Page 7
TÉMA MĚSÍCE | Průvodce patováním
golfisté a nadšení rekreanti, alespoň
o něco stlačili své skóre? Nápovědu na-
jdete na těchto stránkách.
Z hlediska mechaniky úderu není pa-
tování žádná velká věda, jednu z nej-
obtížnějších činností ve sportu z něho
činí fakt, že se ke kontrole svalů při-
dává i mentální odolnost, soustředě-
nost. Také proto psalo skutečnou his-
torii jen pár vyvolených. Kteří z hráčů
minulosti i současnosti patří do této
smetánky? Kdo dokázal nejlépe napra-
vovat průšvihy napáchané drajvrem či
železy?
NEZAPOMENUTELNÉ OKAMŽIKY
Některé zázračné paty jsme mohli zažít,
jiné známe jen ze záběrů nebo vyprá-
vění. Nejspíš bychom dali dohromady za-
jímavý seznam a určitě se na některých
jménech a úderech shodneme.
Co třeba
Constantino Rocca na Bri-
tish Open
1995? Tehdy se hned ně-
kolik hráčů muselo vypořádat s neče-
kanou nepřízní osudu. Je až troufalé
tvrdit o „kolébce golfu“, že její 18.
jamka nepatří mezi ty nejpůsobivější,
a právě tady potřeboval Rocca za-
hrát birdie, aby si vynutil rozehrávku
s Johnem Dalym.
Po skvělém drajvu tu šance byla, jenže
s přihrávkou, kterou by zvládla i drtivá
většina lepších amatérů, naložil maceš-
sky. Tvrdě zasáhl zem a míček místo
u vlajky skončil pod greenem v místě
zvaném Údolí hříchu… Přesto se po
hrozitánském čipu otřepal a zahrál per-
fektní pat. Že v následném play-off na
Dalyho nevyzrál, to už je jiný příběh.
O něco mladšího data je kousek v po-
dání
Marka O‘Meary na Masters
1998
, kde se Američan konečně do-
čkal velkého triumfu. V tom roce získal
hned dva majory, ale ten první byl nej-
nezapomenutelnější. Nejen proto, že
šlo o Masters. Po birdie na sedmnáctce
dostihl čelo, druhou ranou na poslední
jamce však skončil nějakých 6 metrů
od jamky. Play-off s Fredem Couple-
sem a Davidem Duvalem se zdálo ne-
vyhnutelné. Jenže Mark ho úspěšným
zavěšením odmítl a znovu nám všem
ukázal krásu a nevyzpytatelnost golfu
i Masters.
Čestné místo mezi paty, co psaly histo-
rii, má i
Hale Irwin. Na US Open 1990
mu možná golfoví bozi dali, co vzali
o sedm let dříve na Open. Z 15 metrů
skóroval a šel do play-off. Abyste tohle
dokázali, musíte být obratní s patrem,
ale také tu hraje roli ještě jeden faktor
– štěstí, jež tyto rány občas provází. Jen
pro pořádek dodejme, že se Irwin tehdy
v Medinah dočkal svého třetího a po-
sledního majoru.
Vítězné gesto
Paynea Stewarta, jímž
slavil titul z
US Open 1999, najdeme
nejen na stránkách časopisů. Ten jedi-
nečný okamžik bude navždy připomínat
i Payneova socha v Pinehurst, kde tehdy
s patrem v ruce doslova čaroval. Na po-
slední odpaliště vcházel s náskokem je-
diné rány, ale drajv mu úplně nesedl
a skončil v rafu vpravo od ferveje, něja-
kých 180 metrů od greenu. Podmínky
mu navíc neumožňovaly atakovat green.
To Mickelson ztrácející jednu ránu byl po
odpalu v lepší pozici, na ferveji a ke greenu
to měl o dobrých 20 metrů méně než sou-
peř. Druhou ranou šel bezpečně na green,
do vzdálenosti, z níž dva paty byly takřka
jisté. Po přihrávce dělilo Stewarta od cíle
5 metrů a ve vzduchu se vznášela roze-
hrávka. Lefty nezahrál špatně, jen o kousek
minul pat na birdie. Ještě chvilku mohl živit
naději… Ale jen do chvíle, než Payne „za-
mrzl“ ve své nesmrtelné póze.
Poraženému Mickelsonovi ještě stihl
sdělit, že se stane otcem, což je mno-
hem důležitější než výhra na jakémkoliv
turnaji. Tady měl příběh skončit. Čtyři
měsíce poté Payne zahynul při letecké
havárii.
Abychom
Leftyho neprezentovali jen
v roli smutného hrdiny, připomeňme si
Masters 2004. V prvních 46 startech
čekal marně na titul z majoru, což mu
vyneslo nelichotivou nálepku věčného
čekatele. Po třech kolech se však zdálo,
že byto tentokrát mohlo vyjít. Do finále
šel z děleného vedení. Jenže hráči za
ním v čele s Elsem měli jiné představy.
Ernie zabral dvěma eagly, zatímco
Mickelson končil první devítku dvě rány
nad par!
Pak se ale vzchopil třemi berdíky v řadě
na 12. až 14. jamce a na 16. jamce ko-
nečně Ernieho dostihl, když zavěsil
bezmála ze sedmi metrů. Po paru na
17. jamce potřeboval na závěr birdie,
aby konečně zlomil své prokletí na ma-
jorech. Osud měl ve vlastních rukou. Za
předpokladu, že Els zahraje par, musel
skórovat ze sedmi metrů.
A šel na to docela agresivně. Pokud by
míček neskončil v jamce, měl by co dě-
lat, aby si pomocí bogey vynutil roze-
hrávku. Nakonec na ni nedošlo, byť mí-
ček ještě laškovně zakroužil po hraně.
Od té doby přidal čtyři další majory
„Ať budete žít jakkoli dlouho, jamka nikdy nepřijde k míčku.“ Willie Park ml.
Vítězné gesto Paynea Stewarta po výhře na US Open 1999 v Pinehurst zachycuje dnes i tato
socha v dějišti turnaje.
Foto: Globe Media/Reuters