Page 15
PROFIL
|
Simon Dyson
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
Sotva by se dalo očekávat, že ho do tajů
golfu uváděl strýc Terry, a dokonce to
nebyl ani otec John, cestu k zelenému
sportu našel Dyson s pomocí staršího brá-
chy Nicka. Zhruba v šestnácti se dostal do
yorkshirského tenisového výběru hráčů
do 21 let, ale ve stejném období také sra-
zil svůj golfový hendikep na nulu – bylo
jasné, že se musí rozhodnout, zda otevře
dveře začínající golfové kariéry dokořán,
nebo pro něho hra zůstane příjemným
koníčkem na víkend. Tehdy učinil další ze
svých důležitých sportovních rozhodnutí,
zvítězila první varianta.
Do třetice řešil otázku přestupu mezi
profesionály. Defi nitivní ano padlo v roce
1999. Hned v následující sezoně ode-
hrál osm turnajů v prvoligové EPGA Tour
z toho v šesti případech si sáhl na fi nanční
odměnu, ale bylo to spíš test, který mu
vynesl necelých 40 tisíc euro a pozici da-
leko za hranicí udělení karty pro další rok.
O tu se musel poprat v kvalifi kaci, což se
podařilo.
ASIJSKÁ MISE
Oč více strádal na domovském konti-
nentu, o to vlídnější tvář mu nastavil asij-
ský okruh, kde hned při své premiéře vy-
pálil rybník natěšeným chrtům a posbíral
všechny možné trofeje. Na Asian Tour se
mohl pochlubit úžasnou bilancí, když jen
v jednom ze 17 vystoupení neprošel cu-
tem, osmkrát skončil v desítce nejlepších,
dvakrát byl druhý a na Macau Open oslavil
své první profesionální vítězství.
Zřejmě mu zachutnalo, a tak v probíhající
sezoně (2000) přidal do své sbírky ještě
výhru na Volvo China Open a Omega
Hong Kong Open. Věru pěkné vysvědčení,
na němž se skvěly samé jedničky – první
skončil v Order of Merit, kde si vydělal
lehce přes 260 tisíc dolarů, a po zásluze
obdržel ceny pro Hráče i Nováčka roku
Asian Tour. To už si člověk trochu vyztuží
sebevědomí. Před náročnou kvalifi kací na
EPGA Tour jako když ho najdeš.
V roli úřadující jedničky tu rok nato ode-
hrál šest turnajů, nicméně se soustředil
hlavně na evropský okruh, a to se do jeho
asijských výsledků promítlo – s účastí
ve fi nálových kolech na tom byl půl na
půl a jen jednou bral umístění v top 10.
V letech 2001 až 2003 nicméně toužil
uspět na druhé nejvýznamnější túře pla-
nety – EPGA. Průlomu se ovšem nedočkal.
Sezona 2003 mu navíc krutě nevyšla,
takže přišel o kartu řádného účastníka.
Sluší se nicméně připomenout, že v mož-
ném rozletu ho zastavila zlomenina prstu.
Znovu a naposledy proto vzal zavděk asij-
ským azylem, kde se pohyboval další čtyři
roky, ovšem pouze ten první jako člen Asian
Tour. Některé z turnajů byly spolupořádány
jak evropskou, tak asijskou túrou, takže se
sice vracel na místo činu, ovšem už „v jiném
dresu“. Ale zpátky k onomu roku 2004 –
třebaže nenavázal na svou skvostnou pre-
miéru z před čtyř let, ostatně ta laťka už
výš posouvat nešla, osmé místo v koneč-
ném hodnocení nebylo úplně k zahození.
Přijel sem ale hlavně hledat ztracené sebe-
vědomí a uspěl.
Simona tehdy v rozletu nezastavila ani zlo-
menina v lokti, kterou si přivodil při tenise.
V květnu dokonce na BMW Asian Open sa-
hal po prvním vítězství na EPGA Tour, když
vedl od prvního kola a do fi nále si přinesl
náskok šesti ran, jenže nakonec se musel
sklonit před zkušeným Španělem Jiméne-
zem. V „Evropě“ se představil osmnáctkrát
a 80. pozice v Order of Merit mu dala
jistotu startu v sérii i pro nadcházející rok.
Jak se později ukázalo, šlo o zlomový rok,
od té doby už z kolotoče těchto turnajů
nikdy nevypadl.
AMERICKÝ SEN
Optimistický, zanícený, otevřený a také
žhnoucí láskou k této prastaré hře. I ta-
kový je Simon Dyson, jenž navzdory více
než deseti letům na jedné z nejvýznam-
nějších túr světa stále prahne po získávání
nových zkušeností, zdokonalování svých
slabin a broušení svých předností. Když se
jej tak jednou ptali na to, jaký názor má na
současné mladíky v čele s Rory McIlroyem
a jakou radu by mu jakožto zkušený vete-
rán dal, jen se pousmál.
„Co bych mu asi tak radil? Vždyť se pro-
bojoval už na druhé místo světového
žebříčku, zatímco já nikdy nebyl ve dva-
cítce. Dávat mu nějaké rady, to by pro
mě byla spíš čest. Není nic, co bych mu
mohl předat, hrál v Evropě, v Americe, na
majorech a vyhrál Ryder Cup. Nechybělo
mnoho a ovládl i evropský žebříček.“
Pro slova nastupující vlny mladých Evropanů
má Simon jen slova uznání a váží si toho,
že bok po boku bojuje s hráči v období vel-
kého rozmachu evropského golfu. „Máme
tu Mattea Mannasera, šikovného mladíka,
co si náramně rozumí s patrem, skvěli jsou
bratři Molinariové, třebaže jsou jako den
a noc, Dodo (Edoardo Molinari – pozn. red.)
je jako já, ohnivý chlapík, co se do toho ne-
bojí prásknout, Francesco je úplný opak, je
to ten nejklidnější Ital, jakého znám,“ směje
se při vzpomínkách na společné chvíle
Dyson a přidává ještě jméno fenomenál-
ního Martina Kaymera. „Myslím, že evrop-
ská túra je teď v dobrých rukou!“
Přesto všechno má Angličan velké pocho-
pení pro své krajany, které to táhne do
zámoří. Třeba pro Paula Caseyho a Justina
Rose, jejichž jména byla před posledním
Ryder Cupem hodně probírána v souvislosti
s (ne)udělením divoké karty.
„Americká PGA je strašně lákavá. Je to
o výzvě, řada hráčů to chce po mnoha
letech v Evropě zkusit. Najednou si za-
hrajete jiná hřiště a čelíte novým zkouš-
kám. Je to podobné, jako když fotbalista
přestoupí do jiné klubu,“ nabízí svůj po-
hled na věc a zasněně dodává, že on sám
by takovou šanci neodmítl. „Mám-li být
upřímný, kdyby se ta šance naskytla, tak
po ní skočím. Ale musel bych se tam do-
stat skrze úspěchy na turnajích, člověk
si to musí zasloužit, do kvalifi kační školy
bych nešel,“ prozrazuje.
PRVNÍ VÝHRA A POZDĚJŠÍ HATTRICK
Na starém kontinentě už čtyřiatřicetiletý
Angličan prorazit dokázal, tak proč by jed-
nou nemohl dobýt i zámoří? Poprvé se
z výhry na EPGA Tour radoval březnu roku
2006, na Indonesian Open přehrál Andrew
Bucklea o dvě rány. Ve stejném roce pak
na KLM Open zahájil svou vítěznou cestu,
kterou zakončil vloni třetí výhrou na tomto
Americká PGA je strašně lákavá. Je to o výzvě, řada
hráčů to chce po mnoha letech v Evropě zkusit.
Najednou si zahrajete jiná hřiště a čelíte novým
zkouškám. Je to podobné, jako když fotbalista
přestoupí do jiné klubu.