Page 25
ROZHOVOR
|
Karel Čelikovský
WWW.CASOPISGOLF.CZ
23
úrovni přece věnuje tréninku mno-
hem víc než jen jednu rundu.
Samozřejmě, ale vždycky platilo, že na
tyto dvě skupiny nelze nahlížet rozdílně.
Takže nemůžete defi novat hranici
mezi sportovním a společenským gol-
fem. Kde jeden končí a druhý začíná?
Sportovní golf, tak jak jej chápu já, je golf
soutěžní. To, že se tady u nás hraje tento
víkend mistrovství klubu, ale není klasický
soutěžní golf. Sportovní golf je ten, který
má za cíl vychovávat mladé hráče a aby
týmy hrály celostátní soutěže, které mají
generovat národní reprezentaci.
Sportovní golf je tedy spíš systém
vychovávání mladých golfi stů.
Ano, to určitě.
Takže vy se považujete spíše za spo-
lečenského golfi stu?
Určitě. (úsměv) Ale ve světě je takové
hledání hranic naprosto zbytečné, pro-
tože tam je rozhraní mezi společenským
a sportovním golfem jednoznačně dané.
Jsou to hráči a týmy, kteří hrají soutěže
v národním a poté nadnárodním žebříčku.
Organizace, body, turnaje, postupy do
vyšších soutěží – to je klasický sportovní
golf – a všechno okolo, to je společenský
golf, který lidé hrají proto, že je to baví.
Je to volnočasová aktivita. U nás v Česku
to má, podle mého názoru, své naprosté
specifi kum.
V čem ono specifi kum spočívá?
Abychom jej správně pochopili, musíme
se podívat zpátky. Po Bílé hoře nás ovládli
Habsburkové, kterými jsme byli přidušeni.
Nemohli jsme rozvíjet žádné národní ak-
tivity, což se projevilo mimo jiné tím, že
v Češích je skrytá tendence neustále doka-
zovat, že jsem lepší než ten druhý. V Česku
se každý společenský golfi sta považuje za
sportovního hráče. Proto se u nás neustále
hrají turnaje na úpravu hendikepu. Pravým
cílem klasických turnajů není dosáhnout ce-
loživotních úspěchů a postoupit dál, ale na
konkrétním čísle si dokázat, že jsem zkrátka
„dobrej“. Když o někom zjistíš, že hraje
golf, co se ho jako první zeptáš?
Jaký má hendikep.
Přesně, okamžitě si jeden druhého škatul-
kujeme. Přitom to vůbec nehovoří o tom,
jaký ten člověk doopravdy je. To je spole-
čensky naprosto nepřijatelné, ale u nás to
takhle normálně funguje.
Takže takhle nějak vnímáte rozdíl
mezi společenským a sportovním
golfem.
Ano, ale nijak to vůbec nesouvisí s tím,
jestli si myslím nebo nemyslím, že je to
takhle správně. Funguje to tak, lidem to
vyhovuje, a tak je to v pořádku.
A vám to tak vyhovuje?
Je to zavedený a zaběhnutý systém.
Ono to tak trochu souvisí s celou Českou
golfovou federací.
Ta je taky zaběhnutá, vyhovuje lidem,
a tak je její fungování správné?
Česká golfová federace, jakožto národní
řídící orgán golfu, by nějakou funkci ne-
pochybně měla mít. To je teorie. Ale pak
tu máme taky skutečnost – jakou funkci
v našich podmínkách ta organizace má,
jakou by měla mít, co se od ní očekává
a jestli to opravdu dělá. Tento problém
má spoustu odnoží.
Jak v současné době situace
v České republice vypadá?
Zase bych se podíval zpátky do područí
Habsburků. My Češi jsme zvyklí, že ně-
kdo bude něco rozhodovat – jak je co
správně, jak by co mělo být... A když
někdo vystrčí hlavu ze „škatulky“, tak je
zvykem ho přes ni plácnout.
O tom taky neumíte říci, jestli je to
dobře, nebo špatně?
Já si myslím, že za současných podmínek je
stále v Česku málo demokracie, málo svo-
body. My s ní neumíme zacházet, ale ani to
nemůžeme umět, protože jsme jí nikdy moc
neměli. Přes všechny principy základních lid-
ských práv mají lidé neustále potřebu, aby
jim někdo říkal, jak je co správně, protože
takhle jim to zkrátka vyhovuje. A obdobný
princip funguje, bohužel, i v tom golfu.
Česká golfová federace má příliš mnoho
pravomocí z hlediska toho, jak by měl
vlastně golf vypadat tak, aby se mohl svo-
bodně rozvíjet. Je tu příliš mnoho nor-
mativ a zásad, které je potřeba splnit,
aby kupříkladu nějaká louka získala statut
hřiště. Nebo aby vůbec někdo mohl za-
čít hrát golf... Naprostá většina lidí se do-
mnívá, že pro to, aby mohli být dobří gol-
fi sté, musí mít legitimaci.
No to sice nemusí, ale potřebují ji
pro to, aby mohli chodit na turnaje.
V každém je přece nějaký ten sou-
těžní duch. Je podle vás špatně, že
člověk musí mít klubovou přísluš-
nost a nějakou prokázanou výkon-
nost, aby mohl jít na turnaj?
Nerad bych používal tak kategorické vý-
razy, jako že je něco špatně. Ale myslím
si, že jestliže je skutečně český golf na
rozcestí, tak je potřeba hledat procesy
a postupy k tomu, aby se mohl rozvíjet.
A jestliže ho chceme rozvíjet, ve smyslu
aby jej hrálo co nejvíce lidí, tak musíme
odstraňovat brzdy. Brzdy, které tady zcela
objektivně jsou a které brání tomu, aby se
tomu mohl každý věnovat.
Těmi brzdami je podle vás přílišné
množství těch všemožných stanov
a norem?
Ano. Vezmi si tenis, fotbal... jakýkoliv
sport. Když ho chceš začít hrát, tak to
zkrátka uděláš. Když si půjdeš koupit fot-
balový míč, tak po tobě taky nikdo ne-
bude chtít legitimaci, že jsi fotbalistka.
Ale nikdo nikomu přece nebrání,
aby si šel koupit golfové hole a pin-
kal si někde za barákem.
Ano, ale systém je dnes nastavený tak,
že se k tomu sportu nedostane nikdo
jiný než ten, kdo se stane členem celé
organizace.
Máme přece ale pořád veřejná hřiště
přístupná lidem bez hendikepu.
V Česku se každý společenský golfista považuje za
sportovního hráče. Pravým cílem klasických turnajů
není dosáhnout celoživotních úspěchů a postoupit
dál, ale na konkrétním čísle si dokázat, že jsem
zkrátka „dobrej“.