Page 15
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
se pak omyl vysvětlí, následuje otázka:
A nejste náhodou bratři?
Vězte tady, že tyto Dány spojuje opravdu
pouze příjmení, i když… Také Søren si už
jednou v kariéře prošlápl cestu mezi de-
sítku nejlepších plejerů EPGA. Ale není
divu, že v tom lidé mají zmatek, oba jen
tak mimochodem ve dvou po sobě jdou-
cích týdnech roku 1999 vystřihli na ev-
ropské sérii hole-in-one, o tři roky poz-
ději během jediného měsíce slavili své
premiér ové vítězství na okruhu a v letech
2005 a 2006 je v konečném účtování ev-
ropské túry vždy dělilo jen jedno místo.
Jaká to náhoda. A to všechno ještě hlavně
zámořským příznivcům komplikuje další
seveřan, Švéd Peter Hanson…
Chceme-li rozplést zapeklité rodinné
vztahy, pak na skutečného bratra Nikolaie
nesmíme zapomenout. I on dosáhl skre-
čového hendikepu, nicméně na profesio-
nálních túrách nefi guruje. Spolu s Ander-
sem však v dětství svedli nejednu bitvu.
To vše pod dohledem rodičů, nadšených
golfi stů, kteří slavnějšího z obou potomků
přivedli ke golfu před třemi desetiletími.
Kdo by to byl tehdy řekl, že se z deseti-
letého kloučka vyklube jeden z předních
evropských hráčů.
Anders rozhodně podědil golfové geny,
které svou pílí zušlechťoval, ale kde je
psáno, že vám pozice vícenásobného
amatérského šampiona své země vy-
dláždí cestu mezi nejlepší světovou pa-
desátku? O její trnitosti se Dán záhy
přesvědčil.
Břehy amatérského golfu přebrodil roku
1995, aby se v následující sezoně připojil
k EPGA. A zprvu bojoval, po tři léta byl
nucen starty mezi smetánkou proklá-
dat turnaji z nižší Challenge Tour, aby
ty na nejvyšší evropské sérii postupně
převážily.
Zlomová byla v tomto ohledu sezona
1999 – poprvé v ní na EPGA Tour pro-
nikl do top 10, když si z West of Ireland
Golf Classic odvezl dělené šesté místo.
I to mu pomohlo ke konečné 107. příčce
v hodnocení Order of Merit, což zname-
nalo jediné – po čtyřech letech mohl dát
kvalifi kační škole konečně sbohem. Hned
v následujícím roce si polepšil o více než
padesát míst a od té doby už nikdy ne-
vypadl z nejlepší šedesátky evropského
fi n a n č n í h o ž e b ř í č k u .
Dílčí vzestup však vždy po několika letech
následoval pád, aby se celá eskapáda opa-
kovala. S přibývajícími zkušenostmi však
přišel zasloužený posun, byť opět „vykou-
pený“ menším přešlapováním na místě.
V tuto chvíli ale v evropském ani ve svě-
tovém měřítku nenajdeme lépe postave-
ného Dána, byť on sám tomu věnuje jen
málo pozornosti. Podobné otázky a spe-
kulace odjakživa rázně odmítal, dokonce
i v dobách, kdy se mu pro jeho triumfy do-
stávalo zasloužené pozornosti. Jako třeba
v roce 2007, kdy v play-off prestižního
BMW PGA Championship zdolal domácího
Justina Rose.
„Mám-li být upřímný, pozice na světovém
žebříčku mě nezajímá, mnohem důleži-
tější je pro mě pocit, jaký si po skončení
turnaje ze hřiště odnáším. Otázku, jaké je
být nejlépe umístěným Dánem, jsem od
vás novinářů dostal už mnohokrát, zvlášť
doma, ale já to nijak neřeším. Klidně budu
čtvrtým Dánem v pořadí, když budu zá-
roveň světovou čtyřkou. Moc by mě ne-
hřálo vévodit krajanům z pozice pětistého
hráče světa, takže fakt, že jsem nejlepší
v zemi, mě nechává v klidu,“ ujišťuje novi-
náře momentálně 34. hráč světa.
Z PLAVČÍKA KAPITÁNEM
VLAJKOVÉ LODI
Do doby svého prvního titulu posbíral je-
denáct umístění v top 10. Je to hodně,
nebo málo? Považte, kolik hráčů jen sní
o tom, že se alespoň párkrát svezou na
kolotoči s názvem EPGA Tour. Na druhé
straně, koho zajímá, že skončíte párkrát
šestý sedmý nebo dělíte třetí místo? Phe,
statistiky maximálně pro skalní fanoušky.
Co na tom, že vás od triumfu dělila jedna
dvě rány… Vítěz bývá jen jeden, a pokud
na svůj triumf nenaváže, i jemu hrozí, že
se záhy vykouří z našich myslí.
Anders na svou velkou chvíli čekal trpělivě
až do května 2002 a sotva si v kalendáři
evropské túry mohl vybrat prestižnější za-
stávku. Který z účastníků série by si nepřál
alespoň jednou se nalodit na vlajkovou
loď jménem BMW PGA Championship
(do roku 2003 hraného pod názvem
Volvo PGA Championship), a co tam
teprve zvítězit.
Ve startovním poli tehdy fi gurovali takoví
titáni jako Nick Faldo nebo Colin Mont-
gomerie, ale žádný z borců si nepřišel na
tehdy jednatřicetiletého Dána, ve kterém
jakoby se nastřádala touha po vítězství.
A ta na 121. pokus explodovala takovou
silou, že 269 ranami stanovil tehdy nový
turnajový rekord wentworthského Zá-
padního hřiště. Ze statistik tím vymazal
legendárního Bernharda Langera i zmi-
ňovaného Montgomerieho, který tento-
krát skončil v poli poražených, pokud se
tak dá nazývat dělené druhé místo, byť
s odstupem pěti ran.
Umíte si jistě představit, jak výrazně
kontrastovala Andersova nálada
s pochmurným anglickým počasím,
jež ten v Surrey den vládlo. Premiérový
titul na tak významném podniku, navíc
s 19 údery pod par a v rekordu turnaje,
který o dva roky později dokázal vyrovnat
Scott Drummond.
„Nevím, co to udělá s mojí golfovou
kariérou, ale doufám, že tímto titulem
vykročím k dalším úspěchům,“ vyzná-
val se ze svých pocitů, ale ani on sám
tehdy netušil, že na svůj další titul bude
čekat přesně pět let a jeden den. Z to-
hoto časového údaje lze snadno vysto-
povat, že podruhé v kariéře slavil opět
ve Wentworthu! Tam, kde mnozí touží
alespoň odpálit úvodní drajv, zvedal už
podruhé ruce nad hlavu.
Na první jamce play-off měl přitom lepší
výchozí pozici domácí favorit Justin
Rose. Stačilo proměnit třímetrový pat
na birdie, jenže Hansen mu dlouhým os-
mimetrovým patem vyrval trofej z rukou.
A i druhé vítězství na evropském okruhu
mělo nádech premiéry, k titulu mu totiž
dopomohl nový kedík – John McLaren.
Že jste to jméno již zaregistrovali? Aby
také ne, vždyť v současnosti nosí hole
Luku Donaldovi.
Otázku, jaké je být nejlépe umístěným Dánem, jsem
od vás novinářů dostal už mnohokrát, zvlášť doma,
ale já to nijak neřeším. Klidně budu čtvrtým Dánem
v pořadí, když budu zároveň světovou čtyřkou.