Page 63
WWW.CASOPISGOLF.CZ
61
Latinoamérica. Jeho vítěz si měl odnést
27 000 USD a posílit svou šanci dostat se
mezi pět nejvýše postavených v rámci
PGA Tour Latinoamérica, což představuje
vstupenku na Web.com, jakési „předsálí“
vytoužené US PGA Tour.
Když jsem v pátek 22. 11. 2013 procházel
bránou klubu Los Leones, povšimnul jsem si
protikladnosti dojmů, které klub vzbuzuje.
Už odezněl pocit křivdy, že nepatřím mezi
ty vyvolené, kteří tam mohou hrát, a byl
jsem schopen vidět, že klub má své zvláštní
kouzlo. Je to však spíše půvab poněkud om-
šelé starožitnosti. Pokud jde o hřiště, bylo na
první pohled patrné, že je to sice krásný park
se stromy z 30. let minulého století, není to
však soutěžní výzva pro golfovou špičku. Je
to spíše zahrádka pro bohaté důchodce.
V extrémní mistrovské podobě pro Abierto
de Chile 2013 měřilo hřiště jen 6 311 metrů,
bylo tedy kratší než Golf Mapocho pro
muže z kategorie „nedělní motyčkáři“. Nej-
delší jamka v Los Leones během otevřeného
mistrovství Chile měřila necelých 513 metrů
(jamka číslo 4, par 5), což by byla až čtvrtá
nejdelší jamka v Golf Mapocho z odpališť
pro muže-rekreanty.
Jsem si však vědom toho, že délka není je-
diným kritériem obtížnosti hřiště ani jeho
krásy. A když jsem procházel Los Leones,
bylo mi jasné, že má svou osobitou krásu.
Zvenčí se zdá, že osmnáctka doslova zaškr-
cená velkými dopravními tepnami nemůže
být půvabná. Ale zevnitř lze povětšině zapo-
menout na velmi hustou dopravu a dopravní
zácpy okolo zvané místními Los Tacos.
Nicméně na dvou jamkách je hluk
opravdu těžko snesitelný a zápach výfu-
kových plynů proniká až k hráčům. Nej-
více mne však překvapila skutečnost, že
úroveň údržby hyper elitního klubu Los
Leones byla průměrná. Zřejmě si vyvolená
skupinka exkluzívních členů platí spíše za
pocit výjimečnosti nežli za mimořádnou
kvalitu údržby.
Komickým atributem klubu Los Leones je
jeho driving range. Zatímco první veřejné
hřiště v Chile Golf Mapocho se pyšní roz-
lehlým cvičným odpalištěm, driving range
v Los Leones je podivně stísněný, krátký
a navíc dosti ostře zatočený doprava, ja-
koby architekt nadevšechno miloval jen
rány typu šlajz.
Během Abierto de Chile 2013 jsem pozo-
roval trénink a chování hráčů ze 17 zemí.
Opakovaně upoutal moji pozornost vyšší
hubený hráč tmavé pleti s jasně slyšitel-
ným americkým přízvukem. Pozoroval
jsem ho, jak desítky minut na cvičném
greenu soustředěně patuje, zatímco
ostatní hráči povětšině okolo klábolisili.
Zvláště se soustřeďoval na vzdálenosti
patů okolo dvou a tří metrů.
Když jsem ho zastihl v závěru turnaje, už
jsem věděl, že to je Timothy O'Neal z USA,
který se spolu s krajanem Ryanem Blaumem
a s Argentincem Sebastiánem Saavedrou
dostal do závěrečného play-off. Na pětiparu
18. jamky se hned v první rozehrávce do-
stal druhou ranou na green – právě do oné
osudové vzdálenosti dvou metrů od jamky.
Škoda, že se v té chvíli nikdo z okolních di-
váků nechtěl se mnou vsadit. Věděl jsem
dopředu, jak ten pat dopadne.
Timothy prostě jen zúročil to, co tak
usilovně po celý týden na greenech
hledal. A chilský golf si zase jeden rok
musí počkat s nadějí na zisk domácího
titulu. Nejlepší Chilan skončil na děleném
šestém místě.
Odcházel jsem z Leones spokojeně, i když
jsem věděl, že se tam asi už nikdy nepo-
dívám. Ale znovu se mi vrátil můj původní
žebříček hodnot. Ne všechno lze koupit,
snadné cesty nevedou k poznání. Příběh
tréninkové morálky Timothyho O'Neala
mi připomněl, že člověk dokáže skoro
všechno, když se dost snaží a neztrácí
víru v sebe. A vzpomněl jsem si na slova
pana Tolkiena: „Ne každé zlato třpytívá
se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený.“
Tohle určitě není článek o chilském golfu.
Je to jen zlomek příběhu jednoho vašeho
krajana, milovníka golfu, hobita, který se
souhrou osudu dostal ze „Středozemě“
až 12 500 kilometrů daleko. Je to výpověď
o jeho bloudění, o počátku hledání jeho
nové golfové identity.
Začátky mívají nevýhodu v tom, že toho
ještě žalostně málo víme o místech, na něž
jsme došli. Avšak začátky mají také přida-
nou hodnotu v tom, že míváme vyostřené
vnímání, které pak časem rutina a zvyky
překryjí. Toto je svého druhu „momentka“.
Určitě v budoucnu napíšu nějaký opravdový
článek o chilském golfu, ale tohle setkání
se dvěma tak rozdílnými tvářemi chilského
golfu bylo neopakovatelné.
Los Leones má své zvláštní kouzlo. Je to však spíše
půvab poněkud omšelé starožitnosti. Pokud jde
o hřiště, bylo na první pohled patrné, že je to sice
krásný park se stromy z 30. let minulého století,
není to však soutěžní výzva pro golfovou špičku.
Driving range v Los Leones vskutku neodpovídá
absurdní ceně požadované za členství.