Page 14
PROFIL | Peter Uihlein
12
|
GOLF
ničeho,“ vysvětluje Uihlein, proč se rozhodl
pro atypický začátek.
Kdekoliv se pak ocitne, vyráží do centra
města, aby nasál co nejvíc z tamní kultury.
V tomto ohledu si nemůže vynachválit ná-
vštěvu Kazachstánu, ve své premiérové ev-
ropské sezoně zavítal i do České republiky.
Turnaj D+D REAL Czech Challenge Open byl
sice jediným podnikem v druhé půli roku,
na němž nedokázal projít cutem, jinak si ale
pobyt v Česku pochvaloval. „Navštívil jsem
řadu skvělých míst a Česká republika mě
uchvátila, v Jihoafrické republice jsem měl
pro změnu možnost potápět se v kleci mezi
bílými žraloky. Je neuvěřitelné, co všechno
díky golfu v těchto zemích mohu zažít!“
Aby to ale nevypadalo, že golf Peter od-
sunul na druhou kolej. Po schodech jmé-
nem Challenge Tour vstoupil na půdu první
evropské ligy – EPGA, kde se moc dlouho
nerozpakoval. Už v půli května vybojoval na
Madeira Island Open premiérové vítězství
mezi profíky a do konce roku přidal dal-
ších pět umístění v top 10, včetně druhého
místa z Alfred Dunhill Links Championship,
kde v rozehrávce hodně potrápil vítězného
Davida Howella a kde ho jen kousek dělil od
toho, aby jako první v dějinách European
Tour pokořil bájnou hranici 60 ran.
Smutnit nakonec nemusel, neboť si svými
výsledky vysloužil cenu pro nejlepšího no-
váčka roku, což se žádnému z jeho krajanů
dosud nepovedlo. Poklonu mu vysekl i sa-
motný šéf EPGA George O'Grady: „Po celou
sezonu byl jednou z hvězd túry, navíc je
velmi populární i mezi ostatními hráči. Mu-
selo pro něho být přitom velmi těžké hrát
v tolika odlišným zemích, ale je to za-
traceně dobrý hráč. Dovedu si před-
stavit, že se jednou výrazně prosadí
i na zámořské túře. A budu jenom
rád, když mu náš okruh poslouží
jako odrazový můstek.“
Sám Peter pak věří, že svým pří-
stupem a s ohledem na změnu
podmínek provázejících vstup na
PGA inspiruje řadu krajanů. Spolu
se svým spolubydlícím z Floridy
Brooksem Koepkou si libují, jak se
navzájem motivují a svými výkony
tlačí jeden druhého dopředu.
SVĚTOVOU JEDNIČKOU
PODRUHÉ?
Od ledna 2012 do konce loňské
sezony vystoupal o bezmála 830 míst
vzhůru, a tak mu možná i evropská túra
bude brzy málo. Sám v otázce budouc-
nosti nemá úplně jasno. „Každý týden od-
lišné hřiště, jiná tráva, rychlost greenů, raf.
To všechno mě nutí měnit herní styl a roz-
víjet se,“ cení si přínosu své evropské mise,
během níž už nebude muset čekat na bla-
hovůli pořadatelů, aby si mohl zahrát.
Stále se chce etablovat coby globální
hráč, rád by do padesátky nejlepších, aby
si otevřel dveře na nejprestižnější turnaje
světa. A pak ještě výš, co nejvýš to půjde.
Možná až na vrchol, ale to je zatím jen ne-
naplněný dětský sen. Prozatím pošilhává
po jiné prestižní záležitosti, zamlouval by
se mu Ryder Cup. „S Chubbym jsem to
už probíral. Zatím nevíme, jak jsou nasta-
vená kritéria, jestli musím být členem PGA,
každopádně je to můj hlavní cíl,“ zasní se
Uihlein, s jehož letošní účastí v Gleneagles
to sice nevypadá nejnadějněji, ale jednou,
kdo ví…
VYLÁMALI SI ZUBY...
Peter Uihlein není jediný Američan, který se rozhodl
bojovat o „čest a slávu“ na EPGA Tour, ne každému
tu ale pšenka kvete, a tak je díky svým úspěchům
spíš bílou vránou. Najdeme hned několik známých
jmen, jejichž pouť skončila nezdarem.
Golfoví pamětníci ještě opráší vzpomínky na
vítěznou jízdu Todda Hamiltona po Open 2004,
jenže od té doby na další úspěch čeká marně.
V sezoně 2010 se snažil kariéru oživit právě na
EPGA, ale v Race to Dubai se krčil až na 176. místě (!)
konečného pořadí. Za čtyři roky tu vydělal nějakých
100 tisíc euro...
Také Rich Beem je držitelem majoru, před 12 lety
se radoval na PGA Championship a vystoupal mezi
dvacet nejlepších golfi stů planety. Byla to nicméně
jeho labutí píseň, série zranění i chabá forma ho
před dvěma lety donutily hledat útočiště v Evropě.
Ve dvaceti startech inkasoval nějakých 97 tisíc
euro, tedy ani ne polovinu toho, co by potřeboval
k udržení se na Tour.
Podobně na tom byl i Shaun Micheel,
PGA Championship opanoval rok po Beemovi,
následovaly roky jako na vlnách, v nichž se
defi nitivně utopil v sezoně 2011, kdy na PGA Tour
končil spíše na chvostu druhé stovky pořadí.
A nebylo to poprvé, co ho takový sešup potkal. Vše
vyřešil „úprkem“ za moře a v roce 2012 hodlal najít
ztracenou formu na EPGA. Výsledkem bylo 61 tisíc
euro z 13 startů, 190. příčka v Race to Dubai a jediné
umístění v top 30. Za rok zkoušel štěstí ještě jednou,
ale když ani v jednom z 11 startů neprošel cutem,
vrátil se do Spojených států. Mimochodem tady si
na PGA i Web.com Tour vedl navlas stejně...
m
o
t
n
ý
šéf
EP
sezonu
b
yl j
e
v
e
l
mi
p
o
pu
s
elo pro n
ě
v
tolika
trac
e
sta
v
i n
a
rá
d
ja
k
o
Sá
m
s
tu
pe
pod
m
PGA
i
s
e s
vý
B
roo
k
n
avzá
t
lačí
je
S
V
ĚT
P
Nechybělo mnoho, aby druhý profesionální titul dobyl v kolébce
golfu. V St. Andrews, ale podlehl v rozehrávce Davidu Howellovi.
Foto: Globe Media/Action Images
S Rickiem Fowlerem na sebe upozonili už jako
amatéři během Walker Cupu 2009, nyní jsou
nadějemi amerického profesionálního golfu.
Foto: Globe Media/Action Images