Page 36
INSTRUKCE
|
Kapitoly z psychologie
34
|
GOLF
Lidé se dělí na mnoho různých skupin a pod-
skupin. Mají různé typy temperamentu a vy-
znávají velmi rozdílné hodnoty. Není možné
vyjmenovat všechny barvy té přepestré pa-
lety lidských odlišností. Snad proto jsem měl
vždy v oblibě francouzské přísloví „nemá
smysl se přít o barvách a o vkusu“. Ale na
pozadí této matoucí lidské rozmanitosti lze
vidět dvě základní skupiny.
V té první jsou lidé, kteří se urputně snaží
žít v dokonalém světě a mít vše promyšleně
pod kontrolou. Druhou skupinu tvoří lidé,
kteří přijali nedokonalost světa a vliv náhod
jako reálný stav a snaží se ten chaos přežít
jak nejlépe a nejveseleji mohou.
Zvláště pro jedince náležející do první skupiny
se pokusím v tomto zamyšlení formulovat
několik rad, jež by jim měly pomoci lépe zvlá-
dat náhody, dokázat je přijmout a překonat,
a v důsledku tak hrát golf i žít šťastněji.
Vsadím se o nový míček Titleist Pro V1, že
jste už alespoň jednou někde slyšeli nebo
četli aforismus: „Optimista prohlašuje, že
žijeme v nejlepším možném světě. Pesi-
mista se obává, že je to pravda.“ Autorství
tohoto moudrého citátu se připisuje ame-
rickému spisovateli jménem James Branch
Cabell (1879–1958) a tato věta pochází
z jeho románu Stříbrný hřebec (The Silver
Stallion).
Zdá se mi, že Cabell velmi výstižně doká-
zal vyjádřit rozdíl mezi výše zmíněnými
dvěma skupinami lidské populace. A jak
jsem již předeslal, ponechám stranou
ty šťastnější jedince, kteří vědí, že nežijí
v dokonalém světě. Zaměřím se na pod-
statně rizikovější skupinu lidí, jejichž spo-
lečným znakem je touha žít v dokonalém
světě a mít vše pod kontrolou.
Varovným poučením pro tento lidský druh
by mělo být motto švýcarského dramatika
Friedricha Dürrenmatta, které jsem vybral
pro tento článek: „Čím promyšleněji lidé jed-
nají, tím hůře je může postihnout náhoda.“
Ve škole jste si zvykli, že vám učitelé často
ukládali, abyste si prostudovali „doporučenou
literaturu“. Také já tak učiním. Jsem přesvěd-
čen, že pro notorické perfekcionisty, doufa-
jící, že lze žít a hrát golf v dokonalém světě
bez náhod, je vhodné poučit se z knihy
„Opilcova chůze. Jak nahodilost ovládá naše
životy“ (The Drunkard’s Walk: How Rando-
mness Rules Our Lives), amerického profe-
sora fyziky a matematiky Leonarda Mlodi-
nowa. Zabývá se v ní psychologií, sociologií
a ekonomií – konkrétně procesy myšlení
a jednání spojenými s nahodilými událostmi,
šťastnými či nešťastnými náhodami.
Autor zdůrazňuje: „V souvislosti s nahodi-
lostí jsou lidské myšlenkové postupy často
značně chybné. Lidská mysl je nastavena
tak, aby v každé události identifi kovala jas-
nou příčinu, a tudíž není vybavena vnímat
vliv nesouvisejících a náhodných faktorů.“
Lidská touha identifi kovat v událostech
vzorce, do kterých mysl události skládá,
aby jí dávaly smysl, může být dvousečná.
Na jednu stranu umožňuje rychle se ori-
entovat, na druhou však může vést k ilu-
zorním a chybným předčasným závěrům,
což blokuje příjem dalších informací. Tím si
podle Mlodinowa vytváříme „zákony pravd
a polopravd“, kvůli kterým jsme přišli nejen
na geniální vědecké objevy, ale také jsme
vytvořili dogmata v konfl iktu s realitou.
Abychom skutečnost dokázali vnímat
v nejširším rozsahu, potřebujeme pěstovat
i „teorii nahodilosti“ či „zákony pravděpo-
dobnosti“, které jsou v zásadě „kodifi kací
zdravého rozumu“.
Profesor Mlodinow napsal knihu „Opilcova
chůze“ v naději, že „v důsledku nejistoty
přispěje k lidské schopnosti reorganizovat
myšlení a zlepšit dovednosti v rozhodo-
vání“. A s vírou, že se naučíme „identifi kovat
šťastné náhody a vážit si jich, rozeznávat
náhodné události, které přispívají k úspěchu,
přijímat nahodilosti, jež mohou působit ne-
úspěch a žal, a cenit si absence nešťastných
náhod, které by mohly škodit“.
Hlavní poselství této knihy snad lze shrnout
takto: Měli bychom být připraveni na udá-
losti, v nichž naše schopnosti, vůle a praco-
vitost nemohou hrát žádnou roli. Jsem pře-
svědčen, že kdyby bylo možné navrhnout
naladění lidské mysli nejlépe uzpůsobené
k vyhrávání v golfu, měla by dvě dominanty:
1) důvěru v sebe a vlastní schopnosti,
2) „mlodinowskou“ pokoru vycházející
z matematicky nevyhnutelného zá-
kona, že je nutno očekávat ony zmí-
něné „události, v nichž naše schop-
nosti, vůle a pracovitost nemohou hrát
žádnou roli“. Tato zdánlivě nelogická
dualita je podle mého názoru tím nej-
zdravějším východiskem pro úspěšné
hraní golfu v reálném světě náhod.
JAK NA TO V PRAXI
Ti, kteří občas čtou mé články, již vědí, že
tato část bude uvedena ustálenou formulí –
že nechci být jen salónní publicista nonša-
lantně trousící teoretická „moudra“, ale mým
cílem je rovněž předložit srozumitelné rady,
jak výše zmíněné poznatky mohou využít
v praxi běžní rekreační golfi sté.
Pokud se chcete lépe připravit na úspěšné
a uspokojující hraní golfu ve světě náhod,
doporučuji začít přípravu od samého za-
čátku. Myslím tím vaši přirozenou nebo
vrozenou stranovou rotaci. Již jsem o tom
v různých článcích opakovaně psal, ale
v tomto případě je to zásadní.
Jak lépe hrát golf a šťastněji
žít ve světě náhod
„Čím promyšleněji lidé jednají, tím hůře je může postihnout náhoda.“
Friedrich Dürrenmatt
Text: Ondřej Kašina