Page 24
22
|
GOLF
Jak jste si zvykala na to americké?
No šlo to ztuha. Máme vlastní jídelnu,
kde se stravujeme. Přestože je jídlo
pestré a vyvážené, domácí strava to
není. V novém semestru už nebudu
bydlet na koleji, ale v bytě, kde si budu
moct vařit sama. Vaření mě baví, takže
se na to hodně těším.
Mám hezký zážitek právě s jídlem. Ro-
diče byli na dovolené v USA a zároveň
mě byli navštívit na univerzitě v době
jarních prázdnin. Také se byli podívat
na turnaji, který se konal na našem
hřišti. Věděli, že toužím po domácím
jídle, a proto mi v USA navařili něko-
lik jídel, zamrazili a přivezli je. Upekli
pro nás štrúdl, který z klubovny hřiště
okamžitě zmizel. Moje spolubydlící na
koleji (Portoričanka) se na některá jídla
dívala s velkou nedůvěrou. Nakonec
to dopadlo tak, že když jsem si chtěla
jedno z jídel ohřát, už jsem ho nena-
šla. Marife mi ho snědla. Prý nedoká-
zala odolat.
Jak těžké bylo získat stipendium?
Vzhledem k mé výkonnosti si myslím,
že to nebylo zase tak těžké. Mohla jsem
si vybírat z řady nabídek. Samozřejmě
jsem měla velké štěstí, že jsem se do-
stala na tu školu, kterou jsem chtěla
a kterou jsem si vybrala. Pozitivní však
bylo, že v gatorském týmu už byly
holky, které jsem znala a se kterými
jsem se potkávala na turnajích. Taková
pozitivní recenze u koučky vždycky
pomůže.
Z čeho se skládaly zkoušky?
Dělala jsem zkoušky SAT. Důležité také
bylo maturitní vysvědčení z gymnázia.
Pochopitelně golfové dovednosti hrály
velkou roli, ale výsledky jsem měla vy-
nikající, takže v této oblasti jsem žádný
problém neměla.
Co je pro golfistku americké uni-
verzity vrcholem sezony?
Vrcholem je určitě NCAA Champion-
ship. Tomuto turnaji předchází kvalifi-
kace z jednotlivých konferencí. Z každé
konference postupuje osm nejlepších
týmů. Většinou v konferenci hraje ko-
lem dvaceti týmů, ve finále se jich se-
jde čtyřiadvacet. Takže docela „ma-
zec“, už jen probojovat se do finále je
velký úspěch.
Jak vypadá takový váš normální
den?
Normální den je docela nabitý. Vstá-
vám tak, abych ráno v sedm hodin byla
v posilovně. Po posilovně je dopoledne
škola, pak jdu na oběd, po obědě tré-
nuju. Pozdě odpoledne a k večeru
mám studijní doučování, pak přijde ve-
čeře, po které si většinou ještě dělám
úkoly do školy.
Předpokládám, že mezi vašimi ka-
marády jsou převážně golfisté.
Jak trávíte volný čas, když zrovna
nehrajete nebo netrénujete?
Nemám za kamarády vyloženě jen gol-
fi sty. Sportovci jsou taková zvláštní
skupina držící hodně pohromadě. Po-
tkáváme se v posilovně, v jídelně, na do-
učovaní, máme občas povinné semináře
pro sportovce, pak nějaké ofi ciální a slav-
nostní večeře. Pokud máme den volna,
což bývá neděle (a to ne vždy), tak dě-
láme takové ty holčičí věci. Jdeme třeba
nakupovat, někdy lenošíme nebo jdeme
na vycházku k jezeru. K němu se ale ra-
ději moc nepřibližujeme, protože je plné
aligátorů. (smích)
Samozřejmě jdeme také posedět, za-
tancovat si, poklábosit s ostatními
studenty. Pokud čas dovolí a máme
možnost, chodíme fandit na fotbal,
basketbal, tenis. Rádi si i něco sami
uvaříme, grilujeme u bazénu. Pro-
stě odpočíváme podobně jako všichni
studenti.
Co byste chtěla na závěr vzkázat
čtenářům našeho časopisu?
Jsem ráda, že jsem zase mohla reprezento-
vat Českou republiku, tentokrát na Akade-
mickém mistrovství světa ve Švýcarsku, kde
se nám s Katkou a Bárou podařilo získat
třetí místo. A určitě mi bylo velkou ctí, že
jsem mohla hrát na LET Access na Dýšině.
Mám radost, že jsem uspěla. Také mě po-
těšilo, že se na mě přišli podívat diváci, se
kterými jsem hrála PRO-AM, ale i další. A za
to jim ještě jednou moc děkuji.
Za rozhovor děkuje Tereza Blažková,
foto: Goram/Ota Mrákota
ROZHOVOR | Karolína Vlčková
Myslím, že jsem dokázala rozvinout každou svou
pozitivní stránku, zase jsem o něco víc dospěla,
ujasnila jsem si, co chci. Řekla bych, že v některých
momentech jsem překonala sama sebe.
Na LET Access Series v Plzni-Dýšině si Karolína Vlčková vedla skvěle, když vybojovala
dělené 6. místo.