Page 10
8
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Každý golfi sta včetně úplných začátečníků ví, že hendikep slouží
k tomu, aby spolu mohli soupeřit víceméně rovně a čestně hráči
a hráčky různé výkonnosti. První zmínka o použití této metody se
datuje z Britských ostrovů z roku 1687 a do praxe vstoupil tento
systém tamtéž v 90. letech 19. století. Avšak historie golfového
hendikepu není tím, čím se chci nyní zabývat. Jde mi daleko více
o jeho současné vnímání v golfovém prostředí České republiky.
Již dlouho pozoruji určité úchylky ve vnímání hendikepu v našem
golfu. Jednu z nich výstižně vyjádřila věta, již jsem nedávno za-
slechl z úst mladého golfi sty s HCP 54: „Mohl bych si už zlepšit
hendikep, ale nebudu s tím spěchat, počkám si na nějakej turnaj
s pěknejma cenama…“
Druhý extrém představují soutěživí a fyzicky dobře vybavení golfi sté
využívající současný systém úpravy HCP prostřednictvím formátu
stableford k velmi rychlému snížení hendikepu. Pak se ocitají v jakési
„hendikepové pasti“, protože nereálně nízký, jaksi „rychlokvašený“
hendikep na ně vytváří psychický tlak a kazí jim radost ze hry.
Pokud chce golfi sta žít v pravdě se svým hendikepem, nemůže
nic předstírat. Každá lež schovaná pod koberec nás v golfu na-
konec dostihne a ztrestá. Naše justice a veřejné mínění sice mají
neobyčejně velkou toleranci, a tak se někdy může zdát, že faleš
dokáže prosperovat a kralovat ve všech oblastech, v poctivém
golfu však dosud platí spravedlnost.
Proto je vhodné nedopouštět se umělých manipulací s hendike-
pem a snažit se o to, aby byl co nejvěrnějším odrazem naší herní
techniky, kondice a všech ostatních faktorů, které v součtu určují
konečný výsledek hry.
Za zcela zvláštní jev pak považuji přechod z klasické horní hranice
HCP 36 na současných 54. Marně se snažím pochopit kladné stránky
tohoto systému. Předpokládám, že hlavní motivací bylo více zpřístup-
nit golf a pomoci zvýšit počet golfi stů a golfi stek v České republice.
Nejsem však přesvědčen o tom, že to byla ideální cesta.
Velmi dobře se pamatuji na 70. a 80. léta minulého století,
kdy se začínalo od HCP 36 a jeho snižování bylo možné jen
prostřednictvím hry na rány. Každý z nás, kdo jsme tehdy
začínali, si vše musel tvrdě odpracovat. Takový HCP pak
skutečně odrážel výkonnost dotyčného hráče, nebyl to žádný
„vzdušný zámek“. Žili jsme v pravdě s našimi hendikepy, i když
ta byla tvrdá. Ale ona pravda vždycky bývá tvrdší a kyselejší
nežli virtuální sebeklam.
Když uvažuji o tom, proč u nás zavedli namísto tradičního po-
čátečního golfového HCP 36 značně optimistický HCP 54, vede
mne to k úvahám o vývoji společnosti. A objevuje se souvislost
s narcistním popíráním reality a s teorií narcistní společnosti.
Na sílící tendence postmoderní společností měnit se směrem k nar-
cismu poukázal jako jeden z prvních americký historik a sociolog
Christopher Lasch (1932–1994). Jeho nejznámějším dílem se stala
kniha „Kultura narcismu“ a popisuje v ní nárůst tendencí směrem
k narcismu ve společnosti po II. světové válce.
Zdá se mi, že „kultura narcismu“ defi novaná Laschem v ame-
rické společnosti se stále více rozmáhá v celém světě. Nepatřím
k „ antiamericky“ cítícím Evropanům, naopak jsem si vědom toho,
že problém narcismu a z něho vyplývajících deformací společ-
nosti postihuje nyní více či méně všechny evropské země včetně
té naší. Základním rysem jedinců s touto poruchou jsou pocity ve-
likášství, vlastní důležitosti a výjimečnosti. A to dávají svému okolí
nepřehlédnutelně najevo. Narcisové mají jako jediný cíl vypadat
před okolím dokonale a tomu podřizují veškeré své jednání.
Jak to vše souvisí se zavedením počátečního HCP 54? Zdá se mi,
že je mimo jiné důsledkem stále většího počtu narcistických je-
dinců v naší společnosti a v našem golfu. Jedním z průvodních
jevů této poruchy je tzv. narcistní popírání – neboli tendence
popírat jakékoliv náznaky vlastní nedokonalosti.
Člověk je od přírody nedokonalý a golfi sté to ve snaze ovládnout
tento složitý sport poznávají možná více nežli ostatní. Když ovšem
je možno začít s golfem tak, že i obludně vysoké golfové skóre
přináší uspokojivý počet stablefordových bodů, je naplněna zá-
kladní podmínka narcistního popírání reality a golfi sté této orien-
tace mohou být spokojeni, jejich ego zůstává nezraněno a dále žijí
v představě své dokonalosti.
Myslím, že opravdoví golfi sté nemají sklony popírat realitu, ra-
ději chtějí vědět, jak na tom skutečně jsou. Jednou z cest, jak
to udělat, je zahrát si neúprosný formát „na rány“. Snad právě
proto je tento syrově realistický formát v našem golfu stále
méně oblíben.
Z prvního odpaliště
Pokud chce golfista žít v pravdě se svým
hendikepem, nemůže nic předstírat.
Je vhodné nedopouštět se umělých
manipulací s hendikepem a snažit se
o to, aby byl co nejvěrnějším odrazem
naší herní techniky, kondice a všech
ostatních faktorů, které v součtu určují
konečný výsledek hry.
Golfový hendikep, život v pravdě
a kultura narcismu
p
Ondřej Kašina
„Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí
člověk chce věřit.“
japonské přísloví