Page 29
ROZHOVOR | Sestry Luňáčkovy
WWW.CASOPISGOLF.CZ
27
Do té doby, než se do USA na
školu dostanete všechny tři, plá-
nujete se tam jet na sestru někdy
podívat?
J + F: No, to asi ne.
M: Já tam poletím v srpnu, pak se na Vá-
noce zase vrátím, v lednu zase poletím
tam a na konci školního roku se na léto
vrátím zase sem, takže to nebude tak
dlouhá doba.
Když se ohlédneme za uplynulou
sezonou, jakých úspěchů si ceníte
nejvíc?
M: Jsem hodně ráda za Golfi stku roku.
Doufala jsem, že bych mohla vyhrát.
J: Dobré taky bylo, když jsme na Mezi-
národním mistrovství Polska obsadily
všechna tři místa. Maruna první, Fanka
druhá a já třetí. Chtěly jsme, aby se nám
to někdy povedlo.
M: Ještě jsme teda chtěly jít spolu ve fi ná-
lovém fl ightu, ale oni to potom nějak pro-
míchali. Ofi ciálně to bylo proto, že táta mi
dělal kedyho a jako rodič nesmí jít s dítě-
tem do 18 let.
F: A Faldo se nám povedlo. Všechny tři jsme
potom jely do Ameriky na Grand Finale.
To asi v Americe koukali, jaký jste si
k nim udělaly rodinný výlet!
M: Byly jsme tam úplná rarita. Nakonec
o nás sám Faldo mluvil, když dělal rozho-
vor pro Golf Channel. A pak jsme tam do-
konce dělaly rozhovor i my.
Pojďme ještě k vašim začátkům. Jak
jste se ke golfu dostaly?
F: My jsme původně dělaly kanoistiku, kte-
rou dělal dřív hodně táta… a vlastně skoro
celá rodina. Na golf jsme chodily třeba
jen jednou týdně, ale pak se to tak nějak
překlopilo.
A jak vám kanoistika šla?
J: Když jsme byly malé, tak docela jo. Ale
pak už nás to moc nebavilo.
M: Mně docela šla. Já jsem s kanoistikou
končila, až když mi bylo asi 14. A do té
doby jsme se párkrát umístily třeba na mi-
strovství republiky.
Pak táta založil golfový klub a vy jste
musely povinně na golf… (smích)
M: On ho hrál už docela dlouho, ještě
dřív než jsme se narodily. Takže já jsem
poprvé zkoušela pinkat, když mi byly asi
čtyři roky… V době kdy zakládal Golf Klub
Týn nad Vltavou, jsme hrály jen tak pro
srandu, pořád převládala kanoistika. Golfu
se pořádně věnujeme, každý den, teprve
asi tak pět let.
Nikdy jste neuvažovaly, že byste si
z těchto dvou sportů vybraly právě
kanoistiku?
J: To určitě ne. Úplně nejvíc jsme nesná-
šely sobotu, to byl vždycky vytrvalostní
běh, třeba deset kilometrů.
F: Nebo v neděli jsme měly plavecký tré-
nink, v půl osmé ráno! Plavat třeba ki-
lometr na čas, po tom se nám opravdu
nestýská. Akorát parta tam byla dobrá.
Ale z těch našich původních kamarádů
už to teď většina taky nedělá, takže to je
stejně jedno…
Umíte si představit, co byste v bu-
doucnu dělaly, kdybyste nezačaly
s golfem?
F: No to bychom asi dělaly tu kanoistiku.
Ale tím se uživit nejspíš nedá.
A golfem se jednou chcete všechny
živit?
M: Určitě to chceme zkusit. Teď je ale
v plánu především univerzita, potom to
asi půjdeme zkusit na tour a pak se uvidí.
A když to nevyjde, tak se rozhodneme
podle toho, co v Americe vystudujeme. Já
sice ještě nevím, co přesně to bude, ale
asi něco s pedagogikou.
J: Asi bych se ale chtěla živit něčím, co má
něco společného s golfem, třeba trénovat
někoho by mě možná bavilo.
M: No nebo vlastně budeme umět an-
glicky dobře, tak potom můžeme třeba
učit ve škole angličtinu.
Studujete, hrajete golf, přejíž-
díte mezi Prahou a Týnem, jak to
takhle ve třech všechno zvládáte
sladit?
J: Máme předem daný program, který
se liší podle toho, co je za den. Ve
všední den jdeme dopoledne samo-
zřejmě do školy…
M: Já jsem většinou doma dřív než
sestry, takže než přijdou, jdu ještě třeba
běhat nebo posilovat. Potom máme
v pondělí patování a posilování, večer
cvičíme na housle.
Vy hrajete všechny na housle?
F: Ne, ony dvě na housle a já na příčnou
fl é t n u .
J: Už hrajeme hrozně dlouho, baví
nás to.
Asi před pěti lety jsme si stanovily nějaké věci,
kterých chceme dosáhnout, a studovat v Americe
byl hlavní cíl.
Sesterské trio společně s otcem na Večeru českého golfu, odkud si Marie (vpravo) odvezla
cenu pro Golfi stku roku 2014.
Foto: Zdeněk Sluka