Page 8
KOMENTÁŘE
6
|
GOLF
Končí sezona na našich hřištích a začíná stěhování hráčů do tep-
lých krajin či indoorů. Jak kdo uspěl se svými cíli, je věcí každého.
Navíc ti, kterým se nevedlo, mají reálnou šanci začít po novém
roce znovu při dalším zdolávání vlastního „Mount Everestu“.
Jaký byl golf na českých hřištích? Řekl bych, že se mnohé zlep-
šilo. Zvýšila se slušnost hráčů nejen k sobě, ale také k hřišti.
Většina respektuje etiku či etiketu, jak je komu libo, a golfu to
prospívá.
Samozřejmě je to mnohde dané i tím, že hráči si začínají více
vážit lidské práce, vykonávané spoustou lidí s jediným cílem.
Aby každý mohl přijet, zahrát si a pobavit se. Golf je přece
pro většinu především zábavou.
Dalším aspektem, který napomáhá dodržování etiky, je práce
marshalů, kteří na první pohled sice „jen“ jezdí po hřišti v bugině,
ale i to přispívá k pohodě hráčů. Jejich práce je jaksi neviditelná
do okamžiku, než dojde k nějakému zádrhelu.
I tak je ale ještě dost těch, kteří se po zaplacení fee pasují do
pozice – zaplatil jsem, tak se starejte. Nevracení řízků, nevypi-
chování pitchmarků, pohazování nedopalků, papírů a halekání
na lesy jim naprosto nevadí.
Moje zkušenost z ciziny, kde by si to dotyční přikrčeni ve své ma-
losti nedovolili ani náhodou, je taková, že tam, kde je pořádek,
všichni ho udržují jaksi mimoděk. Je jim prostě žinantní být tím
prvním, kdo to pokazí.
Proto bych přál vám i sobě, aby těch normálních hráčů golfu
bylo víc a víc, aby i během dnů, kdy se nám nedaří, byl pro nás
golf zábavou a výsadou, že můžeme jít hrát. Takže – přeji pěk-
nou hru.
Svět se nezbláznil, jak tvrdí jeden pivovarník a většina seniorů.
Svět se pouze změnil. Není to nic neobvyklého, vždyť kdyby se
neměnil, tak bychom žili v jeskyních. Lépe řečeno, my bychom
nebyli. To samé se dá říci o golfu. Je jiný než před padesáti či
třiceti lety. To se píše i v časopisech ze zemí, kde se golf nikdy
nepřestal hrát. Ale co je jiného? Nebo jinak, co třeba z toho sta-
rého „dobrého“ golfu ponechat a co se může změnit?
Asi se shodneme, že etika, slušnost, dodržování pravidel je to
podstatné. Není důležité, jestli hrajeme drajvy dlouhé 150 nebo
250 metrů, důležité je, abychom k sobě byli slušní a dodržo-
vali pravidla. Nemůžu si však pomoci. Mám trapný dojem, že
se v tom plácáme a neumíme rozlišovat, co je důležité a co ne.
Máme pocit, že golf je jenom jeden. Ten strašně naškrobený,
upjatý, bez emocí, ale s fantastickými výsledky a neustálým
zlepšováním toho vskutku nešťastného hendikepu.
Výsledky tohoto způsobu vnímání golfu jsou tristní. Například ví-
tězové turnajů, kteří se neumí těšit. Všimli jste si toho? Vítěz při-
jde, usměje se, někdy až provinile, vezme cenu a odejde. Stále se
setkávám s golfi sty, kteří nezdraví. Jsou sice perfektně oblečení,
ale je jim zatěžko odpovědět na pozdrav, natož pozdravit jako
první.
No a vrcholem jsou samozřejmě excesy proti pravidlům. O těch
už toho bylo popsáno mnoho. Taky zajímavý fenomén. Na jedné
straně se dlouze medituje, jestli si hráč v přátelské rundě může
nebo nemůže očistit míček u free dropu, na druhé straně se lže
a podvádí v turnajích až tak, že se přepisují skóre karty. No pro-
stě zmatek v hlavách. Proč?
Proto, že jsme prudérní. Proto, že v přílišné horlivosti zapomí-
náme, že golf je především zábava a až pak soutěž a společen-
ská prestiž. Noví golfi sté jsou zmateni. Tolik pravidel, soutěží,
různých omezení a příkazů. A pak ty trestné rány, „ježišmarjá, já
se chci bavit“, a tolik peněz to stojí. Ano, takové jsou pocity lidí,
kteří se rozhodují, jestli golf hrát nebo ne. Nedivme se, že hráčů
přibývá pomalu. Atmosféra houstne, lidé se nebaví a jenom sou-
těží. Nemáme golfi sty druhé, natož třetí generace. Jsou jenom
noví. Jsou ve většině a jejich nevychování (čest výjimkám!) se
stává normou.
Dostali se do stísněné atmosféry. Oni nepřemýšlí, pouze hledají
pravidla. Nepomůžou s hrabáním bankru, nehledají míček, neza-
patují dlouhý pat dříve, než si jiný nešťastník vymění hůl. Vždyť
je pravidlo o pořadí ve hře. Tak „slušně“ čekají. To je etiketa, kte-
rou se při zkouškách pro „Osvědčení pro hru na hřišti” (strašný
institut) neučí a nejde se ji jen tak naučit. Musí se přemýšlet
a chtít.
Starší a zkušenější golfi sté pomozte. Učte prosím ty nové, co se
má a co ne. Neboť povrchní část etikety jako oblečení, hole, bagy
zvládá každý, ale tu skutečnou gentlemanskou naopak málokdo.
A právě ta je kořením golfu a měla by přetrvat věky.
Etika a zdravý rozum
Z prvního odpaliště
Juraj Werner
Ota Doležal