Page 8
TÉMA MĚSÍCE | Průvodce patováním
a předvedl několik skvělých vítězných
patů, tento však v jeho sbírce zaujímá
významné místo.
Co by to bylo za výčet, jestliže bychom
opomenuli
Ryder Cup. Jeden takový
pat přinesl rok
1999 a kontroverzní
představení
Justina Leonarda v neděl-
ním singlu proti Olazábalovi v Brookline.
Ten pat možná zrcadlil celé nedělní vy-
stoupení domácích Američanů. Ti na za-
čátku dne ztráceli, stejně jako Leonard,
ale posléze se karta začala obracet.
Šlo o jeden z posledních duelů. Jakmile
se hráči blížili 17. greenu, na obou stra-
nách rostlo napětí. Všichni vnímali, že
dochází na lámání chleba. Oba protago-
nisté se ocitli na nesprávné straně více-
patrového jamkoviště. První byl na řadě
Američan a z nějakých 13 metrů zvolil
velmi agresivní pat. Pokud by minul, mí-
ček by o dost přejel jamku, jenže Leo-
nard kritický moment ustál.
Odstartoval tím nespoutanou radost,
Američané začali slavit, na green vtrhly
i manželky hráčů, mnozí ze slavících
se přehnali po předpokládané dráze
Španělova úderu… Jenže kdyby Olazá-
bal proměnil osmimetrový pat, hra by
pokračovala dál. Po chvíli byl nastolen
pořádek, Španěl minul a výhra připadla
domácím. Incident vyvolal hodně zlé
krve. Američané upadli v nemilost a za
své nesportovní chování to od nezau-
jatých golfových příznivců i zá-
stupců přítomných médií
pořádně schytali. Pohár
jim už ale nikdo vzít
nemohl.
A Leonard, třebaže vyhrál British Open
nebo Player‘s Championship, bývá
vzpomínán hlavně pro tento pat.
Možná „nejslavnější“ z těch, co Ryder
Cup zrodil.
Nezapomenutelnými okamžiky na
greenech nás v hojné míře zásobil
i
Tiger Woods. Úžasnou bitvu svedl
na
PGA Championship v roce 2000
ve Valhalle. Skvěle hrajícího Woodse
překvapivě vyzval Bob May. Ten na
72. jamce musel svůj pat proměnit,
aby dostal Tigera pod tlak. Povedlo se
a na tahu byl Woods. I on krátký, avšak
ošidný pat proměnil. A pohodu si pře-
nesl do rozehrávky. Hned na prvním
greenu obstál v náročné zkoušce a za-
hrál birdie, které nakonec rozhodlo.
Další Tigerův velký okamžik přineslo
US
Open 2008
. Patem v Torrey Pines si vy-
nutil play-off proti Rocco Mediatemu.
Ten den musel zahrát hned několik
dlouhých patů, aby se vůbec dostal do
pozice vyzývatele. Na svém oblíbeném
hřišti měl však ještě jednoho protivníka
– koleno, které ho od dubnového Mas-
ters nepustilo do hry.
Na poslední jamce finálové rundy nutně
potřeboval birdie. A i když jde o pěti-
par, jehož green je dosažitelný druhou
ranou, Tiger nechtěl příliš riskovat. Po
třech ranách ho tak čekala zajímavá vý-
zva. Hratelný pat na birdie, nikoli však
formalita. Nějaké tři metry a po nich
obrovská radost. V play-off pak dokončil
započaté dílo.
A do třetice Tiger a jeho možná
nejpovedenější pat z
Players
Championship 2001
na hřišti TPC
Sawgrass. Proč tolik halasu kvůli tře-
tímu kolu turnaje, který ani nefiguruje
v seznamu majorů? Protože šlo prostě
o výjimečný pat na jedné z nejslavněj-
ších jamek, ostrovní sedmnáctce. Odpal
sice skončil bezpečně na nízko střižené
„Patování je fascinující, otravná, báječná, děsivá a nejnepochopitelnější část golfu.“ Arnold Palmer
PRŮVODCE
PATOVÁNÍM
PATOVACÍ ÚDER
V zásadě se rozlišují dva základní typy úderů.
Kratší, využívající více práci zápěstí, s razantnějším
„prásknutím“ do míčku, druhý způsob provedení
charakterizuje delší a plynulejší pohyb. Ono
„prásknutí“ berte s rezervou, spíš se jím snažím
vyjádřit rozdílnost obou technik, z nichž každá má
své přednosti i nevýhody.
1. Kratší, razantnější úder
Tuto techniku s oblibou používali vynikající patéři
starší generace jako Arnold Palmer, Jack Nicklaus či
Gary Player (ze současníků bychom do této skupiny
mohli přiřadit Brandta Snedekera). Učili se patovat
na pomalejších greenech, proto do úderu více
zapojovali pravé zápěstí (v případě praváků). Díky
tomu do míčku „práskli“, neboť potřebovali, aby
roloval dál. Vzhledem k rychlosti dnešních greenů
však už tak výrazné zapojení zápěstí není nutné.
Neznamená to ale, že byste ho měli zcela eliminovat.
Ano, zní to podivně, zvlášť když se obecně setkáváte
s tvrzením, že u patování je třeba tělo zafi xovat
a řídit úder, pokud možno, jen kyvadlovým
pohybem ramen. Nicméně právě proto amatérští
hráči často bojují s kontrolou délky patu i jeho
směrem. Ze své hry totiž vyřadili velmi citlivé svaly
paží, které ale podmiňují obratnost a souvisí se
schopností vnímat kontakt patru s míčkem.
Zkuste si někdy vzít patr pouze do pravé ruky
a využijte i zápěstí, rozvinete tím cit pro délkovou
kontrolu a naučíte se vnímat hmotnost hlavy patru
během švihu. Dnes už netřeba zapojovat zapěstí
v takové míře jako Palmer a spol., nicméně i dobří
hráči současnosti využívají pravé zápěstí jako
menší pant.
2. Plynulý úder
Myšlenka využít při patování pouze kyvadlový
pohyb ramen souvisí se snahou pomoci golfi stům
bojujícím s tzv. yipsy (drobné záškuby či třes v rukou
při patování). Tato technika potlačuje práci rukou
a opírá se o činnost „velkých svalů“. Má ovšem své
limity. Největší nedostatek souvisí s tím, že se do
úderu nezapojují sensitivní svaly předloktí, s nimiž
je spojena obratnost, jakási jemná mechanika,
chcete-li. A s tou souvisí schopnost kontroly.
Co z toho vyplývá? Pravda leží někde uprostřed,
ideální patovací technika v sobě kombinuje oba
pohyby. Zápěstí by mělo pracovat jako závěs, abyste
zvládli všechny fi nesy, a zároveň musíte zapojit
„velké svaly“, s jejichž přispěním udělíte úderu
potřebnou razanci. Tímto způsobem z obou technik
vytěžíte maximum.
Úspěšný pat Justina Leonarda posléze vyvolal vlnu nevole.
Foto: Globe Media/Action Images