Page 20
18
|
GOLF
rozhodl některé křižovatky projet „na
červenou“, „našel ventily k upouštění
přetlaku páry“. A společnost, která jej
předtím respektovala, protože byl silněj-
ší, odolnější a lepší než většina ostatních
světových hráčů golfu, se náhle obrátila
proti němu.
V této fázi opusťme Tigera Woodse. Zdá
se mi, že vím, co právě teď dělá. Vzpo-
míná na vše, co mu říkával jeho otec,
a rozmýšlí, po které cestě se vrátit zpět
na vrchol. Nejspíš to dokáže. Ale pro nás
tady zbývá z jeho „kauzy“ cosi velmi na-
léhavého a užitečného k zamyšlení.
Také ve vaší rodině vychováváte malého
tygra nebo tygřici? Viděl jsem to již mno-
hokrát. Od 70. let minulého století jsem
hrával tenis v klubu Sparta Praha ve Stro-
movce. Vídal jsem tam determinované
a někdy až zběsilé otce a matky, kteří
chtěli ze svých dětí udělat světové hvězdy.
Občas to bývalo smutné, někdy i nechut-
né. Jednou jsem viděl otce, který se snažil
zahnat viditelnou únavu své malé dcerky
tím, že ji mlátil raketou přes holeně…
V roce 2005 jsem měl možnost sledovat
zblízka celou sezonu Tour mládeže v čes-
kém golfu. I tam jsem zahlédl rodiče
usilovně drezírující své malé tygry a tygři-
ce. Ta moje „tygřice“, má dcera Alžběta,
sice tehdy vyhrála titul, ale já už dopředu
věděl, že byla u konce její soutěžní golfo-
vé cesty. Chybělo jí totiž něco, co nejspíš
nemá české pojmenování.
V angličtině se to nazývá „killer in-
stinct“. Sportovní psychologie popisuje
tento instinkt jako mimořádně silnou vů-
li dosáhnout vítězství za každou cenu
a schopnost potlačit jakoukoliv lítost
a empatii vůči soupeřům. Bez toho, aby
atlet byl od hlavy až k patě impregno-
ván touto vůlí zvítězit za každou cenu,
se možná dalo sportovat za časů pánů
Tyrše a Rösslera-Ořovského. Posledně
jmenovaný proslul svým přesvědčením,
že „v celém sportovním žití stojí v po-
předí láska“.
Ovšem dnes už cesta na vrchol nevede
po chodníčcích lásky, už je rezervována
jen pro ty nejtvrdší, pro ty, kteří v sobě
mají v největší míře „killer instinct“.
Ti ostatní samozřejmě také mohou
a mají sportovat, ale už pro ně zbývá
jen místo v rekreačním sportu.
Nesnáším poučování a ani já nebudu
poučovat. Vše v našem životě je otázka
svobodné volby a přijmutí důsledků této
volby. Zvláště zodpovědnou úlohou naše-
ho života, nejspíše tou nejzodpovědnější
ze všech, je výchova našich dětí. Vidím
okolo sebe mnoho rodičů, kteří s velkým
nasazením vychovávají ze svých děti vy-
soce specializované jedince, kteří s od-
hodláním spějí k tomu, aby se z nich jed-
nou stali špičkoví tenisté, hokejisté,
golfistky nebo krasobruslařky atd.
Naprostá většina času v životě těchto dě-
tí je obětována tomu, aby byly nejen co
nejlépe fyzicky a technicky připraveny,
ale aby také skálopevně uvěřily, že jsou
schopny porazit všechny ostatní, že jsou
lepší. Jinými slovy, rodiče těmto dětem
vštěpují „killer instinct“ a víru v superiori-
tu. Je to právo těchto rodičů. A pokud
u toho své děti neúměrně netýrají, je to
také soukromá záležitost těchto rodin.
Jestliže jste se pevně rozhodli vychovat
ze svého dítěte tygra nebo tygřici, je to
vaše věc a vaše břímě. Koneckonců –
svět by bez nich byl nudnější. Než se
však odhodláte své dítě vyslat na tako-
vou obtížnou a často osamělou cestu
k vrcholu, je doporučitelné pečlivě zvá-
žit, jestli je to přesně tahle budoucnost,
kterou si pro své dítě přejete, jestli chce-
te opravdu vychovat takového člověka.
A pokud ano, zda jste připraveni za ním
stát vždy a do důsledků, i když jej cesta
přes červená světla křižovatek tohoto
světa přivede kromě vítězství i k nějaké
té havárii…
POLEMIKA
|
Zrození šampióna
Dnes už cesta na vrchol nevede po chodníčcích lásky,
už je rezervována jen pro ty nejtvrdší, pro ty, kteří
v sobě mají v největší míře „killer instinct“.