Page 17
PORTRÉT
|
Bobby Jones
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
Právě v souvislosti s ním se poprvé ob-
jevilo slovo švih – swing! Bobbyho evan-
gelium? Respekt k pravidlům, tradicím
golfovým i rodinným, ale i boj sám se se-
bou a vnitřním stresem. Zisk grand slamu,
k němuž se z celého vesmíru později jako
jediný dokázal jen přiblížit Tiger Woods.
V následujících třech desetiletích na-
vzdory nemoci dále „evangelizoval“ – za-
vedl výuku golfu s pomocí videa, vymyslel
barevný scoring, navrhl čísla holí, založil
Síň slávy stejně jako Masters... V čem by
tento zvláštní muž, jenž hrál pouhých
osm let, navíc „jen“ jako amatér, mohl po-
moci našemu nitru i hře?
Během své krátké hvězdné kariéry vy-
hrál, co se dalo, včetně grand slamu. Vy-
hrál vše a pak ještě jednou. Navíc coby
amatér. Tak všestranný talent se už asi
nenarodí. Přesto v necelých třiceti letech
tehdejší americká sportovní hvězda končí
s výkonnostním golfem a začíná se věno-
vat právnické praxi a rodině. Popularizoval
golf, vymýšlel organizaci turnajů, napsal
stovky článků a několik knih, natočil první
instruktážní fi lmy o golfu, pomáhal za-
ložit a rozvíjet nejslavnější turnaj světa –
americké Masters.
I jinde než na greenu byl golfovým sym-
bolem, podobně jako Ben Hogan a Sam
Snead nebo v té době davy obdivovaný
Bobbyho vrstevník, baseballista Babe Ruth
či boxerská legenda a světový šampion
v těžké váze Jack Dempsey.
Jones byl gentleman, pokorný, neoká-
zalý muž. Říká se, že kdyby měl golf
tvář, byla by to ta jeho. A jako je a bude
stále živá swingová hudba, je Bobbyho
swing v každém z nás. Opravdu v kaž-
dém! Jen v různé míře. Jeho swing cítím
v sobě i já – třeba před lety jsem jej vní-
mal tak jednou za kolo nebo za víkend.
Dnes tak jednou za sezonu, ale to je
jedno – je tam!
ATLET? ANI OMYLEM!
Narodil se před 110 lety – 17. března 1902
na sv. Patrika v Atlantě jako Robert
Tyre Jones jr. – jediný syn plukovníka
Roberta Purmeduse Jonese, prominent-
ního atlantského právníka. Jeho děde-
ček vlastnil továrnu na bavlnu s roč-
ními příjmy, jež roku 1925 překročily
půldruhého milionu dolarů. Otec i děd
byli velcí sportovci, otec hrál baseball
za Brooklyn Superbras, jenže malý
Robert (domácky Bobby) byl přesný
opak. Jako dítě býval hodně nemocný,
do pěti let věku ani nebyl schopen
přijímat pevnou stravu.
Když mu bylo šest, rodina se přestěhovala
do letního domova, kde Bobby podstupo-
val ozdravnou kúru, sílil a začal sportovat,
zkoušel hlavně basket a golf, který si oka-
mžitě zamiloval. Každý den vyrážel s ot-
cem na místní hřiště. Ostatně plukovník
hrál dobrý golf, několik nad par (roku 1959
dokonce soutěžil proti Jacku Nicklausovi
v prvním kole US Amateur Championship),
ale už v Bobbyho 13 letech musel před
synkem sklonit poprvé hlavu.
Z neduživosti záhy vyrostl a stal se
z něho mladý „muž“ se vším všudy!
Kolem hřiště chodila krásná dívka, Mary
Rice Malone, jež ho zaujala již v době
dospívání. Ve svých dvaadvaceti letech si
ji vzal za manželku a měli spolu tři děti.
Manželství vydrželo celý život, a aby ne,
když rodina pro Jonese představovala tu
nejvyšší hodnotou.
„HOUPAVÝ“ STANDARD
Golf se učil sám, v životě nedostal od ni-
koho výukovou lekci. Jedinou inspirací mu
bylo sledování Harryho Vardona v roce
1920 na US Open. Přesto dodnes tisíce
golfi stů studují rozfázovaný záběr Jone-
sova dokonale ladného švihu. Bobby se
jakoby houpal nebo vlnil, držel hůl jako
jemný hudební nástroj a měl dar vynik-
nout s každým typem rány i každou holí –
už tehdy byl v tomto smyslu jedinečný.
Ovládal hru s půvabnou kombinací síly
a doteku. Nikdo dodnes přesně nepocho-
pil, jak to vlastně dělal.
Zahrál dvě na pohled zcela totožné rány,
stejný nápřah, stejné projití, stejná rych-
lost, stejný prošvih, a přece jedna vystar-
tovala nízko vlevo a dopadla metr od
vlajky, kdežto druhá byla vysoká, dlouho
stoupala vpravo, aby skončila na pár cen-
timetrů stejně jako první pokus.
Jones byl schopen dosahovat velkých
vzdáleností jen tím, že prodloužil nápřah,
a přesto si zachoval dokonalou rovno-
váhu. Hrál míč hodně vpředu v postoji,
často mimo levý nárt. Jeho golf byl pas-
tvou pro oči. Proto ho diváci i sportovní
novináři tak milovali. Jeho hra byla nejen
účelná, ale i krásná na pohled.
Holí můžete do míčku třísknout, pevně
jí praštit, zkroutit tělo do pětinásobné
spirály či omotat velkým nápřahem
paže kolem krku. Výsledkem může být
dlouhá a dobrá rána, ale nebude to
Bobbyho „swing“. Měl velmi volné dr-
žení, ovšem naprosto přesný švih a ti-
ming, takže vždy (!) hůl přišla k míči ve
správné poloze. Volné držení se týkalo
i patování. U něj stál s patami u sebe
„Bobby“ ve fi lmu
Když Robert Redford natáčel
Legendu o slavném návratu, kde
vystupuje ve fi ktivním příběhu
i postava Bobbyho Jonese, vyvstal
velký problém s nalezením někoho
s tak ladnou houpavostí Jonesova
švihu. Herec – golfi sta, který jej hraje,
mu tak není příliš podobný, je o dost
starší a o hlavu vyšší. Film nicméně
celkově za moc nestojí.
Ben Crenshaw o síle stisku rukou Bobby Jonese
na golfové holi řekl, že kdyby mu do ní ťuknul
botou, asi mu jí vykopne z ruky.
Tip: Přehráváte nebo nedohráváte své paty?
Bobby Jones, stejně jako jen pár let po něm dodnes zřejmě nejuznávanější golfový
„pedagog“ Harvey Penick (1904–1955), vyznával zásadu, že ze tří a více metrů musí
míček končit u jamky tak, aby bylo možné jej doklepnout případnou druhou ranou.
Dnes si někteří špičkoví hráči počínají útočně a agresivně, přičemž téměř vždy
přehrávají. Někdy to při zásahu jamkoviště v regulaci znamená birdie, často však
i trojpat. Jakému stylu dáváte přednost? Jste ochotni vyzkoušet Bobbyho taktiku?