Page 46
44
|
GOLF
ROZHOVOR | Anna Ludvová
zlepšení. Nejkrásnější je pro mě ale určitě
drajv, ty dlouhé rány…
…ataké vítězství, ne?
To ano, ale letos jsem se rozhodla přistu
‑
povat ksezoně jinak. Chci si užít každý
turnaj, každou ránu amít ztoho dobrý
pocit. Na vítězství tolik nemyslím, ono to
většinou přijde samo, když se člověk ne
‑
soustředí jen na něj.
Vzimním období trénujete
vzahraničí?
Předchozí zimy jsem trávila nějaký čas ve
Španělsku. Letos jsem ale byla ve Španěl
‑
sku jen na týden, další týden jsem strávila
vTurecku. Důvodem je, že se letos ote
‑
vřela nová indoor hala– Golf Aréna Tři‑
nec, kde mi umožnili trénovat vopravdu
skvělých podmínkách, ataké jsem zde za
‑
čala spolupracovat se Standou Matušem.
Na čem jste vposlední době hodně
zapracovala– na hře nebo spíš
hlavě?
Vyrůstala jsem vprostředí vrcholového
sportu, takže silnější stránkou byla vždy
moje hlava. Co mě ale brzdilo, byly zkuše
‑
nosti, celkový management hřiště apře‑
mýšlení během hry. Teď se soustředím
hlavně na krátkou hru, cit na hru kolem
greenu, na což nejsem tolik zvyklá, pro
‑
tože jsem nezačínala sgolfem odmala.
Samozřejmě se také posouvám vnasta
‑
vení mysli na turnajích.
Máte nějaký rituál před turnajem?
Nemám žádný speciální rituál.
Kam až chcete dojít? Chcete se
golfu věnovat kariérně? Máte ně
‑
jaké plány, čeho byste chtěla
dosáhnout?
Můj sen odmala byl zahrát si na olympij
‑
ských hrách. Cesta ktomu vede kpro‑
fesionalizaci ahrát na evropské túře.
Jak to bude pokračovat, uvidím. Chtěla
bych hrát profesionální golf amít ho
jako hlavní zájem, ale zároveň se nesna
‑
žím stavět všechno na jednu kartu. Je
to prostě sport.
Pokud byste svému mladšímu já
mohla něco vzkázat, co by to bylo?
Toto je věc, nad kterou přemýšlím do
‑
cela často. Jak už jsem zmínila, hodně lidí
se mě ptá, proč jsem přestala stenisem.
Měla jsem totiž období, kdy jsem si říkala,
co jsem to udělala, když jsem „zahodila“
hodiny strávené na kurtech. Takže bych si
vzkázala, ať toho rozhodnutí nelituji aať
jdu do golfu naplno.
Jak se změnil váš vztah ke golfu od
doby, kdy jste hůl držela poprvé?
Když mě kdysi rodiče brali na golf,
vždycky jsem plakala. Bylo to pro mě jako
za trest. Ale teď golf miluju.
Máte nějaké vtipné příhody zgolfu?
Nevím, jestli je to vtipné, ale holky si ze
mě stále dělají srandu, že pořád něco
ztrácím. Takže když jdu ve flightu, ne
‑
smím být poslední. Po každém kole
mi pak něco přinesou, tu mikinu nebo
vestu, několikrát mi vypadla iskóre
kartaamobil.
Následující prostor bude věnován iro
‑
dičům, Věře Ludvové aBranislavu
Ludvovi, kteří mají zásadní vliv na Aniččin
golfovýpříběh.
Kdy jste si poprvé řekli, že jde ovíc
než jen nějaké „pinkání“?
Branislav: Nebyl to jeden konkrétní mo
‑
ment, spíš to bylo postupné. Viděli jsme,
jak na sobě pracuje, jak trénuje, ito, že
se dostavují výsledky. Zjistili jsme, že ji
to opravdu baví. Anavíc, minulý rok byla
Anička nominovaná do výběru Evropy na
Euroasijské mistrovství vManile, kde se
sešli hráči do 17let zcelého světa. Když
nám zEGA zavolali snominací, byli jsme
překvapeni, ale nakonec jsme souhlasili.
Golfové prostředí je bezpečné, aikdyž
to bylo tak daleko, věděli jsme, že oni
bude dobře postaráno.
Anna: Musela jsem rodiče hodně pře
‑
mlouvat, aby mě tam pustili.
Branislav: Ano, to je pravda. Nebyl to
postupný vývoj, kdy jedete nejprve na
turnaj do Rakouska apak třeba dál do
Španělska. Byl to pro nás velký skok. Sa
‑
mozřejmě, jako pro každého teenagera,
ipro Aničku platilo, že čím dál od rodičů,
tím lepší byl zahraniční zájezd.
Anna: Chtěla bych poděkovat mému tre
‑
nérovi Vojtovi Dostálovi, který si získal dů‑
věru mých rodičů apřesvědčil je, že tento
turnaj je opravdu prestižní aže mě mo
‑
hou nechat jet bez obav.
Jak se změnil váš rodinný život
stím, jak rostla Annina výkonnost?
Branislav: Už kvůli tenisu byl náš rodinný
život náročný, ale tenis byl ještě složitější,
protože jsme museli řešit, kdy má trenér
nebo sparing partner čas. Vgolfu to je ji
‑
nak, Anička může trénovat sama.
Věra: Ato je právě ijedna zAniččiných
dovedností, je velmi samostatná. Dokáže
trénovat ibez stálého dohledu trenéra
asama si volí, kdy akde chce trénovat.
Když ji zrovna nemůžeme odvézt, je
schopná na trénink dojet sama nebo si
zařídit jiný odvoz.
Branislav: To jo, je vtomhle výborná. Jen
by bylo fajn, kdyby za ni někdo sbíral ty
věčně poztrácené věci. (smích)
Věra: Ale to je právě otom, že když
máte okolečko navíc, vnějakých doved
‑
nostech, tak pak někde musí být oko‑
lečko méně, aby zčlověka nebyl robot.Anna postupně získává i zkušenosti ze zahraničních akcí.