Page 12
TÉMA MĚSÍCE | Průvodce patováním
Jeho úder: Při odtažení dozadu drží
hůl blízko těla, poté vede rukojeť skrze
míč, přičemž levý loket ponechává
blízko těla, aby pat neminul zprava.
7. Bobby Jones
Nikdo by nedokázal získat 13 majorů
na 20 pokusů a nevyhrál by 9 z 10 zá-
pasů ve Walker Cupu, pokud by nevyni-
kal hrou na greenech. Tak legendárního
golfistu charakterizoval Gary Wiren.
A je to pravda, třebaže tuto skutečnost
často zastiňuje Bobbyho jedinečný švih.
Jeho úder: Nedržel se opakovaně
stejné rutiny či stylu. Protože každý pat
představoval odlišnou výzvu, Jones dě-
lal to, co cítil, že je pro danou situaci
vhodné. Podobně jako Crenshaw před-
váděl miniaturní plný švih „otevřít dveře,
zavřít dveře“.
6. Billy Casper
Podíváte-li se na jeho úder, není nijak
překvapující, že si došel pro 51 titulů.
Nikdy se neodkláněl od své pečlivé
předúderové rutiny a nikdy si zvlášť ne-
lámal hlavu se čtením patu a s mechani-
kou úderu. Jasný důkaz své velikosti po-
dal na US Open 1959 ve Winged Foot,
kde zdolal Bena Hogana. Zatímco Ho-
gan trefil každý green, Casper spoléhal
na čipy a jednopaty.
Jeho úder: Levé zápěstí využíval jako
závěs. Patrem švihl rovně dozadu a ná-
sledně klepl do míčku. Horní část paží
jakoby „přišpendlil“ k tělu, aby elimino-
val zbytečné pohyby.
5. Brad Faxon
Pokud jde o hru z týčka, je Brad Faxon
„pes, co štěká“, ale podíváme-li se na
jeho hru na greenech, máme tu „rafana,
co umí pořádně kousat“. V sezoně 2000
potřeboval v průměru na green v re-
gulaci 1,704 patu, což nemá obdoby.
Tajemství hledejme v jeho schopnosti
příliš nad patem nepřemýšlet. Způsob
uvažování spolu s kreativitou z něj činí
snad nejlepšího patéra, jenž nikdy nezís-
kal major.
Jeho úder: Pravou
stranu drží velmi nízko
a hlava je pootočena
doprava. Není to něco, co byste od něj
měli kopírovat, ale v jeho případě to
funguje. Je velmi přirozený, zaměřený
na cíl.
4. Bobby Locke
Jak dobrý byl autor známého vý-
roku „you drive for show and putt for
dough“? Tak moc, že se soupeři z PGA
zasadili o to, aby mu po úspěšné se-
zoně 1948 byla hra na okruhu zaká-
zána. V roce 1951 zákaz zrušili, mezitím
však Jihoafričan úspěšně bojoval doma
a získal i dva tituly na Open. V úvodních
59 vystoupeních skončil třicetkrát první,
druhý nebo třetí a na Chicago National
1948 rozdrtil soupeře náskokem 16 ran!
Následovala sezona exhibicí, ve kterých
svedl 14 soubojů se Samem Sneadem,
přičemž ovládl hned tucet z těchto
duelů! Vynikal zejména čtením greenů
a odhadem správné vzdálenosti.
Jeho úder: Patoval jako švihal železy
a dřevy, po dráze zevnitř ven (jeho ty-
pickou křivkou bylo draw). Tuto křivku
kombinoval se zavřenou hlavou líce,
takže míčku uděloval hookový spin.
3. Ben Crenshaw
Jeho úžasná kariéra trvá od roku 1973
a svůj blade Wilson 8802 používal s tak-
řka neznatelným úsilím. Díky skvělé
mechanice dokázal zkrotit i nejrych-
lejší greeny, zejména ty v Augustě, kde
slavil hned dva tituly. Při svém triumfu
na Masters v roce 1995 si vystačil jen
s dvojpaty či jednopaty, během čtyř kol
nezahrál jediný trojpat!
Jeho úder: Spoléhá na plynulý pohyb
patru. Zajímavé však je, že jeho paty
připomínají miniaturní čipovací úder.
Pokud si děláte starosti s mechanikou
úderu, zkuste na patování pohlížet
stejně jako Ben Crenshaw – žádné robo-
tické sekvence pohybů.
2. Jack Nicklaus
Jeho hra byla vždy synonymem síly, nic-
méně na rozdíl od mnoha dalších byl
v mysli konzervativním hráčem – spíš
než gamblerství upřednostňoval stra-
tegii. Zejména to platilo na greenech.
Místo analýzy čehokoliv se prostě snažil
vyvarovat trojpatům. Však o sobě také
„Bože, dej mi sílu proměnit ten pat, abych, až o něm budu vyprávět přátelům, nemusel lhát.“ Anonym
PRŮVODCE
PATOVÁNÍM
VÝBĚR VHODNÉHO PATRU
Jen málokdo už při nákupu nového drajvru či želez
sáhne naslepo po holi jen proto, že s ní hraje Woods
nebo McIlroy. Dnešní možnosti jsou úplně jinde,
a tak zpravidla vyzkoušíte několik typů i značek
a třeba si hole ještě necháte individuálně poupravit.
Teď ale ruku na srdce, kolik z vás se stejnou pečlivostí
vybírá i patr?
Jeho hledání se jednoduše podceňuje, třebaže
právě touto holí odehrajete v průběhu kola nejvíce
ran. Zkušeným golfi stům budou následující rady
nejspíš důvěrně známé, věřím však, že pro většinu
amatérských golfi stů budou přínosné. V kostce vám
přiblížím, co je dobré při volbě patru zohlednit.
1. Vyvážení
Patry jsou vyváženy různě, aby vyhověly odlišným
typům úderu. Pokud vedete hůl po standardní
křivce otevřená-kolmá-zavřená (podobně jako třeba
Woods, Mickleson a cca 95 % profesionálů), zvolte
si patr vyvážený do špičky. Vedete-li patr naopak po
přímé linii (např. Harrington), je pro vás ideální patr
s vyvážením v lícní části.
V poslední době získávají na oblibě i patry s duálním
vyvážením (tzv. counterbalanced). Od konvenčních
patrů se liší vyvážením či celkovou délkou a mají
těžší hlavy (cca o 50 g a více). Vyšší hmotnost hlavy
je kompenzována přidáním hmoty v části šaftu nad
rukami hráče, a to prodloužením šaftu či zvýšením
jeho hmotnosti na konci, případně kombinací obou
uvedených řešení.
Tato technologie zvyšuje celkový moment
setrvačnosti, tudíž je patovací úder stabilnější.
Ačkoliv nejde o nové řešení, výrobci tyto patry
propagují jako alternativu za dlouhé a belly patry
umožňující ukotvení, které bude od roku 2016
zakázané. Někomu mohou vyhovovat, statisticky
se nicméně neprokázaly rozdíly mezi výsledky
dosahovanými těmito a konvenčními patry.
2. Provedení, konstrukční řešení
Konstrukčních řešení je celá řada. Možná jste dosud
nezaslechli slova jako mallet a blade, nicméně rozdíl
mezi oběma druhy patrů je zcela zjevný. Patříte-li ke
golfovým puristům, pak je pro vás jasným favoritem
blade (neboli žiletka) – klasický, tradiční vzhled
odkazující k počátkům golfu.
Protože šaft je připojen k hlavě u paty, často se
směrem k patě posouvá i sweet spot (ideální místo
pro zásah míče). Z tohoto důvodu by blade měli
volit hráči mající sklon zasahovat míč blíže patce.
Tyto patry jsou obvykle vyváženy do špičky, a tak
jsou vhodné pro golfi sty vodící patr po oblouku
(otevřená-kolmá-zavřená).
Mallety jsou oproti tomu „těžkooděnci“, patry
s masivnější hlavou, u kterých se větší část hmoty
koncentruje blíže špičce. V případě nepřesných
zásahů blíže špičce tak sáhněte po nich. Vyvážení
závisí na místě připojení šaftu, buď jsou vyváženy
k líci, nebo ke špičce.