Page 60
WWW.CASOPISGOLF.CZ
55
Blanche, je od nás na první pohled dost
daleko: z Brna i Prahy je to podobně, kou-
sek přes 1 300 km, po dálnici 12 hodin.
Kus cesty. Ale když o něčem slýcháte
a přemýšlíte dostatečně dlouho, vzdále-
nosti se zkracují.
Jet tam jen za jedním hřištěm by byl
přesto hřích. Proto jsme k Terre Blanche
zamířili od severu, zdaleka ne po dopo-
ručené dálnici: kaňon Verdonu s kilomet-
rovými kolmými stěnami, nádherné staré
vesničky, co září ve slunci na kopcích,
olivy, cikády... odtud se neodjíždí lehce.
Ale pak už bylo potřeba uložit „Terre
Blanche“ do zcela nové GPSky a vyrazit na
poslední kousek cesty.
GPSka byla nová až příliš, nebo spíš byl
nový navigátor, zadání nás totiž dovedlo
do městečka Fayence, z něj do lesů nad
ním, ze silnice byla lesní cesta, na konci
tři domy a u nich nápis: Rue du Terre
Blanche. Tak honem zpátky, do navigace
je třeba přidat kouzelné slůvko golf. Cíl
byl najednou o deset kilometrů dál, ale to
už nic nebylo. Pro informaci – resort leží
asi 45 minut od letiště v Nice v Domaine
de Terre Blanche, což je krásný klidný kout
Provence mezi mořem a pohořím Var, kde
lidé ještě přírodu nepřemohli a ani se o to
(zatím) nepokoušejí.
Brána jak do pevnosti, strážní zjišťují te-
lefonem, jestli vás opravdu mohou pus-
tit dál. Resort, v němž tvoří jeden celek
Terre Blanche Golf Club a špičkový hotel
Four Seasons, nevpustí člověka do svých
útrob jen tak; dovnitř smějí jen členové
klubu, hosté hotelu, ti, kdo si nejméně pět
dní předem zadali tee time, a ohlášené
návštěvy.
Hotel tvoří velkorysá hlavní budova, kde
je předimenzované všechno, od recepce,
přes restauraci, chodby až po dětské
herny. Vysokánské stropy ten dojem
zesilují.
Ale bydlí se jinde – všech 114 „pokojů“
(jde o velmi komfortní suity o velikosti od
60 do 300 m
2
) je ve vilkách, které v ně-
kolika řadách pod sebou sestupují úbo-
čím kopce ke golfové klubovně. Všechno
obklopuje spousta květin a kvetoucích
keřů, jako by to tady nebylo sedm let, ale
odjakživa. Je tady decentní klid, skoro až
meditační, nikdo nechce být rušen a ni-
kdo nikoho neruší. Přestože to nikam není
daleko, většina hostů se pohybuje po re-
sortu na golfových vozících, které mají
k dispozici po celou dobu pobytu.
Golfový klub si s výstavností hotelu ni-
jak nezadá. Standardní vybavení – re-
cepce, restaurace, proshop, terasa, vše
ve skle a přírodním obložení. Před ním se
na nevelkém nádvoří tísní nejmíň stovka
bugin, všechny krásně bílé. Obě zdejší
osmnáctky – Le Chateau a Le Riou – za-
čínají nedaleko klubovny, po devíti jam-
kách se k ní vracejí, pak se znovu rozbí-
hají do druhé smyčky a končí zase těsně
u klubovny.
Architekt Dave Thomas, kterého si pan
Hopp pozval k designu obou hřišť, se
ještě po letech nedokáže vyjádřit o té
práci bez emocí: „Bylo to to nejzajíma-
vější, co jsem kdy dělal!“ Thomas byl mu-
žem na pravém místě, vsadil obě hřiště
do krajiny tak, že vůbec nepoznáte, že
se tady před pár lety něco kopalo a pře-
misťovalo. A to musel vzít do hry několik
částečně vybudovaných jamek, o něž se
o deset let dříve pokusil někdejší majitel.
Obě hřiště patří k nejtěžším ve Francii.
Le Chateau, pojmenované podle starého
zámku, kolem nějž se jamky obtáčejí, je
delší, o jeho obtížnosti přesvědčivě hovoří
čísla: délka z černých odpališť 6 616 me-
trů, course rating 78,1 a slope rating 150!
I „normální“ hráči to mají ze žlutých přes
šest kilometrů.
Cestou potkají několik čtyřparů, kterým
jen metřík či dva chybí do 400 metrů,
ale délka tady není hlavním zdrojem
Le Chateau v podvečerním světle
Většina jamek poskytuje výhled na vzdálené hory pohoří Var, výjimkou není ani pětka Le Chateau.