Page 22
DOMÁCÍ GOLF
|
Zamyšlení
20
|
GOLF
Shodou okolností poznání této poně-
kud nepříjemné reality sehrálo úlohu
posledního kousku puzzle, který zapadl
do obrazu, jehož skládáním jsem se již
delší čas zabýval. Ten obraz se jmenuje
„Jací doopravdy jsme my golfisté a proč
hrajeme golf“.
Lidská bytost ráda žije v sebeklamu
a ráda si namlouvá, že svět je lepší nežli
ve skutečnosti. Niccolò Machiavelli v knize
Vladař mimo jiné sděluje, že „je velký roz-
díl mezi tím, jaký život je, a jaký by měl
být“. Pro lepší pochopení Machiavelliho
geniality doporučuji dívat se na něj ni-
koliv jako na cynika a teoretika manipu-
lace moci, ale spíše jako na upřímného
realistu.
Musím přiznat, že jsem po léta nerea-
listicky žil v sebeklamu, pokud se týká
vlastností golfistů. Dlouho jsem věřil,
že golf je jakýmsi krásným ostrovem
izolovaným od prohnilosti našeho světa,
oázou, kam se uchylují ti lepší, ti mo-
rálnější. Po více než třiceti letech hraní
golfu jsem nakonec pochopil, že na nás
golfisty se beze zbytku vztahuje pravi-
dlo, že nejsme takoví, jakými bychom
se rádi viděli. Jsme zkrátka úplně stejní
jako všichni ostatní.
Toto zdánlivě poněkud negativní poznání
má ovšem i své dobré stránky. Když ko-
nečně člověk dospěje do stadia, kdy je
ochoten přiznat, že my golfi sté jsme
docela obyčejní lidé se všemi špatnými
vlastnostmi, lépe se potom uskutečňuje
analýza, proč vlastně golf hrajeme. Nebo
přesněji řečeno: proč různé povahové
typy z různých důvodů tíhnou ke golfu
a zda dohromady máme nějakou společ-
nou golfovou identitu.
Při bližším pohledu na rekreační golfi stky
a golfi sty v České republice stále více
dospívám k závěru, že neexistuje žádná
specifi cká subkultura, která by osprave-
dlňovala pravdivost tradičního názoru,
že golf není jen sport, ale je to způsob
života.
Možná to platilo v časech, kdy golf byl
úzce spojen s kluby a se společenským
životem, který pravidelně sdíleli členové
těchto klubů. Jenomže klubová identita
se stále více oslabuje. Golf se stal jen
spotřebním zbožím, jež každý užívá úče-
lově – podle toho, k jaké věkové, majet-
kové a povahové skupině patří.
„Stará garda“ zůstává u golfu, protože je
to sport přátelský vůči klientům, jejichž
fyzická kapacita se snižuje. Jedním z nej-
významnějších atributů golfu je to, že se
správně zvolenou strategií a zvýšenou
přesností je možno úspěšně vzdorovat
artrózám a přibývajícím dioptriím.
Mladí ambiciózní sportovci se přiklánějí ke
golfu, protože nové „tváře“ tohoto sportu,
jako jsou například Martin Kaymer, Rory
McIlroy nebo Rickie Fowler, mají image
komplexních atletů.
„Vystajlované“ slečinky přitahuje golf, pro-
tože se jim zdá, že mohou u golfového
švihu vypadat sexy. Do jisté míry jim lze
dát za pravdu, určitě mají při golfu větší
šanci vyzařovat sexuální přitažlivost nežli
při vzpírání nebo přespolním běhu.
Úspěšní podnikatelé se houfně přidávají
k rodině golfi stů, neboť jsou přesvěd-
čeni, že golfové prostředí je příznivé pro
získávání cenných konexí a současně
golfová image je užitečnou součástí
portfolia sebeprezentace asertivního
alfa samce.
A bezesporu jsou mezi adepty našeho
golfu také čisté duše, které přitahuje
kontakt s přírodou. A nejspíše také soli-
téři, kteří dali přednost golfu proto, že
je to jeden z mála sportů, který mohou
provozovat sami.
V podobném výčtu by bylo možno po-
kračovat dlouho. V součtu se mi zdá, že
tendence golfu stávat se anonymním
spotřebním zbožím má svá pozitiva i ne-
gativa. Jako pozitivum se jeví zvýšená
svoboda přístupu ke golfu, který se stále
více přesouvá do operativní kategorie
„Fast Food“ prostřednictvím různých
zvýhodněných karet, nabízejících „ba-
líčky“ hry na sérii hřišť. Není už třeba
někam patřit, dělat brigády, socializo-
vat se. Koupíte si produkt, zahrajete si
a odjedete.
Je tu však rovněž negativní aspekt této
„fastfúdizace“. Odumírání klubového ži-
vota a oslabování golfové identity má ne-
bezpečné paralely s atomizací celé naší
společnosti.
Před časem jsem o tom napsal fejeton
pro klubový zpravodaj „Kaskáďan“ a nyní
vidím, že je nutno se k tomuto tématu
vrátit. Nechci malovat čerta na zeď, ale
zdá se mi, že je nejvyšší čas, abychom
se zamysleli nad tím, jak a kam se naše
země vyvíjí. Jedním z projevů atomizace
společnosti je i krize klubového života,
neochota obětovat volný čas společné
činnosti, útěk do soukromí, obavy z ote-
vřené debaty a neochota sdílet společné
ideje a cíle, které nejsou přímo spojeny
s osobním materiálním ziskem nebo pří-
stupem k moci a slávě.
Během naší „sametové revoluce“ a nějaký
čas po ní se často hovořilo o „občanské
společnosti“ a jejím významu. Integrační
funkce občanské společnosti, jež před-
stavuje širokou plejádu forem a možností
lidského spolčování a komunikace, vytváří
základnu pro transformaci a následné
fungování morálního a také politického
řádu. Jenomže reálný stav naší společ-
nosti nás zastihuje v situaci, kdy zase tu-
šíme riziko atomizace společnosti, jako
tomu bylo před rokem 1989.
Logicky si musíme položit otázku: proč má
naše společnost znovu tendence rozpadat
se na izolované ostrůvky přežívání? Komu
vlastně prospívá takový stav, kdy lidé méně
komunikují? Odpověď by nám mohl dát
francouzský sociolog a myslitel Alexis de
Tocqueville, který varoval, že „v atomizované
společnosti se vládne až příliš snadno…“
K tomu se dobře hodí také další jeho slova:
„Bez společných idejí není totiž společné
činnosti a bez společné činnosti existují sice
ještě lidé, ale už ne sociální útvar“.
Musím se přiznat, že cítím nostalgii za
odumírajícím sociálním útvarem zvaným
golfový klubový život. Jakoby s oslabová-
ním klubové identity také mizela ona lepší,
idealizovaná golfová identita, o které jsem
snil. Ale možná to byl jenom sen…
V atomizované společnosti se vládne až příliš
snadno. Bez společných idejí není totiž společné
činnosti a bez společné činnosti existují sice ještě
lidé, ale už ne sociální útvar.