Page 16
TÉMA MĚSÍCE | Emoce
14
|
GOLF
vývojově starší část, neboť plní funkci pře-
žití. Z toho důvodu neustále pracuje a na
impulsy, které vyhodnotí jako ohrožující,
reaguje okamžitě (v pikosekundách!) a bez
velkého přemýšlení. Je vědecky dokázáno,
že v takových chvílích vyhlásí limbické cen-
trum (zejména jeho součást amygdala)
tísňovou situaci a převezme velení nad
ostatními částmi mozku. Prostě sesadí do-
savadního velitele, naše myšlení.
Za normálních okolností je mezi limbickým
systémem a neokortexem mnohočetné
nervové spojení. Ve chvílích „nervového
poplachu“ však přebírá řízení amygdala.
Toto spojení je pak jakoby přestřihnuto, IQ
jde (metaforicky) o 50 bodů dolů a my se
chováme tak, že se tomu sami mnohdy až
divíme. Ve skutečnosti jasně nemyslíme,
i když si myslíme, že ano. Amygdala tak
přebírá kontrolu nad naším jednáním. Mů-
žeme pak mluvit o emočním přestřelení či
amygdalickém únosu.“
Z pohledu mírně zjednodušené vědy tak
můžeme konstatovat, že iracionální reakce,
kterých později většinou litujeme, mají ve
významné části případů původ v tom, že
vnímání situace nebylo vyhodnoceno vývo-
jově vyššími částmi našeho mozku a naše
reakce byla založena na bleskově rychlé
amygdalické zkratce. Tomu odpovídá kva-
lita našeho chování v oné iracionální chvíli.
JAK TO VIDÍM JÁ
I když jsem byl v českém golfovém tisku
pravděpodobně první, kdo se zabýval pro-
blémem amygdalické zkratky a amygdalic-
kého únosu, neznamená to, že souhlasím
s chováním dospělých svéprávných lidí,
kteří okolo sebe házejí holemi nebo je lá-
mou. Nikdy jsem nerozbil tenisovou raketu
ani nezlomil golfovou hůl. Můj pohled na
chování člověka by se dal stručně charak-
terizovat pravidlem, které formuloval Aris-
toteles: „Rozvaha je vozatajem ctností,
poněvadž řídí ostatní ctnosti a dává jim
pravidla i míru.“
Výše v článku jsem uvedl příklady iraci-
onálního chování starších i nedávných
hvězd golfu. Jejich frustrace a následné
ničení či házení holí byly způsobeny ne-
souladem mezi jejich vysokými ambicemi
a lekcí, kterou jim golf udělil. Jenomže
to nejkrásnější na golfu je, že trestá
každého a umí srazit hřebínek i těm
nejambicióznějším jedincům, kteří jsou
přesvědčeni, že vyzývají na souboj bohy
golfu i samotnou historii.
Nemusí se mnou každý souhlasit, ale v pří-
padě jedinců, kteří jsou výjimečně nadaní
a delší dobu se pohybují na samém vrcholu
svého sportovního odvětví, je nutné poža-
dovat nejen sportovní výkon za hranicí do-
savadních možností, ale také chování od-
povídající jejich sociálnímu postavení.
Emoční náročnost rekordních výkonů je ob-
rovská, ale jejich autoři za to dostávají vý-
jimečné odměny a mají velkou zodpověd-
nost. Takoví výjimeční sportovci – chtíce
nebo nechtíce – stanovují normy chování
pro ostatní. A zejména děti a mladí lidé
mají sklony kopírovat chování takových
hvězd. Proto v případě nejlepších golfi stů
nepřiznávám právo na „ventil“ v podobě
házení a ničení holí. Jak říkával můj velký
vzor Winston Churchill: „Chování člověka je
drobností, která činí velký rozdíl.“
Jestliže však je možno, aniž bychom to
schvalovali, u nejexponovanějších profesi-
onálních golfi stů vědecky vysvětlit zdroje
jejich iracionálních činů v okamžiku vel-
kého sportovního a emočního vypětí,
pak u golfi stů rekreačních nenacházím
už vůbec žádný důvod k házení a lámání
holí. Rekreační golfi sté nebojují o pře-
psání historie, nevyzývají na souboj bohy
golfu, tím méně pokořují fyzické a fyzi-
kální limity.
Rekreační golfi sté hrají tuto hru pro zá-
bavu, pro zdraví, v zájmu sociálních kon-
taktů, kvůli tomu, aby pobyli v přírodě.
Když Gary Lockerbie minul ve druhém kole Madeira Island Open 2007 green osmnácté
jamky, vyjevil své pocity víc než výmluvně.
Foto: Globe Media/Action Images