Page 26
ROZHOVOR
|
Aneta Zárubová
24
|
GOLF
Hraji tenis, plavu, maluji, čtu si, píši si do
kapsy nebo píši nějaké články a fotím,
cestuji a také ráda trávím čas se svými
kamarády.
A co vy a golf? Máte na něj stále čas?
Nyní bohužel moc ne. Nastoupila jsem
do práce, o víkendech mám školu. Mu-
sím to nějak vymyslet, navíc mě toho
baví hrozně moc, takže je těžké ten čas
rozprostřít.
Kdy jste se vlastně ke golfu dostala?
Pamatujete si na svou první hru?
Na první hru si vzpomínám, bylo to
v Hodkovičkách. Ke golfu jsem se dostala
úplnou náhodou. Jednou jsem se jen tak
sebrala a šla se podívat do Motolu, kde
jsem tomu propadla hned po prvním
úderu. Je skvělý pocit, když vidíte letět
míček tam, kam chcete.
Jak jste přiznala, kromě golfu také
ráda cestujete. Která místa vás
lákají nejvíc?
Čtyři roky jsem bydlela v Austrálii. To mi
pomohlo objevit kouzlo pacifických ost-
rovů. A to jak studenějšího Zélandu, tak
teplejšího Fidži nebo Nové Kaledonie.
Ale ráda také lyžuji, a tak jsem velkým
milovníkem prázdnin na ledovci. Zimu
už si bez toho nedokážu představit. No,
to by byl nekonečný článek, kdybych se
měla rozpovídat o místech, která bych
chtěla ještě vidět. A také se ráda potá-
pím, tak si to vše musím nějak dobře
naplánovat, abych to vůbec stihla.
(usměje se)
Využíváte cestování také k tomu,
abyste poznávala i nová golfová
místa? Je někde takové, kde bylo
velkým zážitkem si zahrát?
Ano, to také. Ale jelikož z rodiny hraje jen
můj táta a přítele baví spíše adrenalinové
sporty, při cestování moc golf nehraju.
Pro mě jsou kouzelná golfová hřiště právě
na Nové Kaledonii. Hlavně co se výhledu
týče, ale kvalita zase nic moc není. Mně
tam ale šlo především o ty výhledy.
Když přítele baví adrenalinové sporty,
co nejšílenějšího jste zkusila vy?
Bungee jumping, jestli se to dá považo-
vat za šílené. Ale od dětství mě baví free
diving, což je potápění na jeden nádech.
Klasicky s „fl aškami“ se také potápím, to je
už ale spíš relax.
Vzpomenete si na nějakou zajíma-
vou golfovou historku, kterou jste
na svých cestách zažila?
V Austrálii toho bylo hodně. Například,
když jsme jednou hráli na hřišti severně od
Brisbane, kde je zcela běžné neustále potká-
vat klokany. My jsme na ně narazili na jed-
nom odpališti. Zrovna se prali a upřímně jsem
se jich docela bála, tak jsme kvůli tomu tuto
jamku vynechali. Můžou být nebezpeční,
když jsou rozzuření.
Na jakém místě byste si jednou
chtěla zahrát?
Chtěla bych si zahrát na nějakém hřišti
v Nepálu.
Pokud by vás někdo chtěl vidět při
golfu v akci u nás v republice, kde
by to bylo?
Na Karlštejně, kde to mám moc ráda. Je
to kousek od mého bydliště, a navíc mám
tu stranu od Prahy ráda. Na Albatrossu
mě zase uchvátily západy slunce, ale také
třeba Konopiště.
Máte zprávy o tom, kdo by vás
měl ve funkci u Kláry nahradit? Co
byste svému nástupci či nástupkyni
popřála?
Ano, mám. Jsem s nimi v kontaktu, ale
k tomu zatím víc prozradit nesmím. Budu
takovému člověku určitě držet palce, aby
mu vše vyšlo a Klárka mohla být v pohodě.
Za rozhovor děkuje Petr Sobol
Ke golfu jsem se dostala úplnou náhodou. Jednou
jsem se jen tak sebrala a šla se podívat do Motolu,
kde jsem tomu propadla hned po prvním úderu.
Spolupráce s Klárou Spilkovou byla úspěšná a vyústila v zisk karty i pro
letošní sezonu, ve které však hole bude Kláře nosit už někdo jiný.