Page 104
DRIVING
|
Fejeton
100
|
GOLF
Právě přátelské hry, kdy se sejde parta
čtyř lidí a pustí se do hry, jsou podle
mého nejlepší školou pravidel. To za
prvé. Ale hlavní důvod je jiný, musí se
o něco hrát. Pak to začne být ta správná
radost, nebo následně těžko utajovaný
vztek.
A při tom se vedou řeči. Jako při mariáši.
Na to jsou golfi sté kabrňáci. Hrál jsem
nespočet těchto her a nejenže na ně
bez ohledu, zda jsem vyhrál či prohrál,
rád vzpomínám, ale na každou novou se
těším jak malé dítě na cumel.
Věřím, že právě proto je golf celosvětově
oblíbenou hrou. Ale de facto jen mezi
mužskou polovinou světa. I když i mezi
dámami se konají souboje, jenže jsou jaksi
zakuklené a začínají ještě před prvním
odpalem. Dámy se před ním oskenují od
hlavy k patě ostřížím zrakem a v duchu
se potutelně ušklíbnou – ta má zase ránu.
Pak se pustí do hry. Ale to není to pravé
ořechové.
To pánům je tohle šumafuk. Podstatná
je hra, a ne to, jak kdo vypadá. Začnou
se špičkováním ještě před prvním od-
palem. A posléze pokračují dle situace
dalšími vtipnými poznámkami na účet
soupeřů. Třeba tím, že se golfi sta loudá
k odpališti, kde už jeho soupeři netrpělivě
čekají, a pronese nenápadnou otázku –
„Už zase já?“ Cukají mu koutky, protože
právě do éteru sdělil, že on vyhrál po-
slední hranou jamku.
Jednou takhle přišli tři tehdy naprosto
neznámí pánové a že by rádi hráli golf,
ale vůbec netuší, co a jak. Byl za mnou
kamarád s manželkou a právě jsme se
chystali hrát. Vyzval jsem dotyčné, aby
šli kousek za námi a sledovali nás. Že
jsme si s kamarádem nic nedarovali, je
nasnadě. Nejslušnější a publikovatelné,
co jsme si řekli, bylo: „Pěkná rána,
šmejde!“
Jeho žena byla při našem souboji (pro-
miň) pouhou stafáží a zasáhla do našeho
klání pouze jednou, když na třetí jamce
s okouzlujícím úsměvem prohlásila: „Vy
dva jste se nenarodili v údolí sviní, vy
jste se narodili až v tom dalším údolí.“
Ale my si hru užívali plnými doušky.
Ti tři, co nás sledovali, po čtvrté jamce
nadšeně prohlásili, že to je právě ono,
že tedy budou hrát golf – hlavně kvůli
těm kecům okolo!
Hrají dodnes, nedávno jsem je potkal
před prvním odpalem a přímo z nich či-
šelo nadšení, že si zase spolu zahrají a ne-
darují si ani Ň. Po obou stranách ferveje
první jamky jsou auty, a protože se žádný
z nich ani díky panu Mulliganovi druhým
balónem netrefi l do hřiště, přispěchal
jsem okamžitě s nejapnou poznámkou,
aby se netýrali, došli v klidu ke greenu,
hodili si tam míček a alespoň si zapato-
vali. Loupli po mně vražedným pohledem
a pak se smíchem odpálili pátou ránu.
Tentokrát se už trefi li. Popřál jsem jim
pěknou hru a ponechal je jejich osudu.
Nebo jsme hráli dva proti dvěma na sou-
čet a vítězství na každé jamce, po osmi
jamkách jsme prohrávali s parťákem
každý osmdesát korun. Prostě to nešlo,
trpěli jsme jako zvířata, obzvláště, když
rádoby „vtipné“ poznámky na naši adresu
bylo slyšet skoro na každém kroku. Pak se
něco zlomilo a díky doublu na poslední
jamce jsme končili oba s plusem dvě stě
třiceti kaček. Ale náš triumf měl teprve
přijít.
Mlčeli jsme a počkali si na vhodnější pří-
ležitost. A ta přišla. Seděli jsme v klu-
bovně a... V určitou chvíli pro mne
z neznámých a nepochopitelných pří-
čin všichni najednou přestanou mluvit
a ztichnou, na což jsem trpělivě čekal.
Hlasem, který nešlo přeslechnout, jsem
pronesl ke spoluhráči: „Hele, neměl
tady někdo něco platit?“ Všichni okolo
nás se jako na povel otočili směrem
k nám a chtěli vědět, kdo je dnes ten
postižený.
A naši protihráči? Kdyby to bylo možné,
tak bychom kvůli jejich pohledům byli
nejen mrtví, ale doslova a do písmene
bychom lehli popelem. Ó, to byla slast.
Golfe, já tě miluji. Ne, nešlo o ty peníze,
opravdu ne. Šlo o ty pocity. Alespoň ten-
tokrát si to vychutnat do dna.
Aby nebylo mýlky, zažil jsem to i v ci-
zině, kde jsem si s partou místních byl
zahrát. Byla legrace, ať se dařilo tomu
či onomu. Zažil jsem toho už na golfu
spoustu, příběhů by bylo na další knížku.
A v tom vidím největší radost z golfu,
a proto golf miluji. Takže – pěknou hru,
kamarádi!
Na golfu kamaráda nepotkáš?
Říká se, že golf je sportem gentlemanů. Tedy dalo by se tomu věřit, kdyby souboje právě
těchto „džentlmenů“, kteří spolu hrají jen tak pro zábavu, nebyla bitva na ostří nože
s puntičkářským dodržováním pravidel, protože se hraje o ... (doplňte si sami).
Text: Ota Doležal
Musí se o něco hrát. A při tom se vedou řeči. Jako
při mariáši. Na to jsou golfisté kabrňáci. Hrál
jsem nespočet těchto her a nejenže na ně rád
vzpomínám, ale na každou novou se těším.