Page 30
ROZHOVOR | Sestry Luňáčkovy
28
|
GOLF
M: V úterý pak driving a chipování, posi-
lování. Ve středu máme volno, protože
to máme hodinu houslí a pak cvičení. Ve
čtvrtek zase patování a v pátek driving.
V sobotu jezdíme do Stepu, kde probíhá
dopoledne trénink a pak ještě kondiční
trénink. A v neděli ráno běh.
Běhá táta s vámi?
J: Teď ne, teď ho bolí koleno, ale jinak jo.
M: A potom máme v jedenáct souboro-
vou hru. To znamená, že doma hrajeme
na nástroje všichni i s tátou společně,
třeba něco od Beatles nebo tak.
F: A mamka mezitím vaří.
M: No a po obědě máme ještě trénink
a cvičení.
To má mamka s vámi docela těžké.
M: Nejhorší to je, když přijedeme z tur-
naje a vybalíme všechno prádlo.
J: To potom pere, suší, žehlí a uklízí
celé dny.
O vás se ví, že na turnaje jezdíte ka-
ravanem. Co děláte, když se vám
turnaje kryjí?
M: To se nestává. Když už jsem třeba já
jela někam jinam, tak to bylo vždycky
s reprezentací, takže jsem jela s nimi.
A holky s tátou karavanem na svůj
turnaj.
A když jedete všechny tři na stejný
turnaj, komu dělá táta kedyho?
F: Když jsme třeba na lize, tak dělá ke-
dyho většinou mně.
M: Ale obvykle jezdíme samy tři, táta ně-
kdy přijede, ale ne moc často. Většinou
jezdíme samy karavanem a já řídím.
J: Ale já mám pár dní nově řidičák, takže
teď budu řídit hodně já, abych se to po-
řádně naučila.
Ještě jste nebouraly?
M: To sice ne, ale zážitků už máme něko-
lik. Třeba když jsme jely na Slovensko na
Faldo, to bylo asi sedm hodin cesty. Jely
jsme večer, protože jsme po cestě vyzve-
dávaly Johanu v Brně po nějakém turnaji.
A asi padesát kilometrů před cílem jsme
píchly pneumatiku.
J: Byly tak dvě ráno a my to vyměnit neu-
míme, navíc jsme neměly ani takový ten
zvedák. Tak jsme volaly tátovi, co máme
dělat. Řekl nám, ať stopujeme.
M: Zastavil nám nakonec kamioňák, co
vezl čerstvé maso do nějakého obchodu.
Tomu to taky moc nešlo, takže to trvalo
přes hodinu a dojely jsme až ve čtyři
ráno. V devět nás čekalo cvičné kolo a já
druhý den musela řešit novou rezervu
a tak.
J: Nebo jednou jsme jely jen samy dvě
z Mezinárodního mistrovství Německa,
odkud Fanka odjela dřív. A za Plzní nám
došel benzín. (smích)
M: Já jsem ještě říkala: ´Hele, natankujem,
až nám bude svítit kontrolka…´ Jenže ona
byla nějaká rozbitá a vůbec to neukazovalo,
takže najednou jsme prostě nejely. (smích)
Tak to jsme taky musely stopovat, i když to
nám zrovna zastavil dost podivnej chlap.
J: Trochu jsme se bály. (smích) Ale zatím
jsme vždycky dojely.
Kdo rozhoduje, co v autě nebo
doma posloucháte za hudbu?
M: Většinou já. Nesnáším totiž jejich
písničky.
J + F: My posloucháme moderní muziku
a ona poslouchá prostě rock. Pořád si
jede to svoje Beat rádio…
M: A stejně je to s televizí, tu já nesnáším,
zato ony by si ji nejradši furt pouštěly.
Tak to teď budete mít klid, když
vám sestra odletí.
F: No, to je asi tak jediná výhoda.
Netěšíte se, že si od sebe
odpočinete?
F: Ani ne. Bude to zvláštní.
J: Hlavně budeme muset dělat všechno
my. Takové ty organizační věci kolem
turnajů, cvičná kola a tak, to zařizovala
vždycky ona. A taky se starala o peníze.
Která je z vás nejvíc studijní typ?
M: No jedno vím jistě, určitě ne Fanka.
(smích)
F: To je pravda. Já se snažím učit, ale ně-
jak mi to prostě nejde.
J: Tak my se docela učíme, protože potře-
bujeme dobrý známky.
Říkaly jste, že máte společný pokoj.
Kdo je největší „bordelářka“?
M: Já určitě ne! Já pořád uklízím.
J: Jí prostě pořád přijde, že je tam bordel.
(smích) Když nám tam mamka přinese vy-
žehlené oblečení, tak mně to někdy chvíli
trvá, než si to uklidím. Ale jinak máme do-
cela uklizeno.
V úterý driving a chipování, posilování. Ve středu
máme volno. Ve čtvrtek zase patování a v pátek
driving. V sobotu jezdíme do Stepu, kde probíhá
dopoledne trénink a pak ještě kondiční trénink.
A v neděli ráno běh.
Na turnaje už tradičně sestry Luňáčkovy vyrážejí tímto karavanem.