Page 72
CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
70
|
GOLF
Historie golfu vAdamstalu věrně odráží
život tohoto vizionáře, reprezentačního
sjezdaře, dvanáctinásobného mistra Ra
‑
kouska vrallye ataké třeba mnohoná‑
sobného vítěze naší Barum Rallye Franze
Wittmanna: stále vmaximálním nasazení
aúsilí. Bez toho by toho tolik nevyhrál,
bez toho by golf zhornatých lesů rod
‑
ného Adamstalu nevykřesal.
Historka otom, jak se na Novém Zé
‑
landu poprvé setkal sgolfem, ahned
mu propadl, je dostatečně známá.
VAdamstalu měla jejich rodina rozsáhlé
lesy apilu, Franz celý terén dokonale
znal, dokonce tam na lesních cestách
často trénoval srallyovými auty, jedna
jamka je dnes pojmenovaná po prudké
zatáčce cesty uní.
Když začal přemýšlet ohřišti, napřed jen
vúzkém bočním údolí Wallerbach, ťukali
si místní na hlavu. Ale idíky jeho věhlasu
se podařilo rychle poshánět všechna po
‑
volení ahřiště, tedy první devítku, vúdolí
postavit. Jak se blížilo otevření, chystala
se velká sláva, klub už měl 300 členů–
osoba slavného jezdce ajeho trochu
kuriózní hřiště vkopcích přitahovala lidi
kAdamstalu jako svíčka můry.
Avelká sláva to tehdy 24.září1995
skutečně byla, osobnosti zvedení
okresu, kraje icelostátní, členové
klubu, většina reprezentačních kolegů
zdob sjezdaření, jezdci rallye, příbuzní
aznámí. „Blázinec, jaký jsem ani já ne
‑
čekal,“ poznamenává Franz.
Odpalu zlatým míčkem, který provedl
zemský hejtman Dr.Erwin Pröll, přihlížely
stovky lidí. Kpřekvapení diváků se pan
hejtman do míčku trefil, ikdyž držel hůl
poprvé vživotě…
Azanedlouho, za tři roky (1998), se otevírala
další devítka, teď už vmístech dnešní mis
‑
trovské osmnáctky. Hrálo se dnešních prv‑
ních devět jamek po domeček halfwaye, kde
Franzova tchyně Herta dodnes nabízí legen
‑
dární obložené chleby apivo či bezinkovou
limonádu, apo dlouhém sestupu zvýšky se
hrál Wallerbach coby druhá devítka. Opět
ohromná sláva při otvírání, tentokrát ivčetně
spolkového kancléře Vranitzkého.
Pak trvalo dalších devět let, než byla
zkompletována iposlední devítka, devět
posledních jamek dnešní osmnáctky. Kdo
tam jezdí apřipadá mu, že tam to hřiště
musí být odnepaměti, mýlí se, není to tak
dlouho, jen 17let.
Adamstal je svou podstatou, jamkami na
prudkých svazích předhůří Alp natolik vý
‑
jimečný, že přitahoval velké turnaje ještě
před dokončením třetí devítky, po zkom
‑
pletování mistrovské osmnáctky oto víc.
Vpodstatě nepřetržitě se zde každý rok
konaly turnaje Pro Golf aAlps Tour, několi
‑
krát Challenge ajednou European Tour.
Přestože mistrovské hřiště leží ve skutečně
hornatém terénu, do kopce se hrají jen
čtyři jamky, většina stoupání se odbývá při
přechodech. Ty jsou někdy delší, proto se
doporučuje, pokud se necítíte moc silní,
vzít na hru buginu. Mají jich asi šedesát,
na každého se dostane. Při některých tur
‑
najích je bugina povinná aje vceně fíčka.
„Během let stavby nebylo dne, kdy bych
nebyl sdělníky na stavbě,“ poznamenává
majitel. Třeba když čtvrt roku odstřelovali
abagrovali veliký svah, aby rozšířili sedm
‑
náctou jamku. Dnes není poznat, že to
tam před pár lety vypadalo úplně jinak.
„Aještě dnes jdu často sám na hřiště, lec
‑
kde se zastavím, dívám se na svoje dílo,
které vzniklo stak velikým nasazením,
aříkám si– nezbohatnu ztoho, ale je to
tak krásné…“
Více informací na www.adamstal.at/en/
Adamstal slaví třicítku!
Franz Wittmann: „Nezbohatnu z toho,
ale je to tak krásné…“
„Lidi nečtou,“ řekl mi majitel známého rakouského golfresortu Adamstal pan Wittmann.
„Raději to zkrátíme, dej tam víc fotek.“ Ale pak se rozpovídal… a bylo to zajímavé.
Text: Ivo Doušek, foto: archiv hřiště
A ještě dnes jdu často sám na hřiště, leckde se
zastavím, dívám se na svoje dílo, které vzniklo s tak
velikým nasazením, a říkám si – nezbohatnu z toho,
ale je to tak krásné…