Page 46
INSTRUKCE
|
Kapitoly z psychologie
44
|
GOLF
návratu na vrchol světového golfu a podí-
vejme se obecně na problém dočasného
či defi nitivního „pádu“ lidí, kteří byli ve
svém oboru velmi úspěšní.
DOKÁŽEME VÍC NEŽ KDYKOLIV
PŘEDTÍM – ALE CHCE SE PO NÁS
JEŠTĚ VÍCE
Mentální koučink s cílem zachování nebo
zvýšení výkonu je byznys jako každý jiný.
To je jeden z důvodů, proč vzniklo tolik
teorií vysvětlujících, z jakých zdrojů se
rodí výjimečné výkony, jak se dostat mezi
nejlepší nebo jak najít cestu zpět, když
jsme na čas z nějakých důvodů „zablou-
dili“. Stačí se podívat na internet, kolik je
tam nabídek poradenských fi rem slibu-
jících zvýšit výkony manažerů, zaměst-
nanců, sportovců – vlastně kohokoliv.
Není bez zajímavosti, že bohatá nabídka
„zázračných metod“ na dosažení nebo
obnovení špičkové výkonnosti se liší na-
tolik, že to nezasvěcené čtenáře může
zcela zmást. Když se ohlédneme zpět do
historie, můžeme zjednodušeně říci, že
vnímání jedinců schopných podávat výji-
mečné výkony v umění, v managementu
nebo ve sportu se dělilo na dva hlavní tá-
bory. Tradičnější a lidové pojetí přikládá
rozhodující úlohu vrozenému talentu, no-
vější metody naopak zdůrazňují význam
specifi cky zaměřené individuální přípravy.
Existuje však trend, který považuji za pří-
značný pro naši dobu. Je to kult neustá-
lého zvyšování výkonu za každou cenu.
V nepřeberné nabídce metod, jak se do-
stat na vrchol, je požadavek stále vyšší
výkonnosti společným jmenovatelem. Co
je však doopravdy nejdůležitější, abychom
se dostali mezi ty absolutně nejlepší a do-
statečně dlouho se tam udrželi? V tom se
jednotliví „guruové“ značně liší.
Jedna ze zajímavých teorií poslední doby
říká, že talent není zrovna to nejdůleži-
tější, ve skutečnosti se význam talentu
pro dosažení výjimečných výkonů pře-
ceňuje. Vyjádřil to například Geoff Colvin
v knize Talent is Overrated: What Really
Separates World-Class Performers from
Everybody Else – neboli Talent se přece-
ňuje: Co opravdu odděluje ty nejlepší na
světě od těch ostatních.
Geoff Colvin je v USA známou autoritou,
pokud se týká cesty k úspěchu. Píše pro
časopis Fortune a vystupuje v televizi
a v rozhlase. Důvěryhodnost mu mj. do-
dává i doktorát z ekonomie na Harvardu.
Colvin ve zmíněné knize klade otázku,
co vlastně mají v sobě speciálního jedinci
schopní drajvovat přes 300 metrů daleko,
zahrát Čajkovského houslový koncert, stát
se úspěšným generálním ředitelem velkého
koncernu nebo napsat bestsellerový román?
A překvapivě nenalézá důvody úspěchu
v nějakém „shůry“ seslaném talentu, nýbrž
v soustavné a velmi individuální přípravě.
K hodnocení této teorie se vrátím, chtěl
bych však vyzdvihnout knihu G. Colvina
kvůli některým jejím atributům. Patří
k nim jasné vidění toho, jak se v naší době
neuvěřitelně zvyšují výkony a s tím ros-
tou nároky na nás všechny. Colvin kon-
statuje, že například výsledky vítězných
sportovců na olympijských hrách před
100 lety by dnes stačily sotva na úroveň
středoškoláků. Vítěz běhu na 200 metrů
na olympiádě v roce 1908 zaznamenal
čas 22,6 sekundy. Současný středoškolský
rekord v USA je lepší (20,13 sekundy).
Anglický učenec 13. století Roger Bacon
napsal, že k ovládnutí matematiky je
zapotřebí 30 až 40 let studia. V dnešní
době se matematika, kterou znal Bacon,
zcela rutinně vyučuje na základních
a středních školách a je považována
za běžnou součást vzdělání. A tak lze
podle Colvina pokračovat od jednoho
oboru lidské činnosti k jinému.
Když Petr Iljič Čajkovskij v roce 1878 dopsal
houslový koncert D Dur, požádal tehdy
slavného houslistu Leopolda Auera, aby za-
hrál houslový part na premiéře. Virtuóz si
přečetl novou Čajkovského partituru a na-
bídku odmítl. Byl toho názoru, že skladatel
napsal houslový part tak náročný, že je ve
skutečnosti ne hratelný. Dnes patří tento
koncert nejen k běžnému repertoáru pro-
fesionálních orchestrů, ale dokáží jej zahrát
i ambiciózní studenti hry na housle.
Něco se s lidmi stalo. Jsou v podstatě
stále stejní, ale současně dokáží podá-
vat daleko vyšší výkony, nežli tomu bylo
dříve v historii. „Guru“ úspěchu a „lídr-
šipu“ Geoff Colvin vidí důvody nebývalého
růstu výkonnosti lidí nikoliv v talentu, ale
ve specifi cké formě individualizované pří-
pravy. To stojí za zamyšlení.
Z pohledu tohoto článku však nemohu
plně souhlasit s jeho teorií v tom, že ta-
lent je nepodstatný a cestou na vrchol
výkonnosti je pouze zmiňovaná příprava.
Současně však také nesouhlasím s názory,
že výjimečné výkony vznikají jen na zá-
kladě „shůry“ seslaného talentu. Jsem pře-
svědčen, že ve skutečnosti se jedná o syn-
ergickou kombinaci obojího.
Ty nejlepší výsledky podávají jedinci, kterým
se podaří spojit určitou míru talentu s cíle-
vědomostí a specifi ckou formou individu-
alizované přípravy. Pro tento článek, jehož
cílem je hledat cesty z krizí a k návratu na
vrchol výkonnosti, je však relevantní Colvi-
nův důraz na to, jak neobyčejně se v naší
době zvýšily nejen hranice lidských výkonů,
ale ještě více vzrostla všeobecná očekávání
a požadavky na výkon.
Lidé, kteří naznačili, že mají schopnosti
dosahovat špičkové výkonnosti, se ocitají
pod dosud bezprecedentním tlakem na
její další zvyšování nebo na udržení pozice
těch nejlepších v oboru. Není nijak překva-
pující, že někdo takový tlak nevydrží.
Lidé, kteří naznačili, že mají schopnosti dosahovat
špičkové výkonnosti, se ocitají pod dosud
bezprecedentním tlakem na její další zvyšování nebo
na udržení pozice těch nejlepších v oboru. Není nijak
překvapující, že někdo takový tlak nevydrží.
Často jsme pod tlakem neustálého zvyšování
výkonu za každou cenu