Page 105
ROZHOVOR | Zdeněk Kodejš
WWW.CASOPISGOLF.CZ
103
Když použiji sportovní terminologii,
chtělo by se říct, že váš příchod do
Mstětic byl vgolfovém prostředí ta
‑
kovým přestupem roku. Jak se pře‑
stup zrodil?
To je mi velkou ctí, takové označení.
(smích) Ajak se zrodil? Někdy před Vá
‑
noci jsem byl osloven, zda bych nevěděl
oněkom, kdo by mohl nastoupit na tuhle
pozici. Jenže poměrně rychle se to změ
‑
nilo na to, zda bych byl ochoten to pře‑
vzít já. Takže jsem chvíli přemýšlel ado‑
šel jsem kzávěru, že by bylo zajímavé to
zkusit. Skončily mně nějaké drobnější pro
‑
jekty, které jsem vposledních letech dě‑
lal, aneměl jsem žádné dlouhodobé zá‑
vazky, tak jsem nakonec na nabídku kývl.
Co bylo tou hlavní motivací?
Došel jsem kzávěru, že by bylo velice za
‑
jímavé si to zkusit, protože jsem se dlou‑
hou dobu pohyboval, dá se říct, na druhé
straně. Byť to platí jen částečně, protože
oprovoz hřiště aresortu jsem se staral
itéměř po celou dobu mého působení
vSemilech, kdy jsem se staral ofinance,
fungoval jako hospodář, viceprezident
iprezident Golf Clubu Semily. Později jsem
své golfové portfolio rozšířil ještě ido Ma
‑
riánských Lázní, kde jsem se zapojil, nebo
spíš byl zapojen, do vedení klubu. Ado
‑
dnes jsem tam viceprezident. Tím jsem se
dostal včeském golfu do poměrně uni
‑
kátní situace– jsem vMariánkách vicepre‑
zidentem ave Mstěticích prezidentem.
Neobáváte se znařčení ze střetu
zájmů?
Ne, neobávám. Oznámil jsem to hned
vMariánkách, že tahle situace nastane.
Aprotože vMariánkách jsme po těch
dlouhých letech spíš kamarádi než nějaká
oficiální struktura, byl jsem ujištěn, že nic
takového, jako střet zájmů, nehrozí. Když
jsme se otom bavili, skončili jsme utoho,
že bychom rádi spíš hledali synergie, spo
‑
lupráci, ať už klubu jako takového vpo‑
době utkání či setkání nebo spolupráce při
údržbě hřiště. Vkaždém případě potřebuji
nejdřív čas na rozkoukání ve Mstěticích,
pak bych teprve vše probral se vší váž
‑
ností, aby to dávalo pro obě strany smysl.
Vzpomínám si, že když jste končil ve
funkci prezidenta golfové federace,
řekl jste vjednom zrozhovorů, že
teď už golf budete jen hrát. Jak jste
tenhle cíl naplňoval anaplňujete?
Pokud si dobře pamatuji, říkal jsem, že
golf chci už jen hrát. No achvilku jsem to
iplnil. Skončil jsem na české federaci, poz
‑
ději ivevropském vedení, bylo mi šedesát
aje pravda, že jsem si potřeboval ivpro
‑
fesní kariéře trošku odpočinout. To se mi
povedlo, takže jsem rok či dva, možná
itři, ale to už myslím, že přeháním, hrál
golf anic moc jiného nedělal. Dával jsem
dohromady domy– svůj amých rodičů,
staral jsem se hlavně osvé věci.
Takže sám sobě stavařem,
makléřem…
Spíš sám sobě nejen vlastním realitním
makléřem, ale iúdržbářem, zahradníkem
anevím, čím ještě. Ale nestěžuji si. Mně
to problém nedělalo, naopak jsem to dělal
rád. Ale nakonec se člověk dostal do sta
‑
dia akzávěru, že je ještě asi brzy nedě‑
lat nic. Takže jsem začal sporadenstvím
adrobnými projekty, většinou spíš pro své
kamarády, například pro Lichtenštejnskou
privátní banku nebo německé interimové
agentury vautomobilovém průmyslu, kde
jsem přes dvacet let vminulosti působil.
Takže to byl trošku návrat do minulosti
ataková všehochuť. Vyhovovalo mi to
iproto, že to byla zvelké části práce zdo
‑
mova. No ale přišel zase čas něco dělat
se vší vážností asúplně jiným nasazením,
což splňuje moje „instalace“ do Mstětic.
Takže rozhodování, když nabídka
přišla, netrvalo zase až tak dlouho?
Ne, to ne. Spíš to byla diskuse smanželkou
asrodinou. To proto, že jsem byl nějakou
dobu překvapivě víc využitelný pro rodinu,
která na to sice historicky moc zvyklá ne
‑
byla, ale vposledních několika málo letech
to platilo. Závěr diskusí byl ale takový, že
se skoro vůbec nic nestane, když zase ne
‑
budu doma abudu se věnovat práci.
Mstětice byly dlouhé roky spjaté
smanažerováním Jaroslava Kura
‑
ciny. Neměl jste obavy ztoho, že
se mohou ozvat zlé jazyky stím, že
jste ho zpozice takříkajíc vyštípal?
Musím říct, že výměna proběhla se vší
důstojností. Známe se sJardou idíky
mému působení na federaci dlouhá léta.
Nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt
ani spor, což pokračovalo ivrámci pře
‑
dávání „úřadu“. Nikdy mi neřekl ne, tohle
ti neřeknu, stímhle ti nepomůžu. Aplatí
to vlastně stále, protože je samozřejmě
spousta drobností, které člověk nemůže
pochytat během jednoho dvou sezení
apovídání si oMstěticích. Pořád je na
co se ptát. Nikdy jsem neměl problém
stím zeptat se amísto toho si hrát na
toho nejchytřejšího. Naopak vždycky ří
‑
kám, že se radši dvakrát zeptám. Se vší
pokorou arespektem vůči práci, jakou
tady Jarda odvedl. Takže za mě tahle vý
‑
měna proběhla důstojně, vklidu avpo‑
hodě. Velice si toho vážím.
Do Mstětic jste určitě přicházel
snějakou představou. Jak byste re
‑
sort ihřiště charakterizoval?
Mstětice samozřejmě znám dlouhá léta.
Skoro od začátku jako hráč. Snad kromě
loňské sezony, kdy jsem si nechal vymě
‑
nit koleno asezonu jsem úplně vypustil.
Také to byla zajímavá zkušenost nehrát
vůbec golf avše sledovat jen zpovzdálí.
Něco takového jsem zažil poprvé vživotě.
Ale zpátky ke Mstěticím… Pro mě to bylo
vždycky příjemné hřiště bez zásadních
chyb varchitektuře. Navíc ve velice dob
‑
rém stavu. To ostatně platí ipro letošní
sezonu. Po jarním startu sezony máme od
hráčů jen pozitivní ohlasy. Jak od těch klu
‑
bových, tak od hostů agreen fee hráčů.
Koukám, že už naplno „hájíte“ barvy
Mstětic…
Když je něco dobré, je třeba to vyzdvih
‑
nout. Samozřejmě ale jde oto nezkazit
to. Na to, obávám se, nikdo patent nemá.
Něco se může pokazit vždycky, zvlášť na
golfovém hřišti. Proto ktomu přistupu
‑
jeme scelým týmem lidí, kteří tady jsou,
se vší pokorou anasazením. Asnažíme se
Mstětice samozřejmě znám dlouhá léta. Pro mě
tobylo vždycky příjemné hřiště bez zásadních
chyb varchitektuře. Navíc ve velice dobrém stavu.
To ostatně platí i pro letošní sezonu.