Page 15
WWW.CASOPISGOLF.CZ
13
PŘÍBĚH
|
Lee Westwood
„Jsem lepší hráč než vloni touto dobou
a cítím, že bych už mohl získat major.
Jsem silnější a v lepší kondici než dřív,
přitom je mi teprve 34 let.“ Tolik tvrzení
jednoho z nejlepších evropských golfistů
vyřčené předloni krátce před Masters,
které dělenou 11. pozicí nevyvrátil, ale
ani zcela nepotvrdil.
Odvážná slova? Možná ano, ale do větru
rodák z Worksopu rozhodně nemluvil, vše
podložil tvrdou prací i mimo gríny. Odjak-
živa trochu podsaditý chlapík začal své tělo
mučit v posilovně, aby vyhlásil válku svým
soupeřům a hlavně kilogramům, neboť si
uvědomil, že váhové přírůstky až nápadně
korespondují s poklesem výkonnosti.
DVA DEFEKTY
Na první lámání chleba v roce 2008 došlo
na US Open, kde byl blízko splnění svých
předsevzetí. Na poslední jamce si dokon-
ce připravil šanci dostihnout vedoucího
Mediateho a vynutit si rozehrávku, ale na
rozdíl od Woodse pozvánku do play-off
odmítl. A byl to první moment, pro který
byl později vzpomínám.
Tím druhým v jinak úspěšné sezoně byl
Ryder Cup. V týmovém klání Angličan re-
prezentuje Evropu nepřetržitě od roku
1997 až do roku 2006 nechyběl v žád-
ném z duelů. Pocity „střídajícího náhrad-
níka“ tak poprvé zažil až při posledním
měření sil pod vedením krajana Nicka
Falda, jemuž (nejen) za tento krok mnozí
spílali. Fakt je, že Lee v zámoří neměl
formu (stejně jako někteří další tahouni
z předchozích soubojů – García či Har-
rington) a k celé kauze se postavil jako
opravdový chlap: „My držíme hole v ruce,
jsme to my, kdo hraje, ne kapitán,“ zastal
se po neúspěchu kritizovaného lodivoda.
Nic to však nemění na skutečnosti, že ty-
to dva „defekty“ jako by smazaly sérii
skvělých výsledků. I když sezonu neorá-
moval titulem, do samého závěru usiloval
o post evropské jedničky. Nakonec neuspěl,
v roční bilanci ho předstihl jak vítězný
Karlsson, tak Harrington (byť o pověstný
chloupek), nicméně třetí místo bylo ne-
klamnou známkou lepšící se formy.
DEJA VU NA OPEN CHAMPIONSHIP
Navzdory tomu první polovina loňské se-
zony nenasvědčovala útoku na evropský
trůn. Vždyť do US Open posbíral jen dvě
umístění v top 10. Teprve na Open de
France vypustil nadupaný borec páru,
a třebaže v dramatické zápletce podlehl
v rozehrávce Kaymerovi, před Open to
byla ta nejlepší možná injekce.
Na jediném majoru hraném na evropské
půdě, navíc v jeho rodné zemi, však psal pří-
běh z hořkým koncem. Podruhé mu k roze-
hrávce scházel jediný úder, a to po prvních
devíti jamkách finále vedl o dvě. Náskok ale
smazala dvě bogey na 15. a 16. jamce,
a i když pak málem vystřihl eagle, na zá-
věr poslal míč do rafu a s třemi paty se ob-
vykle na úspěch pomýšlet nedá... Nezdar
těžko polykal: „Má frustrace se proměnila
v nemoc. Být dvakrát tak blízko je otravné,
vždyť jde o Open, tedy major, který pro
mě znamená nejvíc,“ hořekoval nad pro-
marněnou šancí, třebaže v Race to Dubai
poskočil z 11. už na 5. pozici.
Řeklo by se – další defekt. Ten však „zale-
pil“ děleným třetím místem z posledního
majoru roku. Stejná pozice, avšak úplně
jiná příchuť. Pro třísettisícovou prémii si
došel vyrovnanými výkony, nikoliv způso-
bem, že by propásl svou šanci. Od pře-
kvapivého vítěze Y. E. Yanga ho přece jen
dělilo pět ran. Žádná truchlohra na závěr
jako na Open, žádné zlomené komentá-
ře, místo toho jen smířlivě konstatoval,
že se na grínech dopustil několika chyb,
ale nebyl jediný, komu se to stalo.
SLASTNÁ CHUŤ VÍTĚZSTVÍ
Westwood skutečně neměl důvod k tru-
domyslnosti. Od Open de France se
z třinácti podniků jen dvakrát nevtěsnal
mezi desítku nejlepších a jeho série od
tohoto okamžiku byla pozoruhodná:
EVROPĚ
VLÁDNE
WESTWOOD
Když v roce 2000 přerušil sedmiletou nadvládu Colina Montgomerieho nad evrop-
skou PGA Tour, Starý kontinent mu ležel u nohou. Lee Westwood však naděje do něho
vkládané nenaplnil, nenadálý úspěch ho zabrzdil. Přesto se z podpalubí výsledkových
listin dokázal vyškrábat vzhůru, vyzrál herně a lidsky a všem dal jasně najevo, že je
znovu zpátky.
Text: Petra Prouzová, Foto: Globe Media/Reuters
„Má frustrace se proměnila v nemoc. Být dvakrát
tak blízko je otravné, vždyť jde o Open, tedy
major, který pro mě znamená nejvíc.“