Page 70
68
|
GOLF
Co to má společného s golfem?
Hodně, vlastně všechno. Golf
není ostrov spravedlnosti, rado-
sti a cti, hermeticky oddělený od
našeho každodenního reálného
života. Ani velikáni golfu jako Phil
Mickelson nebo Ernie Els nejsou
a nechtějí být izolováni od reality
prostředí okolo nich. Tím spíše to
nechceme my, obyčejní rekreační
golfi sté.
Pokud jste dočetli až sem a zmoc-
nila se vás pochybnost, jestli tento
fejeton může být prakticky uži-
tečný pro váš golf, jsem přesvěd-
čen, že ano. Nejspíše je užiteč-
nější a trvalejší než všechno, co
jsem kdy napsal o golfovém vy-
bavení a herní technice, protože
se dotýká myšlenek a principů,
které se nemění tak rychle jako
tvary a barvy golfových holí nebo
trendy v metodice výuky švihu.
Podzim přecházel v zimu a na-
dešel čas, kdy ambiciózní golfi sta
dává přednost závětří kóje na
driving range před broděním se
v blátě hřiště a ztrácením míčků
mezi listím na ferveji. Je to sou-
částí mých rituálů, že v době, kdy
jiní ještě dohánějí pozdní sezonu
v různých hrátkách typu „cross
country“, již se mentálně odpou-
távám od končící sezony a pro-
střednictvím intimních seancí na
driving range se připravuji na tu
nadcházející.
A tak jsem jednoho rána v ne-
jasně sychravém období mezi
podzimem a zimou přijel na
driving range. Toho rána byl
v tréninkovém centru příjemný klid
a s mírem v duši jsem se vydal do
kóje s rohožkou a zavřel dveře za
okolním světem. Zůstaly jen hole,
míčky a prostor trávy ubíhající do
dálky přede mnou, nad kterým
sem tam přelétaly straky a sojky.
Beze spěchu a současně s pe-
dantstvím jsem se zvolna propra-
covával bagem a zkoušel hůl za
holí. S druhou dávkou míčků jsem
začal imitovat reálné herní situace
a zkoušel stranové rotace. Snad
to bylo tím klidem okolo a jeho
synergií s vzácným okamžikem
míru, jenž byl zrovna ve mně
uvnitř, no prostě – šlo to skvěle.
Míčky se vznášely lehce a povět-
šině odlétaly do míst, kam jsem
si to přál, a po křivkách, jež jsem
zvolil. Opravdu vzácný zážitek
v životě rekreačního golfi sty.
Euforie nad tím okamžikem gol-
fové inspirace mne zastavila a mu-
sel jsem se napít a rozhlédnout,
abych zvládnul ten nával štěstí.
A v tom se z podvědomí ozval po-
tměšilý hlas: „To je sice hezké, že ti
to na konci sezony takhle jde, ale
k čemu to vlastně je? Kdo vlastně
ví, jestli se dočkáš té další sezony.
K čemu je celá tahle investice času,
úsilí a peněz, když už třeba nebu-
deš moci za pár měsíců hrát kvůli
nějaké nemoci? K čemu pak celý
ten vklad úsilí bude?“
Ten protivný vnitřní hlas mi úplně
zkazil radost z úspěšného tré-
ninku. Stál jsem tam na rohožce
s lahví vody v ruce a vzpomínal
na chvíle před pár lety. Tehdy
jsem se účastnil prvního turnaje
v kategorii seniorů. Jeden gol-
fi sta, na kterém bylo znát, že už
v této kategorii odehrál nějaký
ten rok, si povšimnul mé ner-
vozity a zeptal se mne, jestli je
to můj první seniorský turnaj.
Přisvědčil jsem a on pokračoval
hned otázkou: „A víš, jaký je nej-
důležitější pravidlo v seniorském
golfu?“
Poctivě jsem přiznal, že nevím.
A zkušený senior mi sdělil s úsmě-
vem: „No přece udržet se na tý
správný straně drnu!“ Nedlouho
před koncem sezony 2012 jsem
se dozvěděl, že ten sympatický
člověk už není mezi námi, odešel
na ta hřiště, která se nacházejí na
odvrácené straně drnu.
A od té vzpomínky nebylo daleko
k tomu, aby se mne zmocnil po-
cit marnosti. „Vanitas vanitatum
et omnia vanitas“, říkal jsem si
a veškerá předešlá euforie byla
pryč a padl na mne pocit únavy
a jakýkoliv další trénink se mi zdál
zbytečnou investicí.
A u toho jsem si uvědomil, že už
delší dobu mi v podvědomí zněla
ta zlověstná věta „Vanitas vanita-
tum et omnia vanitas.“ Asi to byla
reakce na nálady ve společnosti
a na dobu, která nás nyní obklo-
puje. Ale můj neklidný zkoumavý
duch po chvíli skepse začal být
silnější než pasivní pocit nihilismu
a přemýšlel jsem o původu citátu
o marnosti.
Je to jeden z mnoha průsečíků
mezi naší židovskou a křesťan-
skou minulostí. Pochází z knihy
Kazatel neboli Kohelet, jenž je
třetí částí hebrejského kánonu
Ondřej Kašina
Cokoliv v našem
životě uděláme
rádi a nikoliv
na úkor jiných,
to nikdy není
ztraceno – bez
ohledu na to,
jestli to dojde
uznání nebo
praktického
využití.
Vanitas vanitatum et omnia vanitas?
Ještě nedávno jsme žili v takzvané „éře blbé nálady“. Není dosud jasné,
kam dále jsme se posunuli v závěru roku 2012, jen se mi zdá, že stále
častěji okolo sebe slýchám vyjádření životního postoje „Vanitas
vanitatum et omnia vanitas“ neboli „marnost nad marnost a všechno
je marnost“.
Čipy