Page 97
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Golf & Spa Kunětická Hora
WWW.CASOPISGOLF.CZ
95
Od svého otevření vroce 2007 se do my‑
slí golfistů okamžitě zapsalo nejen svou
kvalitou, ale také délkou, množstvím pí
‑
sečných bunkerů ačastým větrem, které
proměnily „Kuňku“ vneutuchající výzvu.
Během let se ale přece jen leckteré ostré
hrany oné 18jamkové sportovní výzvy po
‑
někud obrousily, takže dnes si tady užijí
golf hráči všech výkonnostních kategorií.
Anejen golf. Resort Golf & Spa Kunětická
Hora toho nabízí mnohem víc…
Jakými proměnami prošla během osm
‑
nácti let „Kuňka“ ajak se proměnil gol‑
fový resort, otom jsme si povídali soso‑
bami nadmíru povolanými– golfovým
manažerem Pavlem Krejčíkem ahlavním
greenkeeperem Michalem Voigtsem. Oba
totiž udospívání „Kuňky“ byli celých těch
osmnáct let, byť každý vjiné roli, které se
ale velice často prolínaly.
Co vám těch osmnáct let
na„Kuňce“dalo?
PK: Dalo mi obrovskou zkušenost, co se
týče komunikace slidmi. Když jsem začí
‑
nal, golf byl pro mě takříkajíc uživatelská
věc. Až když jsem vněm začal praco
‑
vat, začal jsem také odhalovat, co vsobě
skrývá, jaká nese rizika. Protože, jak to
říká Michal, hřiště je živá příroda. Já to do
té doby bral jako samozřejmost. Prostě
si jen vyrazit na posekaný pažit vmís
‑
tech lahodícím oku. Jenže to samozřej‑
most není. Jsou za tím hodiny, dny aroky
práce. Dalo mi ispoustu kontaktů ilid
‑
ských nárazů.
MV: Můj vztah ke golfu je ještě otro
‑
chu delší než Pavlův. Osm let jsem byl
vCihelnách, předtím jsem ještě dva roky
stavěl Hodkovičky. To bylo hned po uni
‑
verzitě. Ana Kuňku jsem přišel už vdobě
její výstavby. Těch osmnáct let mi dalo
všechno, co dělám ačemu, myslím, že
irozumím.
Aco vám těch osmnáct let vzalo?
PK: Asi nic. Akdyž, tak osmnáct let
života.
MV: Vzalo mi to hodně nervů ihodně
vlasů, ahlavně jsem přestal hrát golf.
To proto, že když jste na hřišti od rána
do večera, tak už nemáte náladu hrát.
Mám naštěstí ještě jeden ventil, atím
je hudba. Takže se aspoň jednou dva
‑
krát týdně věnuji něčemu jinému. Jinak
jsem tady každý den od rána do večera
iosobotách anedělích.
Jakými proměnami „Kuňka“
zatěchosmnáct let prošla?
PK: Když se ohlédnu očima obchodního
manažera, tak jsme se museli co nejvíc
přiblížit klientovi, což na začátku úplně
nebylo. Měli jsme vizi sportovního mis
‑
trovského hřiště. Když jsme otevřeli, byli
jsme noví apo hře unás byla velká po
‑
ptávka. Trochu nás to možná zaslepilo.
Nevnímal jsem ikritické hlasy, že je hři
‑
ště extrémně těžké, dlouhé. Vprůběhu
let začalo ubývat turnajů, už jsme nebyli
noví, anajednou jsme museli začít bo
‑
jovat ozákazníka. Je rozdíl, když jste na
turnaj pozvaný, nemusíte nic platit apři
‑
jdete si jen zahrát. Když ale jako platící
hráč přijdete na hřiště, které je těžké,
dlouhé, svysokými roughy aza chvíli
ztratíte deset míčků, už víckrát nepři
‑
jdete. Tehdy jsem začal extrémně vnímat,
jak vidí Kuňku golfisté.
Co jste stím dělali?
Mluvili jsme otom sMichalem, smaji
‑
telem. Trochu jsme naráželi na to, že on
se držel vize Grahama Marshe, že hřiště
bude mít takové parametry atečka. Už
jsem to vminulosti říkal několikrát, za
‑
čali jsme trochu prohazovat barvy od‑
pališť, abychom naučili lidi, že má Kuňka
isvou kratší verzi. To, že nakonec vznikly
ještě jedny kratší odpaliště aKuňka má
tak isvou kratší verzi, považuji za jednu
zvelkých změn za těch osmnáct let.
Aúspěšnou, protože lidi na to reagovali.
Takže nová odpaliště azkrácená
verze patří knejvětším změnám
nahřišti?
PK: Ano. Plus sekáme mnohem víc plo
‑
chy. Směřujeme květší hratelnosti hřiště.
Když knám dnes zveme golfisty, říkáme,
přijďte si zahrát hratelnější Kuňku. Chcete
nabídnout něco, co bude lidi bavit, aby se
už nemuseli motat někde ve vysoké trávě
po kolena, hledat míčky achytat klíšťata.
To nás nejvíc brzdilo.
MV: Přidám ještě iněkolik svých po
‑
hledů, ale souvisí to stím, co už řekl
Pavel. Ta první rovina je vývoj včeském
golfu avnašem případě ive východ
‑
ních Čechách, protože tady je to pořád
ještě hodně nepoznaný sport vporov
‑
nání sPrahou, Brnem či Ostravou. Máme
tady dvě tři hřiště ave východních Če
‑
chách nějakých šest tisíc golfistů, což
neuživí ani jednu Kuňku se sportovními
ambicemi. Tou druhou rovinou je to, že
se snažíme perfektně postavené ana
‑
šejpované hřiště dostat do hratelného
nastavení, což jde malinko proti sobě.
Avlastně to ani nezapadá do původní
koncepce hřiště, ani do toho, jakým způ
‑
sobem mělo být udržované. Museli jsme
vhlavách udělat všichni kompromis.
PK: Ten trend, aby hřiště byla hratelnější,
je evidentní všude. Nejen unás vČesku.
Hřiště by mělo být nastavené tak, abyste
našli míček, dal se hrát. Rána na fervej
musí být odměna.
Vrámci údržby jsou dva typy– americký
aevropský. Zatímco vEvropě se rozpo
‑
čty na údržbu omezují, vAmerice se do
ní sypou stále velké peníze. Někdy ine
‑
smyslné. Ale mohou si to dovolit. Je tam
delší sezona inároky hráčů jsou vyšší. Já
tady mám tým šesti greenkeeperů, se
kterými jsem vpodstatě na Kuňce vyrůs
‑
tal. Znají to tady důvěrně, jsou to srdcaři
ajsme na place všesti lidech. To je na
‑
prosto ojedinělé. Ve světě nevidíte hřiště
smistrovskými ambicemi, které by udr
‑
žovalo šest lidí. Navíc, sezona tady trvá
šest měsíců, pak dva lidi rozebírají ma
‑
šiny azbytek si hledá jinou práci. To je
hodně nestandardní. Ubývá pracovní síla,
což je znát ina hřišti.
To ale zní hodně pesimisticky…
MV: To ne, je to popis reálného stavu,
sekterým se ale umíme porvat.
PK: Deprese není na místě, ale čistý prag
‑
matismus na místě je. Ve finále to někdo
Když se ohlédnu očima obchodního manažera, tak
jsme se museli co nejvíc přiblížit klientovi, což na
začátku úplně nebylo. Měli jsme vizi sportovního
mistrovského hřiště. Když jsme otevřeli, byli jsme
noví a po hře u nás byla velká poptávka.