Page 15
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
odehrát nejméně 15 turnajů za rok), což
od roku 2008 neměl. Na EPGA je v his-
torickém pořadí výdělků těsně za Ernie
Elsem, před posledním turnajem Race to
Dubaj byl mezi nimi už jen rozdíl něco
přes 200 tisíc euro, což na tom turnaji šlo
vyhrát, ale Lee to nedokázal.
3. RORY McILROY (SEVERNÍ IRSKO):
7,784
O co míň byl (přes své úspěchy) vidět
Donald, o to větší pozornost vyvolával
Rory. Všichni si pamatovali jeho loňský
průšvih ve čtvrtém kole Masters, kde do
té doby suverénně vedl. Pak se vyrojila
spousta debat, že je na takovou zátěž ještě
moc mladý, že ten lapsus vlastně musel na-
stat. Když se pak na US Open zase zmocnil
vedení, všichni mu drželi palce, ale zároveň
zvědavě sledovali, jestli se mu zase nepři-
hodí podobný malér. Ne, nepřihodil, Rory
všem natrhl šos nevídaným způsobem, za-
hrál 19 úderů pod par a zvítězil o osm ran,
přičemž zaznamenal nejnižší skóre v histo-
rii US Open – 268 ran. Kromě toho se za-
psal jako nejmladší vítěz od roku 1923.
S pohárem pro vítěze se Rorymu stala za-
jímavá patálie. Chtěl se jím pochlubit na
turnaji HSBC v Číně a požádal svou bývalou
agenturu, aby tam pohár poslala. Pohár tam
přišel, ale když přijel pošťák s balíkem do po-
řádajícího klubu, nikoho tam nezastihl. Trofej
putovala zpátky do některého čínského cel-
ního skladu a teď není k nalezení! Rory me-
zitím změnil zastupující agenturu, a tak je
z toho pěkný propletenec, po poháru pátrají
ta původní i nová agentura a houf právníků,
ale jakoby se po něm slehla zem.
4. MARTIN KAYMER (NĚMECKO):
6,668
Martin se pár týdnů po začátku sezony chvíli
ohřál na prvním místě, to se jen tak někomu
nepovede, ale pak z toho jaksi vyklouzl,
možná bojoval s následky náhle zvýšené
popularity a už znova špici neatakoval. Hrál
výborně, ale ne skvěle, tak by se dal charak-
terizovat jeho rok. Trochu houpačka.
Asi nejvíc se zaskvěl na nedávném tur-
naji World Golf Championships – HSBC
Champion ship v Šanghaji, kde předvedl
úžasný výkon. Poslední kolo, pět ran za prv-
ním, samé pary až po sedmou jamku, tam
proměnil čip-in z hlubokého bankru a něco
se v něm zbláznilo: na zbývajících 12 jam-
kách devět berdíků, a to ještě na třech zbý-
vajících rovněž atakoval birdie… Výsledek
63 ran, nejlepší výkon vítěze v posledním
kole od roku 1999, kdy se série začala hrát,
vítězství o tři rány! To si asi zavzpomínal na
jeden z turnajů nižší třídy v Německu, kde
zahrál jako mladík snových 59 ran.
5. ADAM SCOTT (AUSTRÁLIE): 5,581
Adam poskočil na páté místo z 24. pozice.
Byl druhý na Masters, to je dobrý výkon, ale
nejvíc jsme o něm slyšeli určitě v souvislosti
s Tigerovým kedíkem, který po rozchodu
s Woodsem zakotvil právě u Scotta.
Hned poté zazářil Adam suverénním ví-
tězstvím o čtyři rány na Bridgestone
Invitational. Třikrát ho během posledního
kola dostihli Jason Day a Ryo Ishikava,
ale nakonec se smál Scott. Tehdy Steve
Williams jásal do médií víc než sám vítěz,
trochu přehnaně mluvil o svém nejkrás-
nějším týdnu prožitém s golfem. Média
ho za to pořádně vyprala – co těch x let
s Tigerem od výhry k výhře?
6. STEVE STRICKER (USA): 5,443
O Strickerovi se letos v podstatě nemluvilo.
Pan dobrý, pan neviditelný. Ale pohnul se
ze 7. na 6. místo. Mimo jiné díky vyrovna-
ným výkonům na majorech, kde byl po-
stupně 14., 19., 12. a znovu 12. Přitom na
tom posledním, PGA Champion ship, začal
Pláč a jásot v La Quinta
Q-School: Balancování mezi euforií a infarktem
Americká Q-School, kvalifi kace, z níž 27 nejúspěšnějších získá plnou hrací kartu na PGA Tour,
je každoročně tou nejtěžší zkouškou odolnosti a golfového umu, jakou může hráč projít.
Náhodné záblesky golfové geniality nemají šanci, nosí se stabilita výkonu.
Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Action Images
Šest kol tu stabilitu pořádně prověří. Ale to
je jen poslední, třetí díl. Před ním jsou ještě
dvě kola, z každého postupuje jen malá část
startovního pole – husto je už od úvodní
rundy, zakolísání se nepromíjejí. Od euforie
k infarktu je tady často jen malý kousek.
Na ty, kdo se prokousali do závěrečného
kola, čekalo v prosinci kalifornské středisko
La Quinta. Řada účastníků už byla ve fi nálo-
vém kole poněkolikáté, našli byste zde hráče,
kteří mají v PGA už řádku sezon za sebou, ale
také novice, mladíky, kterým to opravdu jde,
i muže, kteří už překročili čtyřicítku a dobý-
vání karty na PGA se jim stalo životní metou.
Můžete měnit jména a pár detailů, ale pří-
běh je pořád tentýž, o maximálním nasa-
zení, o hledání či překonávání hranice vlast-
ních schopností, ale vždy je to příběh se
dvěma možnými konci. I letošní Q-School
jich napsala řadu, s dobrým i špatným
zakončením. Tady je pár z nich.
Tommy Biershenk je živoucím inventářem
kvalifi kační školy. Od roku 1997 se pokaždé
vyskytoval v jejích různých stupních, ale po-
každé bez úspěchu. Loni neprošel o jedinou
ránu, ale letos, v osmatřiceti, mu jich ještě
šest přebývalo, po šesti kolech skončil na
krásném děleném pátém místě! Musel na to
zahrát -14! „Čím déle jsem to zkoušel, tím
víc jsem dřel. Až to pustilo,“ komentoval své
šťastné chvilky.
Colt Knost poslal poslední odpal do vody
a zahrál double bogey. „Myslel jsem, že
se…“, líčil emocionálně po zakončení.
„Bylo jasné, že jsem se nevešel.“ Ale ne-
bylo – když zjistil, že se s osmi pod par
dostal na dělené 27. místo, rozplakal se
radostí a vyčerpáním.
Pro jiné, třeba šestačtyřicetiletého Scotta
Parella, to bylo právě opačně. Pět kol se
držel, před posledním dnem byl -9 a měl