veliká-
nům golfu. Média mu často
vyčítala určitou „zapšklost“,
dokonce i velké králičí uši. Ten-
tokrát však Montgomerie vložil
do přípravy evropského týmu
každý gram své hmotnosti.
A to není málo. Zvláště v roz-
hodující poslední den bylo zce-
la patrné, že evropský tým pro-
budil kouzlo týmového ducha,
dokázal uvolnit a správně
usměrnit emoce – zkrátka na-
šel svoje MOJO. Americký tisk
lakonicky konstatoval, že „vy-
hráli ti, kteří po výhře více
toužili“.
Večer se zase půjdu projít Pra-
hou, která se zvolna noří do
zimní nostalgie. Ale budu se
snažit, aby ta nostalgie nepře-
šla do smutku, a už vůbec ne
do lítosti. Jsem sice daleko od
krásných golfových hřišť Portu-
galska, kde se hraje po celý rok,
ale každá země je zajímavá
a každá životní situace může
přinést novou zkušenost.
Můžeme v životě vyhrát čas-
těji, než si myslíme (ne, nevo-
lil jsem tu stranu, která říká
„více než si myslíte“, ale slo-
gan je to obratný). Je v nás
skutečně více, než si myslíme.
Jen to chce probudit naše
MOJO. Nepodaří se to vždyc-
ky, ostatně i Muddy Waters
přiznal, že: „I got my mojo
working, but it just don‘t
work on you…“, neboli, že je-
ho MOJO se sice probudilo,
ale nepůsobilo na dívku,
o kterou tolik stál…
Ale až půjdete příště hrát
golf, pomyslete na to, kde tým
Evropy našel ten jeden vítězný
bod v soutěži Ryder Cup 2010.
Amerika mohla ten bod vyhrát
v každém z jednotlivých zápa-
sů během soutěže. Jenže Starý
kontinent měl v rozhodujícím
okamžiku důležitý impuls
emoční energie navíc. Vítěz-
ství platí i o jednu ránu. A té-
měř vždy o tom těsném rozdí-
lu rozhodne MOJO, které se
v někom probudí.