Page 58
CESTY ZA GOLFEM
|
Turecko
56
|
GOLF
gríny nás napřed zaskočily, ale člověk si
zvykne. Opět do kraťasů na sedmé jamce,
ke konci hry už vzduch vychládá, pravé
ochlazení ale přichází až po setmění.
Možná největší zážitek – dvanáctá jamka.
Pětipar, v dostřelu dlouhých ran široký po-
tok, z odpaliště ho člověk neodhadne. Pak
ještě kus a grín pořád není vidět – vlevo
se najednou terén prudce zvedá a grín
posadili nahoru. Veliký, třípatrový, zespod
celý schovaný. Golf umí být rozmanitý, až
člověk kouká.
V jídelně ještě přibylo jídel, ráno i večer,
hotel se zjevně víc zaplnil. Začaly krevety.
Napřed ty v omáčce, vyloupané, střední
velikosti. Můžu je pořád, tak mne kuchaři
potěšili. Další den už byly dvojí: zas ty
v omáčce, ale taky tam dali velkou hro-
madu klasických, nechci je nazvat obří, jen
poloobří, člověk si je musí loupat. Utrhneš
jim hlavu, v tom místě zůstane neurčitá
mazlavá směs nahnědlé barvy, nevzbuzo-
vala ve mně moc důvěry, co že to vlastně
je, utíral jsem si ji do ubrousku. Další den
už jim hlavu utrhli a směs odstranili –
v Turecku jde vývoj mílovými kroky.
Čtvrtý den si ti rozumnější dali pauzu,
půlka nás přikoupila hru na Glorii. Pěkné,
většina hry se odehrává v dosti úzkých
přímých průsecích mezi hezkými piniemi,
počasí neměnné, start v poledne rovnou
v kraťasech, uzavíráme těsně před tmou,
sauna, jídlo, únava.
Pak nás hrací plán zavál na Caryu, to je po-
slední v rozsáhlém piniovém lese v Beleku
postavené hřiště. Víc se nevešlo, předpo-
slední, Lykia, už leží 30 kilometrů mimo,
bez pinií, bez stromů, první turecký links.
Ale jsme na Caryi: napřed chvíli 120 metrů
dlouhý putting, pak už bílé písky, ferveje
širší než jinde, golfově přátelské prostředí,
hodně bankrů, ale velice hratelné – až na
jednu jamku.
Nebudu ji raději jmenovat, pětipar s grí-
nem přímo za vodou, ta mi dala! Třikrát
ve vodě! Ale to nebylo tou jamkou… Na
jedné z drah nám pustili na ferveji vodu
přímo do hry, zajímavá zkušenost, ale od-
pustili jsme jim.
Poslední hrací den už člověka nemůže nic
překvapit, opět Faldo, tam už to známe,
ale zase si to člověk někde „vyžere“, nikdo
není dokonalý. Zajímalo by mne, jak by
se lišily výsledky při třeba pěti nebo šesti
hrách za sebou na jednom hřišti, ale to
asi nikdy nepodniknu.
Večer všichni vyhrožovali, jak to bude
velký, ale nakonec jsme to spíš prokecali,
než propili. A ráno už zase známé tři au-
tobusy, bagáž dovnitř, bagáž ven, letiště,
tentokrát pět kontrol, i pásek musel jít
dolů dvakrát, co ti lidi blbnou, v letadle
zas stejná potravinová mizérie, i za vodu
chtěli zaplatit, Vídeň, loučení u pásu se
zavazadly, konec srandy. Příště…
Zážitek natolik hutný, že už začínám pra-
covat na tom, jaká hřiště hrát v únoru. To
bude před sezonou a není špatné získat
nějaký náskok, soupeři taky spát nehod-
lají. Člověk nikdy neví, kdy vlivy jako kolena,
srdce, záda, krize, manželka či jiná překážka
nevystaví konečné stop, a mně se ještě
nechce ten ráj golfu (a jídla) opustit…
Ale jsme na Caryi: napřed chvíli 120 metrů dlouhý
putting, pak už bílé písky, ferveje širší než jinde,
golfově přátelské prostředí, hodně bankrů, ale velice
hratelné – až na jednu jamku.