Page 7
Každá jamka tu ztělesňuje příležitost oto-
čit kormidlem dějin nebo se zase o něco
přiblížit trofeji. O tu se letos bojovalo po
čtyřicáté v historii a ještě teď doznívají
dojmy i euforie z ran, jimiž nás aktéři do-
stávali do varu. Nezapomenutelné pří-
běhy. Kam byste zařadili ten letošní?
Do kategorie snadných? Pohled na ko-
nečný výsledek 16,5 ku 11,5 bodům sice
naznačuje, že domácí tým měl děj pod
dostatečnou kontrolou, ale nezatrnulo
vám v časném nedělním poledni, kdy G-
Mac i Rose ztráceli na své soky tři čtyři
rány? A co říkáte na nováčky? Neporazi-
telného Dubuissona a Donaldsona, který
zařídil rozhodující bod? Evropská nad-
vláda prostě trvá, ale v minulosti mívali
více důvodů k úsměvu soupeři.
MÝTY A FAKTA ANEB
ŠAMPAŇSKÉ POTEČE PROUDEM
Už v předchozím vydání jsme prozra-
dili, že svědkem prvního měření sil mezi
Brity a Američany bylo Gleneagles. Čty-
řicáté vydání Ryder Cupu se tak vrací ke
svým kořenům. Jak je tedy možné, že se
premiéra, datovaná do roku 1927, usku-
tečnila v americkém Worcesteru? Odpo-
věď je prostá, v Gleneagles se 6. června
1921 sice sešly profesionální týmy Britů
i Američanů, ale z pohledu zámořských
hráčů šlo o jakési zahřívací kolo před
British Open v St. Andrews.
Tomu všemu předcházel dopis Golf
Illustrated z 27. září 1920 adresovaný
PGA of America, v němž navrhovali vytvo-
ření týmu o 12 až 20 profesionálech, kteří
by byli vybráni ke startu na British Open.
Odezva byla pozitivní a na podporu hráčů
vznikl speciální fond. Peníze patrně padly
na úrodnou půdu, neboť výhru na Open
vyválčil člen amerického týmu Jock Hut-
chison, rodák ze St. Andrews, který však
později přesídlil do Spojených států.
Vedle klání profesionálů se v květnu
1921 sešly v Hoylake i amatérské výběry
obou zemí. Nejspíš šlo o inspirativní
souboj, neboť dal vzniknout Walker
Cupu, který se hrál každoročně mezi
lety 1922 až 1924 a poté z finančních
důvodů bitva pokračovala v dvouletých
intervalech.
Možná i to „nakoplo“ profesionály. Uvě-
domte si přitom, co život golfového
profesionála obnášel. V podstatě byli
k ruce klubovým členům z vyšších spo-
lečenských vrstev. A pokud jde o tý-
mové soutěže profesionálů, představo-
val Ryder Cup vůbec jakýsi předvoj.
Většina golfových historiků zastává ná-
zor, že nápad Samuela Rydera založit
tradici vzájemného měření sil mezi pro-
fíky obou zmiňovaných táborů vznikl
spontánně ve Wentworthu 1926. Bě-
hem jedné z pozápasových debat Ryder
údajně impulsivně prohlásil, že zakoupí
trofej pro pravidelnou soutěž a zaplatí
party, kde „poteče šampaňské a pojí-
dat se budou kuřecí sendviče“. Ačkoliv
Ryder skutečně přislíbil věnovat pohár,
jeho vzletná slova dnes mají spíš my-
tický nádech.
Mnohem pravděpodobnější se totiž jeví
verze, podle níž odjel do Surrey s jas-
ným cílem. Kromě toho, že byl golfový
nadšenec a sponzoroval řadu turnajů
v Británii, dobře si uvědomoval význam
tohoto spojení pro své obchodní aktivity.
Business terminologií řečeno – klasická
win-win situace. Golfi sté dostali turnaj
a Ryderovo jméno a jeho společnosti se
prezentovaly na obou stranách oceánu.
„LOVIT“ BRITY? ANI NÁHODOU!
Začátky byly nicméně klopotné a pár-
krát nechybělo mnoho, aby prestižní
soutěž upadla v zapomnění. Nevěříte?
Dnes je z akce, s prominutím, dojná
kráva na peníze, nicméně první kroky
byly těžké. Před premiérou Britská PGA
dokonce obeslala každý klub v zemi
s žádostí o příspěvek, aby nastřádali
3 000 liber potřebných k vyslání týmu
do Massachusetts. Nepovedlo se, a tak
chybějící částku dorovnal velkorysý Sa-
muel Ryder. Mezitím už bili na poplach
i v USA, kde rovněž střádali na svůj vý-
let, který je čekal o dva roky později.
Situaci později ještě zhoršila II. světová
válka. Británie se zmítala chudobou, tu-
díž bylo nemyslitelné vyslat výběr do
zámoří. Opět se ale našel štědrý doná-
tor – oregonský milionář Robert A. Hud-
son, který ze své kapsy vytáhl 40 tisíc
dolarů. Naneštěstí se k němu nikdo ne-
přidal, a tak v následujících třech deká-
dách podnik zvesela pouštěl žilou PGA.
A nebyl to jediný zádrhel. Utkání začala
postrádat náboj. Takřka s železnou pra-
videlností totiž zvedali trofej nad hlavu
Američané. To utlumovalo zájem mož-
ných sponzorů, úměrně klesala i pozor-
nost médií.
Jiskra naděje zaplápolala s přícho-
dem pojišťovací společnosti Sun Alli-
ance roku 1973. O čtyři roky dříve totiž
v Royal Birkdale skončil duel nerozhodně
a nový sponzor doufal, že v Muirfi -
eldu nastane konečně průlom, ať už ve
smyslu diváckého zájmu, tak převážení
výsledkového těžiště na britskou stranu.
Na to konto neváhal vysázet na stůl bez-
mála 400 tisíc liber. Zázrak se ovšem ne-
konal. Ostrované i nadále tahali za kratší
konec, což pozvolna „trávilo“ televizní
společnosti, a ochotu přispět na turnaj
vyjadřovala už jen hrstka doslova hard-
core příznivců.
Došlo to tak daleko, že Tom Weiskopf,
vítěz Open z roku 1973, dokonce od-
mítl cestovat do Anglie (1977) s tím,
že raději půjde na lov. Svou neúčast
v americkém celku vysvětloval slovy, že
„zápasy nejsou nic víc než oslavovaná
exhibice“. Aby hráč odmítl start, to bylo
vskutku novum! Něco se muselo změ-
nit. Když se pak začátkem 80. let stáhla
WWW.CASOPISGOLF.CZ
5
Nepatrná prohlubeň, vlhčí místo na ferveji, ne zcela zřetelná vlnka na greenu… Místa
činu, která na jedné straně postaví na nohy celý sportovní národ, zatímco na té
druhé hravě zdecimují celý kontinent! I proto armády dvou znesvářených táborů
ještě před „vyhlášením války“ doslova pitvají každý centimetr bojiště, kde se odehrává
další díl napínavé ságy zvané docela prostě – RYDER CUP.
Text: Petra Prouzová, foto: Globe Media/Reuters, Globe Media/Action Images