Page 27
ROZHOVOR
|
Ondřej Lieser
WWW.CASOPISGOLF.CZ
25
Po třech našich hráčkách se vypravili do
daleké země i naši tři mladíci – Ondřej
Lieser, David Procházka a Martin Pří-
hoda. A právě s prvně jmenovaným jsem
se po šampionátu setkal, abychom si
popovídali o všem možném, ale hlavně
o golfu.
Z Argentiny se vrátil nejen plný do-
jmů, ale i zkušeností, a tak jsme se měli
o čem bavit.
Ondro, jak ses cítil jako reprezentant?
Cítil jsem se dobře, ale je to velká moti-
vace, protože si uvědomuješ, že hraješ
za Českou republiku.
Jaký je to pocit vidět naši vlajku vlát
mezi tolika dalšími?
Pocit jsem měl dobrý, jen jsem si
stále říkal, že musíme porazit hodně
družstev.
Cos říkal na obě hřiště, Olivos a Buenos
Aires?
Obě hřiště byla skvělá, gríny a ferveje
kvalitní. Jejich celkový design byl nad-
průměrný, hlavně daný začleněním do
krajiny.
Mohl bys obě hřiště, na nichž se hrálo,
trochu přiblížit?
Olivos je rovinaté hřiště se vzrostlými
stromy a celkem má tento klub sedma-
dvacet jamek, tři devítky se jmenují
Blanca, Colorada a Azul. Hřiště bylo
vybudováno v roce 1926. My jsem
hráli Blancu a Coloradu, neboli bílou
a červenou devítku jamek.
Hřiště Buenos Aires Golf Club je no-
vější, budovat se začalo v roce 1991.
Je zvlněné a je zde mnoho vodních
ploch, některé jamky jdou po břehu,
jiné přes vodní překážky. Také zde
jsou ferveje lemovány vzrostlými
stromy. Hřiště má tři barevně odlišné
devítky – zelenou, modrou a žlutou.
Golf Digest ho zařadil mezi stovku
nejlepších mimo území USA a jako
druhé v Jižní Americe. Pořadatelé
nám vybrali ke hře zelenou a žlutou
devítku jamek, takže až na pár vý-
jimek jsme měli na všech jamkách
„vodu na dostřel“.
Dala by se srovnat s některým z našich
hřišť?
I u nás jsou kvalitní hřiště, ale ne této
úrovně.
Byly ferveje a gríny na obou hřištích
stejné, nebo mezi nimi byly rozdíly?
Kvalita hracích ploch byla na obou hřiš-
tích shodná.
Co gríny?
Rychlostí grínů se obě hřiště vyrovnala,
ale na hřišti Olivos bylo těžší posadit
míček na grín. Navíc zde byly gríny
tvrdší.
Na jakou rychlost byly připravené?
Domnívám se, že stimp byl tak kolem
12,5.
Co tvůj kedík? Byli jste docela ko-
mická dvojice, on malý a ty vysoký.
Připomínali jste mi Francise Ouimeta
a malého desetiletého Eddie Lowe-
ryho, který Ouimetovi nosil hole, když
vyhrál jako první amatér US Open
v roce 1913?
S kedíkem nebyl větší problém, byl
docela fajn. Ale když jsem se podíval
na něj a na ten můj bag, co musel tahat
na zádech, tak mi ho bylo docela líto.
To se nedivím. Kterými jazyky jsi scho-
pen se domluvit?
Domluvím se anglicky, francouzsky
a trochu španělsky.
Dobře, takže jste spolu komunikovali?
Na můj vkus byl až moc tichý. Do-
mluva navíc byla opravdu na světové
„úrovni“. Rukama, nohama, protože
on neuměl ani slovo anglicky, a tak
jsem se pokoušel o španělštinu, ale
nebylo to nic moc. Takže jsme nako-
nec skončili opět u rukou a nohou.
Navíc domluvit se s nemluvným
kedíkem prostě nejde.
Mluvil ti do výběru holí?
Tak to se stalo jen jednou. Při trénin-
kovém kole se nečekaně projevil, ale
nakonec jsem mu musel dát za pravdu.
Po další dny se totálně ponořil do mlčení
a jen a jen koukal.
V prvním kole jsi hrál nejprve
„in“ devítku na plus čtyři a pak tu
druhou jednu nad par. Z výsledku
TAM ZA MOŘEM
JE ARGENTINA
Název populární knížky našich cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda
jsem si pro potřeby tohoto rozhovoru trochu upravil, aby co nejvýstižněji popsal
anabázi našich hráčů při cestě na Mistrovství světa amatérských družstev, které
v druhé polovině října hostil jihoamerický kontinent.
Zkušenost to byla obrovská. Už teď jsem si ale
uvědomil, co je při hře na takovém turnaji to
podstatné a na co je třeba se nejvíce soustředit.