Page 23
WWW.CASOPISGOLF.CZ
21
ských. Ale nechtěl bych z toho vyvozovat
nějaké důsledky nebo snad navádět ně-
koho k poměřování obou táborů.
Komu nejzajímavějšímu? A za co?
To je válec… Mezi mé nejzajímavější
„klien ty“ patřil třeba Lee Scarbrow
– známý swing-coach Iana Poultera
a členky LET i týmu Solheim Cupu An-
gličanky Charlie Hull. Dalším byl Mirek
Topolánek. Oba za hru z nesprávného
místa. V prvním případě si hráč sám při-
šel pro konzultaci a já jsem jenom po-
tvrzoval verdikt, v tom druhém případě
jsem nestačil zasáhnout včas a musel
jsem hráče upozornit, že výsledek na
jamce, na které se zrovna nacházíme,
bude o něco vyšší, než to na první po-
hled vypadá.
Hned to využijeme. Proč nás vůbec
napadají „trestající“ formulace „máš
to za dvě“ nebo se zajímáme o bul-
vární otázky typu: „Kolik jsi jich roz-
dal“ a „Komu“? Proč víc nezdůraz-
ňujeme základní ideu golfu, která
jej odděluje od většiny módních
sportů? A tedy, že rozhodčí má po-
máhat, ne trestat. Nebo se mýlím?
Nemýlíš. A teď si přisadím já. Ani se mý-
lit nemůžeš, protože jsi jeden z certifi ko-
vaných rozhodčích ČGF. Mám radost, že
to vidíš stejně jako já nebo Jirka Kubelík.
Znám ale několik kolegů, kteří jsou nesví,
když někoho nečapnou nebo když na tur-
naji nemají ani jednu diskvalifi kaci. Myslím
si, že to vždycky bude o nátuře každého
rozhodčího. Někdo prostě je za odstřelo-
vače, někdo chce spíš pečovat. Ta druhá
role mi sedí mnohem, mnohem víc.
PREMIÉRA NA BRITISH OPEN
Tvoje česká píšťalka pískala letos
na ženském British Open, kde hrála
i Klára Spilková. Byla to pro tebe
taková česká premiéra... Vnímáš
to tak, že je to v případě vás obou
něco jako „český“ úspěch?
Je moc fajn vidět Kláru na RICOH Wo-
man‘s British Open, i když podruhé za
sebou na tomto majoru neprošla cutem.
Hrát tenhle turnaj je vždycky úspěch.
A velký! Já jsem dostal svou nominaci
někdy na konci dubna a byl jsem z toho
úplně mimo. Dokud jsem neseděl na bu-
gině při prvním průjezdu slavným Royal
Birkdale, tak jsem tomu pořád tak ně-
jak odmítal uvěřit. Vzhledem k tomu, že
rozhodčí jsou na turnajích servisním prv-
kem pro hráče, o kterých to celé v první
řadě je, tak bych hodnocení mé účasti
chtěl nechat na golfovém prostředí. Ale
nebudu pokrytec a řeknu, že se mi spl-
nil sen, který jsem snil od první návštěvy
mezinárodní školy R&A pro rozhodčí v St.
Andrews. A to v rámci profesní „kariéry“
neskutečně brzy.
Nějaký tvůj zážitek z ženského British
Open? Co se tam můžeme naučit?
Atmosféra. Jednoznačně! Ta pokora,
vzájemný respekt mezi všemi, jak mezi
hráčkami navzájem, tak mezi organizač-
ními složkami. Uvnitř jednotlivých týmů.
Tak třeba turnaj řídí tři různé skupiny
rozhodčích. Rozhodčí Ladies Golf Union,
LPGA a LET. Bez respektu, nasazení
a profesionálního přístupu by taková věc
spadla jako domeček z karet za tři a půl
vteřiny. A dále pak diváci a dobrovolníci.
Nejerudovanější skupiny, jaké jsem kdy
potkal. Atmosféra a respekt! Nejlepší od-
pověď, kterou mám.
Co tempo? Porovnáš s naším?
Honzo, všude stejné. Laura Davies bude
prostě vždycky čekat od třetí jamky na
každou svoji ránu, protože je neskutečně
rychlá. Zatímco jiní hráči nebo hráčky
mohou být napomínáni, trestáni, a stejně
jim to nikdy nepůjde. Při Woman’s British
Open jsme chodili zhruba okolo 20 mi-
nut přes limit, což je naprosto normální.
A vládne i všemocná televize a statisíce
lidí u obrazovek – ředitel turnaje musí
udělat všechno, aby skončil dle plánu, což
může zahrnovat i těch dvacet minut přes
limit. Na mužských túrách se často hledá
a pak řešíš krkolomné pozice míčů po le-
sích a v roughu. To vyplývá z agresivního
stylu. Ženy zpomalují z pečlivosti, nebo
protože povětrnostní podmínky jsou vy-
čerpávající. Obecně můžu říct, že tempo
hry je na LET velmi kvalitní.
Jaký je největší rozdíl mezi „vyspě-
lým“ tradičním evropským golfem
a mezi českým?
Hmmm… Když to budu brát v porovnání
s tím opravdu tradičním, tedy ostrovním
v Británii, pak etiketa je něco, co tamní
mají v genech a pod kůží, a nám se to
tady nedaří. A hráčsky? Našim hrozně
moc chybí herní zkušenosti zvenčí.
Karty, hrát turnaje už před přestupem
k profesionálům, zvykat si na tlak, pro-
středí. Hrát víc kol na linksech, v silné
konkurenci. Je to můj osobní názor, byť
jsem ho prezentoval už před lety i na
sportovní komisi ČGF.
Jsme tvorové materiální – co sis
z dámského Open přivezl?
Dvě trička a dvě fantastické mikiny,
přičemž tu černou bych nejradši nosil
ROZHOVOR | Michael Jon
JAK SE ROZHODČÍ BAVÍ O PRAVIDLECH.
ÚCHYLOVÉ!
Miluješ golfová pravidla? Dá se to o tobě
říci?
Tak určitě! Dá…
Pokud miluješ pravidla, nejsi úchylný?
Těžko říct, takhle z hlavy. Tak ale každý máme
nějakou tu úchylku, že…
Já osobně na pravidlech miluju to, že
jen řeší, jak se elegantně a fér dostat ze
situace, do níž se člověk dostal sám. Třeba
jak dostat znovu šanci – byť s trestem nebo
opakovaným pokusem z původního místa
– ale tak to dle mého přesně re ektuje
život. Na golfových pravidlech miluju to, že
se věci řešit dají, pokud člověk přizná, kde
a jak leží a jak se tam dostal. A primárně,
že je potřeba být pokorný a fér. Co na
pravidlech miluješ ty?
Honzo, já bych to líp neřekl. A myslím to fakt vážně.
Že se věci dají řešit fér. To je ono. A pak ještě že měří
všem stejně. Což mi, bohužel, přijde, že se nám tady
nějak začíná vytrácet...
Když to budu brát v porovnání s tím opravdu
tradičním, tedy ostrovním v Británii, pak etiketa je
něco, co tamní mají v genech a pod kůží, a nám
se to tady nedaří. A hráčsky? Našim hrozně moc
chybí herní zkušenosti zvenčí.