GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Page 30

MYŠLENKY A POSTŘEHY

Michal Zahradníček

GOLF

orgánů ČGF je vytvářet takové podmínky,

aby se tento systém mohl dále rozvíjet.

PENÍZE AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

ANEB BEZ GOLFISTŮ A INVESTORŮ

TO NEPŮJDE

Co bylo dříve – hřiště, či golﬁ sta? I v ČR

reagoval rozvoj golfu a investice do gol-

fových hřišť a zařízení na rozvoj počtu

hráčů. Od okamžiku, kdy se i v ČR objevili

podnikatelé a jejich nová hřiště, tedy niko-

liv hřiště patřící prostřednictvím klubů je-

jich členům, se začal rozvíjet klasický tržní

vztah golﬁ stů a majitele.

Je nesporné, že hřiště bez hráčů a ani hráči

bez hřiště nemohou dlouhodobě existovat.

Při 89 hřištích v ČR jsou registrovány kluby,

které ale sdružují 80 % celé členské základny,

což je naprosto výmluvné. Je i pochopitelné,

že každý resort usiluje o vytvoření skupiny

stálých hráčů – zákazníků (svého klubu s op-

timálním počtem členů). Zákazníka je třeba si

v tržním vztahu předcházet a poskytovat mu

služby, které požaduje. Golﬁ sta je mimo maji-

tele jediný, kdo může přinést na hřiště peníze.

Nepochybuji o tom, že si majitel či provozo-

vatel rozhodne, jaké a kolik zákazníků chce

mít, jaké jim poskytne služby, a golﬁ sta ča-

sem pozná, za co se mu vyplatí své peníze

utratit. Zjednodušeně řečeno, demokratické

právo člena – golﬁ sty rozhodnout se, kde

bude golf hrát a poskytování jakých slu-

žeb na konkurenčním trhu mu vyhovuje,

jsou základní rozhodovací atributy. Nikoliv

ochranářská opatření a kartelová ujednání či

omezování demokratické volby v klubech.

Vyšší formou vzájemného vztahu mezi

členy, klubem a hřištěm je něco, co je pro

golf speciﬁ cké a co je pohříchu tak málo

využíváno v ČR – klubový život. Ten se na

našich hřištích a v českých a morav-

ských klubech zabydluje bohužel jen

pomalu. Přitom má nejen své vnitřní

kouzlo a historicky ke golfu neodmys-

litelně patří, ale je i nejlepším výra-

zem loajality hráče ke klubu a hřišti

se všemi ekonomickými důsledky.

Dovolím si vyslovit domněnku, že záměr in-

vestovat do výstavby hřiště je až na výjimky

veden standardními investičními motivy. In-

vestor očekává, že se mu prostředky vložené

do vybudování resortu vrátí, pokud možno

i se ziskem. Záměrně se zde nezabývám ji-

nými než tržními motivy takové investice,

neboť existují jedinci, kteří návratnost své

investice ve ﬁ nančním vyjádření neočekávají

a k výstavbě resortu je vedly jiné než tržní

motivy (láska ke golfu, hobby, celospolečen-

ská prestiž, dlouhodobý rozvoj zděděného

a rodinného majetku, či dokonce altruismus).

Každý, kdo se rozhodl vydat desítky, ale

spíše stovky milionů do výstavby golfového

zařízení, měl určitě od počátku svůj podni-

katelsko-investiční plán a bezesporu věděl,

proč tak činí. Rozhodně je však třeba říci,

že investiční rozhodnutí zásadně přispívají

k dalšímu rozvoji celého golfového ekosys-

tému a jsou nezbytná.

Investor právem očekává předvídatelnost

investičního prostředí a golfová federace je

jeho zásadním spolutvůrcem na trhu. Počet

hráčů a tempo jejich růstu, počet hřišť, tedy

konkurentů, posuzuje atraktivitu a rozvoj re-

gionu aj. Investor také predikuje, jak se bude

chovat celé golfové hnutí. Je příjemné konsta-

tovat, že od roku 1989 nedošlo v České gol-

fové federaci k žádné dramaticky negativní či

neočekávané události, která by náhle změnila

investiční prostředí golfového průmyslu. I díky

tomu se golf rozvíjí velmi dynamicky.

Výbor ČGF před rokem konstatoval, že dle

jeho názoru prudký rozvoj výstavby hřišť

a snížení dynamiky přírůstku členů v po-

sledních 3 letech způsobil, že je v ČR nyní

nižší počet hráčů na hřiště, než by bylo

pro zdravou ekonomickou efektivitu re-

sortů žádoucí. Ukazují to i statistická data

v porovnání se zahraničím.

To by logicky mělo vést k větší konkurenci

mezi resorty, ke krátkodobému snížení

cen a hracích poplatků, což by mělo zvý-

šit jejich atraktivitu pro stávající hráče

a vytvářet zájem pro potenciální nové

hráče. Výstupem této historicky na trhu

nekonečně se opakující smyčky by měl

být vyšší počet odehraných kol, následně

celkově větší počet hráčů a tím i vyšší vý-

nosy resortů. Takto již reagovaly některé

resorty především kolem větších měst.

KONCEPCE A BEZ KONCEPCE

Ozývají se však některé hlasy, že Výbor ČGF

si počíná v přístupu k majitelům/investorům

do golfových hřišť a zařízení nevhodně. Ne-

podařilo se mi prozatím zjistit, co přesně

mají kritici na mysli, tak že se zastavím jen

u těch, které jsem v poslední době zaslechl:

1. Výbor ČGF nemá koncepci rozvoje golfu.

2. Výbor přijímá za členy ČGF tzv. virtuální

kluby.

3. Výbor ČGF umožňuje obchodovat

s hracími poplatky.

4. ČGF si pro soutěže pronajímá hřiště za

nevýhodných podmínek pro majitele.

Shora citovaná obvinění jsou naprosto ne-

opodstatněná. Jsme mnohdy pod zástěr-

kou „neexistence koncepce“ obviňování,

že ČGF je skutečným viníkem neutěšeného

ekonomického stavu podnikatelských

záměrů některých investorů.

Přesto, že činnost Výboru ČGF golf v ČR

ovlivňuje, neumím si v žádném případě

představit, jak by mohla ovlivňovat návštěv-

nost jednotlivých hřišť, respektive příliv no-

vých členů do klubů. To je výsostným terito-

riem jak jednotlivých klubů, tak jednotlivých

majitelů či provozovatelů resortů. Rozdíl

mezi náklady a výnosy je vždy výsledkem

jejich podnikatelských plánů a jejich konkrét-

ního naplňování. Předpokládám, že autoři

těchto výroků jsou si vědomi, že se pohybují

v plně tržním a konkurenčním prostředí a že

za rentabilitu svého podnikatelského záměru

nemohou vinit nikoho jiného než sebe.

ČGF a kluby (nejsou-li samy vlastníky resortu)

nejsou, nemohou, a dokonce ani nesmí být

odpovědné za chybná podnikatelská rozhod-

nutí investorů. Řídit golfový klub, občanské

sdružení či golfové hřiště, je něco zcela jiného,

než prodávat software či zbraně. Jsem-li

dobrý v prodeji aut či pitné vody, neznamená

to automaticky, že budu sklízet úspěchy při

provozu golfového klubu nebo resortu.

Byl jsem ale v poslední době několikrát svěd-

kem, že přípravu výstavby resortu či do-

konce indooru provází důsledná marketin-

gová studie s reálným ﬁ nančním plánem její

výnosové části. Chování takových investorů

je zcela jistě k jejich prospěchu a k prospě-

chu rozvoje golfového hnutí a je dobře, že

takový přístup začíná převládat. Jak jsem již

zmínil, investice do golfu a jejich udržitel-

nost považuji za nevyhnutelný prvek rozvoje

golfového hnutí, a tedy zásadně žádoucí.

Rád bych však vyjádřil také své přesvědčení,

jak hluboce si vážím těch, kteří poznamená-

vají, že „ČGF téměř k ničemu nepotřebuji“.

Je to signál, že i bez centrální instituce si

umějí poradit. V současnosti se nelze ubrá-

nit obavám, že se urodilo „více zelí než sli-

máků“ a že golfová hřiště nabízejí mnohem

vetší kapacitu golfových kol k odehrání, než

je potenciální klientela schopna absorbovat.

Současný Výbor ČGF i z tohoto důvodu za-

měřil od roku 2010 svou pozornost na větší

GOLF