Page 6
4
|
GOLF
KOMENTÁŘE
Dlouho jsem přemýšlel, o čem napsat únorovou glosu. Žádné
golfové turnaje, které by zajímaly širokou veřejnost, žádné zají-
mavé příběhy ani skandály, nastala zimní okurková sezona. Poté,
co jsem dnes vypnul počítač ve své kanceláři a procházel jsem ti-
chou chodbou k východu z jednoho administrativního komplexu
na Pankráci, mi to došlo. Glosa bude o nás samých.
Pro představu, jako mnoho jiných lidí celý týden trávím na
své židli za počítačem, kde si vydělávám na své živobytí.
Ráno vstanu, večer jdu spát. Každý den. Pořád dokola. Stejně
jako vás mě dokáže v životě potěšit spousta věci. Dobré jídlo,
trefená branka při fotbálku s kamarády, hřib pravák schovaný
na mém oblíbeném místě v lese, ticho přílivu omílajícího
nekonečnou písčitou pláž dole na jihu Francie, sníh praskající
pod chodidly, nebo třeba zvuk míčku dopadnuvšího na dno
jamky.
Stejně jako mnoho z vás nemám rád turbulentní shon všude ko-
lem, který však nakonec ústí ve stereotyp. Nemám rád městské
bláto po rozpuštěném sněhu, ranní vstávání, mák na špagetách
a tmu o čtvrté odpoledne.
Během let jsem potkal nekonečnou řadu lidí, kteří měli svá mám
a nemám rád stejná jako já a druhou stejně nekonečnou řadu
lidí, kteří měli úplně jiné koníčky, kteří třeba milovali mák a neradi
chodili na houby. Většina lidí z obou skupin se však shodla na
jednom. V každodenním kolotoči činností typu budík, snídaně,
autobus, práce, autobus, večeře, Ordinace v růžové zahradě, ve-
čerka jim tak nějak plynul život, a když se třeba ohlédli za uply-
nulým rokem, vzpomněli si jen na velmi malý zlomek prožitých
365 dnů, které by utkvěly v jejich paměti. Zbytek utonul v šedi
nekonečného stereotypního průměru.
Možná by se tato glosa hodila spíše jako novoroční předse-
vzetí, ale na něj nemusí být pozdě ani v únoru. Až se zase
jednou vrátíme ztahaní domů a venku bude zbývat ještě
nějaká ta hodinka světla, vypusťme Ordinaci z programu,
vezměme hole, míčky a týčka a na poslední hodiny před se-
tměním se vydejme na to nejbližší golfové hřiště. Nenechme
se odradit výmluvami typu únava, vzdálenost, dopravní zá-
cpa, bude určitě plno. Na recepci si schválně nevyzvedněme
skóre kartu.
Co na tom, že první drajv zmizel v autu nalevo. Vezměme druhý
míček a nechme ho žbluňknout do vody vpravo. Kolegu z fl ajtu
nechme překotně počítat nahrané stably a v pohodě doťukněme
třípat do jamky. Při putování fervejemi se nestresujme tím, kde
a jestli vůbec najdeme míček nebo kolikátý to již bude vlastně
úder.
Radši se porozhlédněme kolem a poslouchejme to ticho, které
snad žádný jiný sport nemůže nabídnout. Takový den jistě ne-
zmizí v nekonečné šedi minulosti. Usínat budeme sice k smrti
unaveni, ale se vzpomínkou na okamžik, kdy jsme vrátili po-
slední vlajku na své místo a v posledních paprscích se ohlédli
po krásném liduprázdném hřišti. Příští den přijděme znovu
a den poté zas…
Jan Vlášek
Z prvního odpaliště
O nás
Věnujte se hře, svět informací sledujeme za vás
INZERCE